Na hranici dvou janovských světů

« Jak jsme začínali (75) »

Připadá si jako na hranici dvou světů. Když se dívá z okna směrem na jih, vidí hezký svět – ten naplněný barvami a pořádkem. Když se dívá z okna na sever, mráz ji běhá po zádech – jen šeď a devastace. A přitom to bylo kdysi tak hezké sídliště! Jmenuje se Janov. Tou, která se dívá z okna, je SIMONA VÁVROVÁ, předsedkyně SV 284 v Kopistské ulici čp. 224. „Její“ dům stojí přesně v hraničním pásmu obou světů. Ten barevný představuje domy opečovávané Krušnohorem, svět šedi a devastace je důsledkem činnosti (či nečinnosti) společnosti CPI Byty. Vybydlené domy se zazděnými okny v přízemí a prvním patře proti vnikání nepřizpůsobivých hovoří za vše.


ZAHALENÝ

Dům SV 284 (blok A1) bude již na podzim patřit do barevného světa. „Právě zateplujeme, takže je celý skrytý pod lešením a ochrannou fólií. Škoda, že jste nepřišli o pár týdnů později,“ přivítala nás s neskrývanými rozpaky paní předsedkyně.

REJPALKA

„Funkci vykonávám od roku 2009. Vlastně si za ni můžu sama. Nelíbilo se mi, jak to vedli ti přede mnou. Proto jsem pořád do něčeho rejpala. Nás, nespokojených, bylo sice několik, ale mně bylo slyšet asi nejvíc. Ve finále to dopadlo tak, že mi řekli, ať si to zkusím taky a já je vzala za slovo. Lidi mě zvolili a předsedkyni dělám už čtyři roky,“ popsala svůj vstup na prkna znamenající funkcionářský svět v segmentu bydlení Simona Vávrová. „Neříkám, že ti přede mnou to dělali vysloveně špatně, ale bylo toho málo – jen výměna oken v bytech, což byla nutnost, protože přes stará okna nám tekla do bytů voda – a jinak to bylo pořád zdůvodňování, že na to či ono nejsou peníze,“ dodala předsedkyně.

CO DÁL

Když viděla, že sousední domy spravované Krušnohorem jsou zateplovány ostošest, začala se o prováděné práce zajímat a zjistila, že je na ně možné dostat evropskou dotaci v rámci IPRM – Integrovaného plánu rozvoje města. Projekt na rekonstrukci domu se do IPRM vešel, vlastníci proto požádali o poskytnutí úvěru a práce mohly začít. Investice za zhruba 6,5 milionu korun se vyplatí, bydlící budou spokojenější.

Potom přijdou na řadu výtahy – v obou vchodech domu budou nové. Budou stát asi 2 miliony. „A až trošku našetříme do fondu, pustíme se do rekonstrukce rozvodů plynu a výměny stupaček,“ naplánovala si Simona Vávrová. Ráda by také, aby peníze vyšly na vymalování chodeb, schůzovní místnosti, kolárny a na natření zábradlí ve vstupních částech domu.

CO PŘEDTÍM

S hrdostí se může ohlédnout i do minulosti. Předloni byly opraveny zadní vchody do domu, vloni přední vchody a na balkonech bylo instalováno nové zábradlí. Vchody si zaplatili ze svého, na úpravy balkonů si půjčili. „V předchozích letech jsme si ještě nechali udělat novou střechu,“ připomněla Simona Vávrová.

PLNÉ ZUBY

Přiznala, že někdy toho měla plné zuby a chtěla funkci pověsit na hřebíček. Lidé ji ale přemluvili, aby to nedělala. Jejich podpora ji potěšila a stala se motivem pro pokračování v práci. Tříčlenný výbor složený výhradně z žen (a muže v něm by bylo tolik zapotřebí, říká Simona Vávrová) se snaží co nejvíce ušetřit. „Proto většinu drobných oprav v domě si děláme sami, servisní firmy nevoláme,“ sdělila předsedkyně. Peněz ale bylo zapotřebí, když musel být úředně otevřen byt jednoho nepřizpůsobivého, byl totiž zdrojem šíření štěnic. „Otevření bytu, postřiky a likvidace zařízení, to byly peníze zbytečně vyhozené za nezodpovědnost bydlícího,“ zalitovala Simona Vávrová. Teď už v domě štěnice nejsou. Starosti způsobují také neplatiči (tři mají dluh nad 160 tisíc) a chování nepřizpůsobivých. Simona Vávrová přesto vidí světýlko na konci tunelu.

Petr PROKEŠ