Je to dílo „staré gardy“

« Jak jsme začínali (55) »

Vstoupíte-li do vestibulu, překvapí vás neobvyklá čistota. Nastoupíte-li do výtahu, zjistíte, že je průchozí a že se přes výtahovou klec snadno dostanete z jedné části domu do druhé bez toho, že byste museli použít jeho venkovní vchody. Ve výtahové kleci zaujme vaši pozornost zajímavé stropní osvětlení vytvořené v orientálním duchu. Sestoupíte-li až do sklepa, najdete v něm pracovní kancelář (v níž výbor společenství vlastníků schůzuje a setkává se s bydlícími při vyřizování jejich záležitostí) a také dílnu (na první pohled skvěle vedenou a vybavenou veškerým potřebným materiálem k drobným opravám). Prostě nemá to tady chybu. Žít v takovém domě musí být radost!

Ptáte se, kamže jsme to zavítali? Byli jsme na návštěvě v bloku 369 v Hutnické ulici v mostecké Družstevní čtvrti. V tomto domě se 78 bytovými jednotkami je činné společenství vlastníků č. 168. Jeho výboru předsedá Ing. JIŘÍ CIVÍN.

VYNIKAJÍCÍ VÝBOR

Práci pro bydlící se věnuje dvanáctým rokem. Ví proto, že je to dřina. Proto si váží všech, kteří aspoň trochu dokážou přiložit ruku k dílu.

Velmi oceňuje členy výboru. „Odvádějí vynikající práci, za roky ji udělali velké množství, nikdy jsem s nimi neměl konflikt, jsou prostě výborní,“ zhodnotil. Ve výboru pracuje Ing. Jitka Klimešová a Jindřich Novotný. K odborným technickým konzultacím – především pro oblast elektro – si zvou na zasedání údržbáře domu Jiřího Nosála. Profesí je totiž elektrikář. Chvála se z úst předsedy nesla i na práci uklízečky. „Je velmi kvalitní,“ řekl. Tuto nevděčnou činnost zde vykonává Pavla Kšandová. „Předali jsme jí rozpis prací, které musí provádět v týdnu, měsíčně a jednou za rok. Například před Vánocemi dělá na chodbách a ve vestibulech generální úklid,“ popsal Jiří Civín.

Výbor se schází každý měsíc, v případě nutnosti i mimořádně. „Jde o to vyřešit problémy a další záležitosti velice rychle,“ zdůraznil předseda.

DEVĚT „NEŽIJÍCÍCH“ VLASTNÍKŮ

A jaké problémy výbor vůbec řeší? V současnosti prakticky žádné. V domě totiž žijí převážně slušní lidé, takže hádky či porušování nočního klidu nebo dokonce devastování zařízení tady neznají.

Mrzí je však, že je v domě devět vlastníků, kteří ve svých bytech nežijí. „Pronajímají je jiným osobám a jde jim zřejmě jen o finanční zisk z pronájmu bytu. Na shromáždění vlastníků nechodí, o dění v domě se nezajímají, prakticky je neznáme,“ postěžoval si předseda.

Ani s neplatiči tady velké potíže nemají. Ne že by dlužníky neměli – občas se dva až tři vyskytnou –, ale ty stačí upozornit a pohledávku uhradí. Zrovna se však jeden závažný případ vyskytl. Majitel bytu 1+1 neplatí poplatek vlastníka po několik měsíců. Jeho dluh dosáhl částky 30 tisíc korun. „Krušnohor již na něho podal žalobu k soudu,“ pochvaloval si práci správy družstva Jiří Civín.

PŘEDEM DOBŘE PŘIPRAVENI

Nebylo tomu tak ale vždy. Byly doby, kdy předseda správu nechválil. Když v roce 1999 společenství vlastníků vzniklo, postavilo si před sebe smělé plány. Bydlící se rozhodli postupně si vylepšit celý dům.

„Práce jsme připravovali již od roku 2001, za dva roky se dělala kompletně střecha se zateplením a potom nastala příprava na celkovou rekonstrukci domu. Bylo to bezproblémové. Svolali jsme lidi, ti schválili rozsah prací, navýšení poplatku do fondu údržby a práce mohly začít. V té době jsme měli dobré kontakty s pražskou firmou Alseco, která nám radila jak a co udělat, jaké požadavky klást na provedení konkrétních prací atd. Byli jsme vždycky připraveni dopředu, přesně jsme věděli, co chceme a proto jsme v letech 2005 – 2006 tlačili na Krušnohor ohledně zpracování projektové a další dokumentace, potřebovali jsme udělat energetický audit, zajistit dodavatele, vyřídit podklady pro dotaci z programu Panel, nechat si schválit stavební povolení atd.,“ pustil se do vyprávění Jiří Civín. Pro správu družstva to však tehdy byl velký oříšek. Nestíhala. Bylo to v době boomu investiční činnosti v mnoha domech a referenti technického úseku – tedy technici starající se o jednotlivé objekty – obtížně zvládali příval nové práce.

Oříšek byl rozlousknut až zřízením nového a specializovaného pracoviště – úseku inženýrské činnosti. Od té doby je předseda se spoluprací se správou družstva spokojený.

Celková rekonstrukce byla úspěšně dokončena v roce 2007. Dům je nyní vně i uvnitř ve výborném technickém stavu.

TAH NA BRANKU

Rekonstrukci považuje za dílo „staré gardy“. Takto předseda označuje původní vlastníky, kteří si kupovali byty v roce 1999. „Měli zájem na tom, aby dům, ve kterém bydlí, dobře vypadal. Měli prostě tah na branku, věděli, co chtějí, a šli do toho. My jsme jako výbor jejich elánu využili, protože jsme už tehdy byli výborný kolektiv a uměli za práci vzít,“ zavzpomínal.

Šedesát procent vlastníků se ale v průběhu let z domu odstěhovalo. Neztratí kvůli tomu v následujících letech „tah na branku“ svoji razanci?

Petr PROKEŠ