Malý dům s dostatkem peněz

« Jak jsme začínali (64) »

Zdá se, že je to výborná adresa. Ulice se jmenuje V Zahrádkách. Bydlící mají z oken hezký výhled na hrad Hněvín. Je tu klid, v okolí domu je docela hodně zeleně. Prostě pohodové bydlení.

Předsedkyně SV 157 INGRID BEJŠOVCOVÁ, nositelka vysokoškolského titulu inženýr, je na první pohled osobou klidnou a vyrovnanou. Dva vchody, tři patra, osmnáct bytů a zhruba padesátka bydlících – to je blok 15, působiště předsedkyně. Tento dům tedy není sídlištní „hokejkou“ – maxipanelákem pro tisícovku lidí. „Nebudete mi věřit, ale leckdy tady pohodové bydlení nebylo,“ překvapila nás Ingrid Bejšovcová korekcí našeho pozitivního dojmu.

NEPOŘÁDEK

Nespokojenost bydlících vyvolal svého času přístup realitní kanceláře. Ta nastěhovala do jednoho pronajímaného bytu cikánskou rodinu. Majitelka jiného bytu postupovala stejně. A výsledek „nastěhování“ dvou cikánských rodin do domu? Neustále vykradené sklepy, stěhování veteše do nich, hluk a nepořádek, porušování nočního klidu, rvačky před domem, přemíra lidí vyskytujících se v bytech. „Někdy jsme dokonce museli volat policii, aby zjednala pořádek,“ svěřila se předsedkyně. Realitní kancelář se vůbec nezajímala o sem umístěné své klienty, majitelka bytu o chování podnájemníků rovněž ne. „Byli jsme tady z toho na nervy,“ přiznala Ingrid Bejšovcová.

Naštěstí se nepříjemné zážitky stávají minulostí. Nepřizpůsobiví dali přednost bydlení jinde. Od té doby je v domě zase klid. Proto zbývá čas na přemýšlení o tom, co je zapotřebí ještě vylepšit.

ZÁJEM A SCHOPNOSTI

Ingrid Bejšovcová má oproti jiným předsedům domů výhodu. Její vysokoškolské vzdělání je technického zaměření. Předsedkyně má tedy velmi dobré předpoklady pro vnímání problematiky týkající se správy a údržby domovního a bytového fondu. Je zřejmé, že ji jen hned tak něco nezaskočí. Má také dobré organizační schopnosti. Proto když přišel okamžik, kdy předchozí předseda oznámil, že ve funkci končí, bydlící navrhli na schůzi právě Ingrid Bejšovcovou za jeho nástupkyni. Návrh přijala a byla zvolena. „Důvěra lidí mě potěšila. Byla jsem si vědoma toho, že funkci musí někdo vykonávat a o dům se starat,“ popsala své dojmy z doby před deseti roky a dodala: „Určitou roli sehrála i skutečnost, že nemám rodinu, takže jsem usoudila, že bych na práci mohla mít čas. Proto jsem nechtěla spolubydlící zklamat.“

Rozhodnutí nelituje, práce ji baví. Ještě před zvolením měla vždy zájem o to, aby dům vypadal dobře a aby mezilidské vztahy byly přínosem. „Když se budete hádat, nic nevyřešíte. Musíte lidi vyslechnout a dojít ke kompromisu,“ řekla.

NA VLASTNÍ KŮŽI

Blok 15 je původně městský objekt. Byl zařazen do první vlny privatizace, jež v Mostě probíhala v letech 1997 – 1998. „Jsme malý dům, a proto máme málo peněz. Vyhazovat z kopýtka si dovolit nemůžeme. Za odvedenou práci se ale stydět nemusíme,“ zhodnotila. Bydlící dokážou na vše potřebné našetřit a fond údržby proto nouzí netrpí. Účelnost investic poznali na vlastní kůži. Po zateplení pláště objektu jim zůstává v peněženkách více za nespotřebovanou energii. A kromě toho je těší hezčí vzhled domu.

Sami si dokázali našetřit na opravu střechy. Podruhé zvládli renovaci vstupních dveří v přední i zadní části bloku. Zazdili si sklepní kóje. Zrekonstruovali vnitřní rozvodné sítě. Na výměnu oken a zateplení pláště si vzali dvoumilionový úvěr. Úspěšně jej splácejí. „Rádi bychom ještě opravili okapový chodník kolem domu,“ dala se do plánování Ingrid Bejšovcová. Na správu družstva již podala žádost o vyhlášení výběrového řízení.

Dokonce jim zbývá i na úklidovou službu. Začali ji využívat po zjištění, že pro některé partaje byl úklid společných prostor problémem. „Abychom předešli zbytečným dohadům o tom, kdo schody a chodby myje a kdo ne, sáhli jsme po nabídce a je klid,“ sdělila předsedkyně. Služba je stojí měsíčně přes 1 600 korun. Dluhy tady prakticky nemají (aktuálně pouze deset tisíc korun), takže si takový „luxus“ mohou dovolit.

DOBRÉ VZTAHY

I přes dřívější debaty ohledně úklidu vládnou v domě dobré mezilidské vztahy. „Necítím ale, že by to byla otázka věku. Jsme tu půl na půl,“ připomněla předsedkyně skutečnost, že polovina bydlících jsou lidé starší a polovina mladší. Bez ohledu na věk si rozumějí. Budiž jim přáno i nadále.

Petr PROKEŠ