Princezna s vnitřními neduhy

« Jak jsme začínali (54) »

Připomíná princeznu ve vínově červených šatech. Barvou své fasády a jejím estetickým řešením dominuje horní části mosteckého sídliště Výsluní (Šestistovky).

Řeč jde o bloku 608 v ulici Kapitána Jaroše u nákupního střediska Kahan. Osmipatrový dům se šesti vchody a 144 bytovými jednotkami působí svým vnějškem velice hezky. Dobrý dojem umocňuje zeleň kolem bloku a čistota.

V domě působí družstevní samospráva č. 48. Jejím předsedou je JIŘÍ MINČÁK. „Ne všechno, co se třpytí, je zlato,“ připomněl tradiční rčení na uvítanou.

ZTRÁTA ČASU

Z předsedových úst jsme se dozvěděli, že paneláková princezna má vnitřní problémy. Způsobují je realitní kanceláře, které zde pronajímají byty. „To je naše největší trápení, je to přímo neštěstí,“ ohodnotil předseda.

Realitky podle jeho slov nemají potuchy o tom, co znamená pojem bytové družstevnictví. Nasazují vysoké nájmy, jež bydlící často nezvládají platit. Leckteří nájemníci zpravidla nic nevědí ani o dobrém vztahu k majetku a slušném chování. „Ničí na co přijdou. V bytech po nich zbývají viditelné stopy,“ konstatoval Jiří Minčák.

Nezřídka jsou původci těchto stop Ukrajinci a jiní státní příslušníci, ale také naši nepřizpůsobiví spoluobčané. „U těch je často problém zjistit, kolik jich v bytě vůbec je. Není neobvyklé, že odněkud zdaleka přijede takzvaná návštěva – zpravidla početná – a ta v bytě pobude třeba půl roku,“ sdělil předseda, čímž naznačil, že o hygienických podmínkách k bydlení nemůže být v takovém případě vůbec řeči. „Realitním kancelářím je úplně jedno, kdo se v bytě nachází. Smlouvu na jeho užívání má podepsanou kupříkladu pan XY, v bytě však najdete pana AB a další osoby,“ popsal praxi Jiří Minčák.

K poškozování zařízení dochází i ve společných prostorách domu. Přivolaná policie zpravidla nic nevyšetří a viník zůstává nepotrestán. Vyplňování protokolů o způsobených škodách je tak zbytečnou ztrátou času.

DOMOVNICE

Obraťme list. Světlou stránkou života v bloku je činnost domovnic. Jsou dvě. Každá se stará o tři vchody. Předseda na jejich práci zapěl chválu a zároveň i zavzpomínal: „Když jsme před roky s funkcí domovníků začínali, byli to lidé evidovaní na úřadu práce. Ten nám na jejich odměňování poskytoval příspěvky. Dnes jsou domovnice vlastně našimi zaměstnankyněmi, platíme si je kompletně ze svého.“

Domovnice považuje za velice důležité osoby. „Mají kontakt s bydlícími, a proto jejich připomínky mohou snadno přenášet do jednání výboru samosprávy. Jsou dokonce jeho členkami. Díky domovnicím má výbor aktuální informace o dění v domě, jeho členové neztrácejí kontakt s realitou. Vědí tak, co je zapotřebí v domě udělat, mají představu o tom, co zařadit do dlouhodobého plánu údržby a podobně,“ řekl předseda.

Přítomnost domovnic navíc působí preventivně před nezvanými návštěvníky v době, kdy jsou lidé v práci. Objekt je tak chráněn.

TOUHA PO DOTACI

Výbor je sedmičlenný. Tvoří jej pět mužů a dvě ženy – zmíněné domovnice. Schází se podle potřeby.

Mezi významné body jednání patřilo v poslední době domlouvání na tom, jak vůbec řešit problém související s rekonstrukcí výtahů. Výbor dobře ví, že musí vyhovět evropskounijnímu nařízení, ale peněz se nedostává. Jde o nákladnou investici. „Rádi bychom si tentokrát sáhli na některý z dotačních titulů. Zatím jsme si vždy všechno a v plné výši platili ze své kapsy,“ poznamenal Jiří Minčák. S ohledem na nedostatek financí proto výbor považuje za uskutečnitelnější vymalování společných prostor a výměnu linoleí. „Prostředí uvnitř domu chceme zkulturnit. V takovém prostředí se jedinec cítí a chová lépe,“ zdůraznil předseda.

Vyzvedl, že se na členy výboru může ve všem spolehnout. Jinak by to prý mohl rovnou ´zabalit´. Práci pro dům dělají s láskou a kromě toho mají mezi sebou velmi dobré vztahy.

JARNÍ ÚKLIDY

Předsedu tady dělá již od roku 1984, tedy 27 let. „Barák se za tu dobu výrazně změnil k lepšímu,“ konstatoval.

Předsedovi však vadí, že na domovní schůze chodí jen kolem dvaceti procent bydlících. Na absentéry se však nezlobí. „Z celkové situace v našem státě jsou lidé otrávení, mají vyhaslé oči,“ shrnul. Rád by je zval na dříve oblíbené jarní úklidy, obává se ale toho, že nikdo nepřijde. „Jarní úklidy měly cosi do sebe. Při práci se lidé poznávali, navzájem o sobě věděli. Teď je jiná doba. Bydlící se často mění, neznají se ani na poschodí,“ uzavřel předseda.

Petr PROKEŠ