Deset procent dlužníků = milion

« Jak jsme začínali (61) »

Když vystoupíte na litvínovském sídlišti Janov z autobusu MHD u základní a mateřské školy a podíváte se mírně doleva, uvidíte ho. Rozpíná se pod krušnohorským lesem a na první pohled – kromě velikosti – vás ničím neupoutá. Zajdete-li ale za něj a prohlédnete si ho z druhé strany, jste mile překvapeni. Vkusná kombinace zelené, žluté, hnědé a okrové barvy očím doslova lahodí. Nejkrásnější panelák v Janově, řeknete si v duchu.

Tomuto na první pohled rozporuplnému domu – bloku H – „velí“ VLADIMÍR TUČEK, předseda SV 272. Svojí mluvou připomíná tvrdého chlapa, který si hned tak nedá něco líbit.

SLUŠNÍ I NESLUŠNÍ

Dům označuje za problémový. Vedle slušných a pracujících občanů v něm bydlí i ti, kteří nemají práci, či se jim pracovat nechce, a proto mají čas dělat nepořádek a znepříjemňovat život ostatním. Jsou to cikáni a další problémoví lidé. Protože práci neznají, neváží si hodnot a tak devastují dům. Problém je tady i s nehygienickým chováním lidí. „Každým rokem dáváme osmdesát tisíc na deratizaci, abychom tady neměli štěnice, šváby, hlodavce, rusy a další nevítané návštěvníky.

Současný stav v Janově Vladimír Tuček ostře kritizuje a dává vinu divoké privatizaci bytového fondu, kterou zahájilo město Litvínov za starostování Vlastimila Doležala. Do domů se dostali problémoví lidé.

Blok H však nebyl privatizován podle litvínovského scénáře. „Kolem jsme viděli několik domů Krušnohoru, které fungovaly podstatně líp, než domy města. Požádali jsme proto o privatizaci prostřednictvím Krušnohoru. Iniciátorem jsem byl já. V září 2001 jsme udělali ustavující shromáždění vlastníků, na něm jsem byl zvolen předsedou a od té doby funkci vykonávám,“ popsal Vladimír Tuček. Zvolení považoval za pokračování ve své předchozí práci s lidmi, třicet let byl ve státních službách.

TĚŽKÝ ZAČÁTEK

Na začátku výkonu funkce nevypadal dům vůbec dobře. Střecha byla děravá, takže jí protékalo dovnitř objektu, vodou byla zasažena zhruba třetina bytů, vchody nefungovaly, schodiště byla v katastrofálním stavu. „Dům byl v počátečním stadiu devastace,“ popsal předseda.

Když byla troška peněz, formou drobné údržby bylo opraveno to, co se dalo. Dům začal vylepšovat svoji tvář. Časem došlo i na větší akce. „Přes úvěry se podařilo vyměnit stará dřevěná okna za nová plastová, střecha prošla generální opravou. „Sami jsme si opravili balkony. Z devadesáti šesti bytů mělo sedmdesát na balkonu uvolněné zábradlí. Mohlo dojít ke smrtelnému úrazu,“ zavzpomínal Vladimír Tuček. Zadní vchody jsou zastavěny (viz foto). „Jsou od lesa, není tam přístup pro chodce ani příjezd pro vozy. Proto nemají žádný význam. Zazdili jsme je. Přece nebudou sloužit jako přístřešek pro cikány, feťáky, zloděje a podobnou verbež,“ vysvětlil Vladimír Tuček. Zvonky přemístili k předním vchodům. V domě položili dlaždice.

Velice si pochvaluje využívání údržbářů na dohodu o provedení práce. „Práci udělají a jsou daleko levnější než firmy, které si namastí kapsu,“ zhodnotil předseda.

DISKRIMINACE NARUBY

Po letech práce je dům v pořádku. Na jak dlouho ale? „Blok obývá několik problémových rodin. Ty ničí majetek. Neplatí. Chlastají. Jít do práce je neuvidíte. Hlavně že žijí na úkor slušných občanů! Takhle jsme to dopracovali dvacet let po převratu. Co pravicové a levicové vlády zpackaly, se bude napravovat deset až patnáct let. Potřebná legislativa chybí dodnes,“ zlobí se Vladimír Tuček a dodává: „To je diskriminace naruby!

Problémem jsou také neplatiči. Tvoří deset procent z celkového počtu bydlících. Dlužná částka přesáhla milion. „Občas je oběhnu a připomenu, že mají platit. Je to ale zbytečné. Už mě ani nebaví si vyzvedávat na správě družstva jejich seznamy,“ přiznal předseda.

BUDOUCNOST

I přes problémy plánuje dál: „Musíme dokončit zateplení domu, rekonstruovat výtahy, udělat nové přední vchody. Bzučáky tam dát nemůžeme, byly by hned zdevastované. Přednost budou mít klasické dveře na klíč,“ uzavřel předseda v zastoupení šestičlenného domovního výboru.

Petr PROKEŠ