Za kritiku ho zvolili předsedou

« Jak jsme začínali (58) »

Opálená tvář, stálý úsměv, sportem vytvarovaná postava. Za předsedu družstevní samosprávy byste ho na první pohled nepovažovali. Ale je jím. Jmenuje se JAN CHEJN a vede samosprávu číslo 026 v bloku 573 (se 64 byty) v ulici Jiřího Wolkera v mostecké Severní čtvrti.

Několik minut chůze odtud je vlakové a autobusové nádraží, Tesco, Kaufland, nákupní středisko Sever, oblíbená restaurace Sportovka, ale také městská knihovna a okresní soud. Prostě všechno důležité, co člověk potřebuje ke spokojenému životu. Zdá se tedy, že i předsedovi by se tady mohlo líbit.

Ano, je zde spokojen. Potvrdil nám to. Nebyl by ale správným předsedou, aby ho přece jenom něco netrápilo.

TŘI SMRKY

Zrovna, když jsme přicházeli k domu, řešil s jednou z družstevnic problém týkající se tří smrků rostoucích před ním. Jeden z nich povážlivě chřadne. Jeho jehličky jsou již rezaté. Co s ním? Požádat město o povolení pokácet jej a vyhovět tak bydlícím stěžujícím si, že nemají výhled z oken? A když by k tomu došlo, nebudou se bouřit jiní bydlící, že dochází ke zhoršování životního prostředí? Inu, funkce předsedy je nevděčná. Chcete vyhovět všem, ale nejde to.

PĚTILETÍ

Funkci vykonává pět let. „Předtím se tady nic moc nedělo. Několika lidem – mezi něž jsem patřil i já – se tento stav nelíbil. Situaci kritizovali. Pár lidí si mě zvolilo za svého mluvčího, takže jsem ve výboru tlumočil jejich připomínky, potom jsem byl do něj zvolen a nakonec jsem se stal předsedou,“ popsal Jan Chejn.

Drží se známého rčení „zasadit strom, zplodit syna a postavit dům“. Strom zasadil, syna vyženil, jen ten dům nepostavil. „Snad po mně něco zůstane jako po předsedovi samosprávy,“ zavtipkoval.

A má být na co hrdý! Se svým výborem stihl během krátké doby zajistit veškeré důležité práce. Pod jeho vedením se dům výrazně proměnil k lepšímu. „Jsem zastáncem radikálních změn. Když se něco dělá, tak by to mělo být pořádně, a to i za vyšší cenu. Zásluhou Krušnohoru je to ale super. Výběrová řízení mají vysokou úroveň, jsou organizována profesionálně, takže se ceny nabízené firmami daří stáhnout dolů,“ pochvaloval si předseda. Dosažená nižší cena ale nejde na úkor kvality práce či použitého materiálu. „Mám kamarády v Pardubicích a Teplicích, jsou to odborníci stavaři, takže se s nimi radím. Kromě toho jsem měl štěstí na zdejší firmu Vobas s inženýrem Vomáčkou. Ten nám také radí v odborných záležitostech,“ sdělil Jan Chejn.

„Lidé si myslí, že nám družstvo všechno předepisuje, ale není to pravda. Proto k výběrovým řízením nikdy nejdu sám a beru někoho z výboru, aby viděl, jak to ve skutečnosti je. Hodnotí se veškerá kritéria – cena, rychlost práce, reklamační lhůta a podobně. Předseda má právo veta. Nikdo nás k ničemu nenutí. Navíc jsou přítomni technici družstva, kteří nám poradí v případě, že si s něčím nevíme rady,“ popsal Jan Chejn.

Z hotových prací v domě vzpomeňme například generální opravu střechy, rekonstrukci balkonů, vyklizení a úpravu sklepních kójí, výměnu stupaček, rekonstrukci rozvodů elektřiny, výměnu klasických vodoměrů a rozdělovačů topných nákladů za rádiové umožňující dělat odečty údajů na dálku, zateplení celého pláště objektu včetně zateplení vnitřního prostoru mezi sklepy a byty. „Díky tomu jsme se dostali na úžasný koeficient spotřeby,“ pochlubil se. Letos chce ještě stihnout výměnu rozvodů plynu.

Půjde-li všechno jako po másle (tedy jako doposud), příští rok budou v domě všechny práce kompletně hotovy – kromě rekonstrukce výtahů.

Má štěstí. Pro dům se mu daří získávat dotace. V této souvislosti chválí vedoucí úseku inženýrské činnosti Hanu Jánskou, jejíž rady hodnotí jako velmi cenné. Pochvaluje si také vedoucí ekonomického úseku Alenu Erlitzovou, jež mu pomáhá hlídat případný nárůst dluhů. Neplatiče v domě proto nemá – a když se náhodou přece jen nějaký vyskytne, záležitost s ním okamžitě řeší. „Zákony začínají být přísnější, takže se lidé dají dotlačit k placení,“ zhodnotil získané zkušenosti předseda.

V každém domě jsou ale také „prudiči“, kteří znepříjemňují život. Z poslední doby Jana Chejna mrzí například nepochopení některých družstevníků vůči spolubydlící, která se stará o květinový záhon před domem a k péči o rostliny zcela pochopitelně využívá vodu ze společného zdroje. S „prudiči“ o tom již hovořil. Snad pochopili, že práce je to užitečná pro všechny.

Petr PROKEŠ