Kéž by to tak bylo všude!

« Jak jsme začínali (62) »

Překvapí vás svojí vitalitou, důchodový věk mu vůbec nehádáte. „Práce dodává člověku sílu a energii,“ vysvětlil. V přízemí domu má kancelář, v níž vyřizuje všechno, co se provozu objektu a činnosti samosprávy týká. „Práce je tu na dvanáct hodin denně, takže i manželka je už ze mě na nervy,“ přiznal. V domě funguje výborně zařízená dílna, v níž najdete všechno, co je zapotřebí k provádění drobné údržby. „Chodím do bytů – zvláště pak do těch, kde žijí starší lidé – a bydlícím pomáhám opravovat to, co zrovna potřebují opravit. Dolaďuji jim i televizory,“ sdělil. Práce je pro něj viditelně koníčkem. „Dělá mi radost,“ svěřil se.

Jmenuje se MILAN SCHÖNPFLUG a dělá předsedu samosprávy 022 v bloku 521 v Růžové ulici v Mostě - Zahradní čtvrti. „Byl to tady první postavený dům. Všude kolem byla tráva, pole, zahrádky a sady,“ přiznal, že je pamětníkem.

ČTYŘICET LET

Do domu se nastěhoval v listopadu 1972. „Letos to bude již čtyřicet roků,“ rychle spočítal. Po dvou letech bydlení začal pracovat ve výboru samosprávy. To mu bylo pětadvacet. „Jako mladému se mi nelíbilo, že se tady moc nedělo. Chtěl jsem například udělat něco pro děti, které si neměly kde hrát,“ sdělil.

Bydlící si povšimli elánu Milana Schönpfluga, a tak si ho zvolili za předsedu. Neprotestoval. Jejich rozhodnutí bylo totiž přesně v souladu s jeho životním krédem „být u toho, abych mohl to, v čem žiji, ovlivňovat“. Nerad kouká z dálky a není zvyklý kritizovat někde „za bukem“ či u piva.

„To jsme patřili ještě pod SBD Chomutov, Krušnohor tehdy neexistoval. Na shromáždění delegátů jsem jezdil na Kamencové jezero,“ zavzpomínal.

Ve výboru byl pět let. V roce 1979 jej opustil. „Nelíbily se mi praktiky v něm uplatňované,“ zdůvodnil. V domě bydlel ale dál.

MAŠINA

V roce 2000 konstatoval, že se v bloku 521 za dvacet let vlastně nic neudělalo. To se mu nelíbilo – a tak zašel za tehdejším předsedou samosprávy, že by rád přiložil ruku k dílu. Předseda se mu přiznal, že už nemá sílu výbor vést. A tak slovo dalo slovo a společně se dohodli, že by Milan Schönpflug mohl dělat jeho nástupce. Nájemníci nebyli proti. Na schůzi zvedli ruku pro. Od té doby jede jako mašina – letos už dvanáctým rokem.

A to vedle práce v domě stačil ještě dělat funkce. „Byl jsem nejmladším předsedou ROH u Pozemních staveb Košťany,“ zavzpomínal. Nebyla to však jeho jediná funkce v odborech. Vyvíjel se i profesně. Dostal se mimo jiné také mezi horníky, pracoval na povrchu i v hlubině. Zkušenosti získané v zaměstnání i ve funkcích dodneška bohatě uplatňuje při práci předsedy samosprávy. Na tváři domu i jeho útrobách je to taky vidět. „Práce s lidmi mě prostě baví – a o tom to vlastně je,“ vyznal se předseda.

JAKO MÁVNUTÍM PROUTKU

Co se nestihlo udělat za dvacet let, je nyní hotovo jako mávnutím kouzelného proutku. S pětičlenným výborem zajistil realizaci všech stěžejních prací. Veškeré stupačky teplé a studené vody jsou v plastu. Do pořádku byla dána střecha. I přes finanční náročnost těchto akcí měli bydlící naspořeno na fondu údržby kolem šesti milionů. Co s nimi? „Lidé navrhovali výměnu oken, ale já jsem je tehdy přesvědčil o tom, že si raději necháme udělat rozvody Centrální informační sítě. Jejich rozpaky jsem chápal, protože v době projednávání mého návrhu rozvody CISu nebyly jaksi v kurzu, ale čas ukázal, že to bylo správné rozhodnutí,“ konstatoval předseda. Dveře jsou vizitkou bydlících v domě, a tak byly předělány všechny vstupy, zlikvidovány byly velké neúčelné „výlohy“ a zábradlí. Úpravami získané prostory jsou nyní racionálně využity. Kolem domu byly vybudovány chodníčky ze zámkové dlažby. Došlo i na vytoužená plastová okna. Měřáky tepla i vody si nechali vyměnit najednou, všechny mají rádiový přenos dat. Do plastu si nechali dát i veškeré odpady – až po sifony v koupelnách. Přebudovali osvětlení u vchodových dveří, funguje na principu čidel sledujících pohyb. Aby ušetřili za elektřinu, rozdělili svícení na schodištích po „půlkách“. Sanovali balkony. Daří se jim hlídat neplatiče, upomínají je, ti své nedoplatky postupně uhrazují. Pejskaře naučili uklízet exkrementy po svých miláčcích. Atd. atd. Až je jim teď líto, že již dělají poslední velkou akci – zateplení.

V hlavách předsedy i členů výboru se ale rodí nové nápady. V bloku 521 to prostě žije, vládne v něm činorodý přístup k věcem. Kéž by to tak bylo všude!

Petr PROKEŠ