Žlutý krasavec stojí pod Hněvínem

« Jak jsme začínali (72) »

„Opravdu jsme tady tak trošku na konci světa, ale řekla bych, že na hezkém konci,“ reagovala na připomínky spolubydlícího, jehož jsme při příchodu potkali před domem a kterému se zastesklo po zahražanském kulturním středisku, kam před lety chodívával na filmová představení, taneční zábavy, posedět na pivo nebo nakoupit si ve velké samoobsluze. „Chlapi nyní chodí na pivo do Vinohrad a základní potraviny si kupujeme v obchůdku v přízemí našeho domu,“ sdělila a přiznala, že i jí chybí samoobsluha, takže na větší nákupy chodí dál do města.

Jmenuje se JANA ZŮZOVÁ a je předsedkyní společenství vlastníků 155 v Mostě - Zahražanech.

A proč se zmínila o „hezkém“ konci? „Po zbourání trosek bývalého kulturáku je to tady hezky upraveno. Byl rozšířen park, máme více zeleně. Spolupráce s technickými službami je výborná. V parku instalovaly nové lavičky, upravily veřejné osvětlení, aby nám více vyhovovalo,“ popsala předsedkyně.

MALÁ VESNICE

Aby „její“ dům nepotkal stejný osud jako bývalý kulturák, musí se pěkně ohánět. Objekt je vlastně malou vesnicí. Je v něm 110 bytů. Pokud se v každém z nich nacházejí dvě až tři osoby, představuje to 218 až 327 obyvatel.

ZKUŠENÁ ČLENKA

Navázala na práci předchozího předsedy, který dům vedl deset let a jím započaté dílo je dnes krásně vidět. Její zvolení do funkce v roce 2010 nebylo žádným překvapením. Předtím totiž ve výboru SV pracovala několik roků, takže o vedení domu měla docela přesnou představu. „Ve výboru jsem jako členka dělala všechno, co bylo zapotřebí,“ popsala nynější předsedkyně.

Je hrdá na to, že zde patří mezi nejdéle bydlící obyvatele domu, který byl postaven v roce 1970. Přestěhovala se do něj ze Stalingradské někdy v 80. letech. „Skutečnost, že jsem tady starousedlík, mě posiluje a dává potřebnou motivaci k této nevděčné a nervově náročné práci,“ konstatovala předsedkyně.

Vadí ji, že lidé nemají dobrý vztah ke společnému majetku. „Všechno, co je přede dveřmi bytu, hodně bydlících nezajímá. Vandalismus je velkým problémem,“ postěžovala si Jana Zůzová. Jako ekonomka si dokáže rychle spočítat, kolik peněz se zbytečně vyhazuje za opravu poničeného.

KLOBOUK DOLŮ!

Ne všechno ale vypadá tak černě. Dům je zateplen, své okolí prosvětluje žlutou fasádou, okna jsou nová plastová, objekt je chráněn před dešti zrekonstruovanou střechou, prádelna postavená z boku budovy byla sanována a na její střeše vznikla terasa, v přízemí domu bylo vyměněno staré ležaté zkorodované vodovodní potrubí za nové. „Rádi bychom vyměnili také stupačky v bytech, ale zatím nemáme peníze. Splácíme 16milionový úvěr za zateplení a takto to bude trvat ještě asi deset let,“ spočítala Jana Zůzová. Do náročné investiční akce se pustili bez možnosti využití dotace, klobouk dolů!

NESEDÍ DOMA

Těší ji, že bydlící se neuzavírají ve svých bytech a mají zájem o společné akce. Jako první v Mostě kdysi začali s posezením u bábovky, mnohokrát uspořádali dětský den a mikulášskou besídku, rodiče se zúčastňují jako organizátoři. „Mám z toho pěkný pocit,“ přiznala předsedkyně. Vloni poprvé vyzkoušeli rozloučení s prázdninami, což bylo grilování v parku, jež se setkalo s velkým zájmem dětí i dospělých.

Janu Zůzovou také těší to, že má k ruce šikovné pomocníky na různé práce v domě. Jsou jimi Marie Ječná, Josef Ašenbrýl, Rudolf Morávek, Marcel Círek, Ladislav Lang a Vladimír Müller. „Moc jim všem děkuji, stejně tak členům výboru SV a správě družstva za vynikající spolupráci,“ uzavřela předsedkyně.

Petr PROKEŠ