Je obětí, funkci totiž nikdo nechtěl

« Jak jsme začínali (69) »

Objekt postavený v 50. letech minulého století, tři architektonické části, tři vchody, čtyři až pět poschodí, 26 partají – to je základní charakteristika bloku 42, v němž působí společenství vlastníků 115. Tomu předsedá více než 70letý PETR BREUER. Dům se nachází v Podžatecké čtvrti v ulici Konstantina Biebla nedaleko bývalého hotelu Domino (Viktor) a Záchytky, podniku oblíbeného především mladými lidmi.

ZDÁNÍ KLAME!

O pravdivosti známého rčení „zdání klame!“ se snadno přesvědčíte právě v případě zmíněného bloku. Když procházíte kolem něj, na první pohled působí velice poklidně a omšele. Jako kdyby v něm život snad ani nebyl. Oči si však povšimnou plastových oken. Ta nahradila původní dřevěná. „Plastovky“ najednou začnete vnímat jako důkaz o existenci života v domě.

NEPOCHOPENÍ PRO PRÁCI

„Blok prošel první vlnou mostecké privatizace městských domů zhruba před patnácti roky. V té době jsem funkci ještě nedělal. Vykonávám ji teprve osm let – po dvou předchůdcích,“ dal se do vyprávění zkušenostmi viditelně ostřílený Petr Breuer. „Byl jsem zvolen na výročním shromáždění delegátů. Jsem ale oběť. Nikdo funkci dělat totiž nechtěl a hrozilo, že družstvo ustanoví pro náš dům úředního správce. Tak jsem se lidem uvázal. Přesvědčil jsem sám sebe. Řekl jsem si, že když jsem důchodce, tak mám nějaký ten čas a mohu pro dům a jeho obyvatele ještě něco udělat,“ zavzpomínal Petr Breuer.

A co dělá? „Všechno na co stačím!“ zazněla jasná odpověď. Předseda zajišťuje v domě drobnou údržbu – od vodovodního těsnění až po opravy zámků a vylomených či vypáčených dveří. „V podstatě funguji jako domovník,“ vysvětlil.

Mrzí ho však, že někteří bydlící nemají pro jeho práci pochopení. Jako příklad uvedl odvzdušňování topení, což je činnost, které se věnuje kvůli vznikajícím vzduchovým kapsám v domovním systému nejčastěji. I když na připomínky bydlících, že mají v bytě zimu, reaguje okamžitě a jde topení odvzdušnit, někteří lidé jej do bytu nechtějí pustit a dožadují se zásahu odbornou firmou. „Nechápu takový neekonomický a neracionální přístup,“ přiznal předseda. Zatímco od něj mají službu okamžitě a za hubičku, výjezd pracovníků firmy stojí 500 korun. K této částce je ale nutno ještě připočíst náklady za odvedenou práci a užití materiálu. „Tyto výdaje jsou hrazeny z finančních prostředků společenství vlastníků. Přitom peníze na rozhazování rozhodně nemáme,“ upozornil Petr Breuer.

VRÁSKY A MILIONY

Peněz by ale bylo zapotřebí jako soli. Do domu je nutno investovat. Bydlící se ale bojí vzít si úvěr. Nemají důvěru v budoucnost a v peněžence jim po několika zdraženích vodného a stočného, elektřiny a plynu už mnoho nezbývá. Aktuálně by přitom dům potřeboval tři a půl milionů, aby odstranil vrásky ze své tváře. „V praxi by to znamenalo zvýšit poplatek do fondu údržby asi o deset korun za metr čtvereční bytu, což představuje na každou partaj asi šest stovek měsíčně. A to je hodně,“ vypočítal předseda. Přitom plány tříčlenného výboru jsou docela velké. „Na jaře zateplíme štíty domu a odvodníme sklep, kam zatéká po každém dešti. Máme udělaný projekt na zřízení parkoviště pro 14 vozů. Za tímto účelem jsme od města koupili 900 metrů čtverečních plochy u domu. Jsem již domluven s městskou policií, že nám pomůže s ostrahou. Perspektivně by zde mělo být uděláno oplocení.

Uvedené práce navážou na ty, které byly provedeny v předchozích letech. Šlo o generální opravu střech na pravé a levé části domu, kompletní rekonstrukce rozvodů plynu, elektřiny, tepla a vody. V rámci těchto prací byly instalovány také televizní a internetové rozvody. Takže – jak je vidno – zdánlivě poklidný dům je možná až moc živý. A nic na tom nemění zjištění, že třetinu bydlících tvoří důchodci. Omladina v domě chybí. Ta sem občas zavítá odjinud, aby zde udělala nepořádek a něco poničila, bydlícím tak způsobuje zbytečné škody. Vedle devastující omladiny zde nejsou vítáni ani holubi. „Neustále se tady shlukují. Považuji je za nepřátele domu,“ přiznal předseda na rozloučenou.

Petr PROKEŠ