Předseda výboru je duší domu

« Jak jsme začínali (66) »

Říká o sobě, že je pamětníkem, byť svojí vitalitou a smyslem pro humor ho vůbec nepřipomíná. Na svém hodnocení ale trvá. Bydlí totiž v bloku 621 v České ulici na mosteckém sídlišti Výsluní ode dne, kdy nově postavený dům bylo možné obývat. Jmenuje se Mgr. JINDŘICH LISÝ a vede samosprávu 068. „Předsedu dělám od samého počátku – letos již 26. rokem. Patřím tedy zároveň i mezi služebně nejstarší předsedy v družstvu,“ zdůraznil.

VÝROČÍ

Do „bonbonku“, jak se lidově tomuto typu domu říká, se nastěhoval jako horník. Jeho pracovištěm byly Doly Ležáky. „Na šachtě jsem měl zažádáno o větší byt. Ten mi byl přidělen právě zde,“ zavzpomínal předseda. Společně s ním se do domu nastěhovali lidé ze čtyř podniků – z Báňských staveb, Dolů Ležáky, Chemických závodů ČSSP a Dopravního podniku měst Mostu a Litvínova. Družstevní byty tehdy sloužily jako podnikové a stabilizační, aby lidé z Mostecka neodcházeli.

„V loňském roce jsme oslavili na výroční členské schůzi jubileum – čtvrtstoletí existence naší samosprávy. Schůze to byla vskutku slavnostní. Výbor samosprávy se práskl přes kapsu, koupil chlebíčky, zákusky a kávu,“ zavzpomínal Jindřich Lisý a potěšeně dodal: „Nájemníci výbor samosprávy mile překvapili, věnovali mu dárkové koše. Jako předseda jsem dostal větší, členové výboru menší,“ rozpomněl se Jindřich Lisý.

On jako předseda zůstal, zatímco ostatní členové výboru se čas od času měnili. „Z toho je vidět, že předseda je duší domu, ale bez spolupráce s nájemníky by nemohl být objekt v tak dobrém stavu, v jakém je dnes. Je to jeden z nejlepších domů v rámci družstva – technickým stavem i ukázněností bydlících,“ řekl.

UKÁZNĚNOST A SLUŠNOST

Pod pojmem ukázněnost bydlících má na mysli i takovou zdánlivou maličkost jako je důsledné uzamykání vchodových dveří, což je v mnoha domech problém, ale třeba i udržování čistoty. Nikdo z bydlících si nedovolí udělat na schodišti či jinde ve společných prostorách nepořádek. Bydlí tady slušní lidé. „Úklid nám zajišťuje smluvně najatá firma. Každý nájemník platí 60 korun měsíčně, ale vyplatí se to. Dům je čistý, s firmou jsme spokojeni. Její zaměstnankyně uklízejí jednou týdně společné prostory v celém domě, včetně suterénu. Omývají také dveře. Pro ženy jsme vyčlenili úklidovou místnost, v níž mají uloženy čisticí prostředky, kbelíky, smetáky atd.,“ popsal Jindřich Lisý. Vybranou firmu považují za levnou, jiné jsou prý dražší.

JAKO ZE ŠKATULKY

Na první pohled je zřejmé, že předseda se s výborem samosprávy opravdu snaží. Dům je zateplený, bydlící si pochvalují plastová okna, sluneční paprsky se odrážejí od nové sedlové střechy. „Vzali jsme si úvěr na střechu a zateplení, na okna jsme si ho brát nechtěli,“ informoval Jindřich Lisý. Výměna oken se proto dělala na tři etapy – podle toho, jak se do fondu dařilo našetřit peníze. Blok 621 je malý dům, a proto se zde počítá s každou korunou. Nyní nájemníci uvažují o nové investici – tentokrát do lodžií. Mohou si to dovolit, protože jiné práce jsou již dávno hotovy. Šlo o výměnu stupaček, nový rozvod plynu, úpravu vstupů, zaslepení sklepních okének. „Občas v domě vymalujeme, běžně provádíme drobné práce, většinu z nich dělá výbor,“ popsal předseda. Chválí své pracovité kolegy – elektrikáře a zámečníka. „Jsou perfektní,“ říká o nich. Předseda chválí i nájemníky. „Vše v domě se děje za jejich spolupráce,“ vyzvedl Jindřich Tichý. Pochvala zazněla z jeho úst ještě potřetí: „Za celou dobu 26 let spolupráce se správou družstva si nemohu na nic stěžovat. Na jednotlivých útvarech vždy vše, co potřebuji, vyřídím bez problému.“

Správa družstva vyšla vstříc i v případě zřízení domovní výměníkové stanice. „Měli jsme problémy s teplou vodou. Nyní je už nemáme. Výměníkovou stanici máme naprogramovanou podle přítomnosti bydlících v domě a jsme s ní velice spokojeni,“ zhodnotil Jindřich Lisý.

NAPROTI

Mají v bloku 621 vůbec nějaký problém? Přímo v domě ne, ale naproti ano. Je tam bar s velice hlučnými návštěvníky. Stížnosti výboru zasílané na magistrát a městskou policii zatím nezabraly.

Petr PROKEŠ