Ještě jednou to otočí

« Jak jsme začínali (52) »

Jedním ze dvou největších domů v Litvínově-Janově je blok G/SA024. Patnáct let tam dělá předsedu JAROSLAV BLAŽEK. Dnes sedmašedesátiletý muž v důchodu nemá vůbec jednoduchou situaci. Dům s devíti vchody a sto čtyřiceti čtyřmi bytovými jednotkami v problémovém sídlišti udržet v pořádku je úkolem přímo nadlidským.

ROZDÍL NA PRVNÍ POHLED

Na první pohled jsou zřejmé rozdíly ve složení nájemníků v tom kterém vchodu. Zatímco prvních šest sedm společných chodeb nasvědčuje tomu, že o ně lidé pečují a především tam po sobě uklízejí, poslední dva vchody mají počmárané a poničené zdi, zdemolované schránky a chodby připomínají smetiště.

„Můžu lidem říkat horem dolem, aby uklízeli. Odbydou mě, že uklidí, až budou mít čas. Třetina ze šestnácti rodin, které tu žijí, jsou problémoví spoluobčané. Doma dělají pořádek třeba i tak, že pročůrané matrace vyhodí jednoduše z okna,“ poukazuje na nepořádek na chodbách i kolem domu Jaroslav Blažek.

Do Janova se přistěhoval v roce 1980. „V našem domě jsou pouze byty čtyři plus jedna. Zkraje jsme tu měli skutečně luxusní bydlení. Janov má příjemnou polohu poblíž lesa, je odtud blízko k přehradě, kolem domu teče potok,“ popisuje situaci předseda.

Hned dodává, že poklidné bydlení tady trvalo pouze deset let. V prvních pěti vchodech žili v osmdesátém roce většinou horníci z Dolů Vítězného února (DVÚZ) a dodnes v nich zůstalo dost starousedlíků. „Druhou polovinu domu obsadili nájemníci z Konstruktivy a Pozemních staveb, kteří po revoluci začali jezdit za prací jinam a následně se odstěhovali. Do prázdných bytů agentury umísťovaly nepřizpůsobivé,“ popisuje Jaroslav Blažek.

Od vyhlášení nulové tolerance se situace zlepšila. Byty obcházejí strážníci městské policie a kontrolují nájemní smlouvy. Už si jen tak někdo nedovolí žít tu načerno.

„Myslím si, že nepořádek ani tak nedělají lidé, kteří u nás žijí, ale ti, co za nimi docházejí na návštěvy,“ míní předseda. Pořád dokola vyměňuje vylomené zámky, vykopnuté skleněné výplně u vchodových dveří, permanentně upozorňuje romské nájemníky na to, aby nepotřebný nábytek, oblečení a další věci nevyhazovali na chodby domu či do jiných společných prostor anebo z oken.

PARTA STARÝCH NADŠENCŮ

Sám bych to nezvládl. Ve výboru máme skvělou partu stejně starých nadšenců, kteří ještě nehodili flintu do žita a snaží se dům zvelebit,“ říká předseda. Pomáhají mu Werner Kounovský, Jaromír Černý, Antonín Barda a Rudolf Friedl.

Chlapi z výboru nečekají na schůze. Scházejí se každý den v dílně, kde hned operativně řeší problémy. „Pánové Barda a Kounovský dřív dělali placené údržbáře. Jenže pak onemocněli a nechali toho. Teď pomáhají nezištně. Co jde se snažíme opravovat sami. Tak šetříme peníze z fondu oprav a údržby,“ líčí Jaroslav Blažek.

Za ten čas, co je předsedou, zrekonstruovali střechu. Mají hotové nové rozvody vody, přípojky plynu a na severní straně domu vyměněná okna. „Vpředu máme plastová okna zatím jen v ložnicích. Čekáme, jestli dostaneme přidělenou dotaci, abychom dodělali zbytek a zateplili severní stranu a zvelebili vchody,“ shrnuje předseda do jedné věty velkou investiční akci, jež je čeká.

Na účtu mají našetřeno kolem pěti milionů korun. „Když dotaci nedostaneme, zvládneme vyměnit okna, ale na zateplení a novou fasádu severní strany nám už peníze nezbydou,“ konstatuje předseda.

DLUH: MILION!

Dodává, že obyvatelé domu mají dluh přes milion korun. „Tři rodiny nám dluží pět set tisíc korun. Exekutoři je sice postupně vystěhovávají, ale není to jednoduchý proces a mnohdy trvá dlouho,“ míní Jaroslav Blažek.

Zatím netuší, kdo bude jeho nástupcem, až mu síly na předsedování nebudou stačit. „Čekají nás nové volby. S kolegy z výboru jsme si řekli, že to ještě jednou otočíme, tedy že na dalších pět let to ještě vezmeme na svoji zodpovědnost. Ale pak? Pět let je krátká doba, co bude dál, nevím. Bydlíme tady třicet let. Nechceme, aby barák špatně dopadl. Chceme naopak to, aby se v rámci možností bydlení tady pořád zlepšovalo,“ dodává na rozloučenou předseda Jaroslav Blažek.

Radka SLÍŽOVÁ