40

Blok 557 ještě voní novotou

Mostecký blok 557 v ulici Bohuslava Martinů byl zkolaudován v roce 1973. Od té doby uběhla pěkná řádka let a z původních obyvatel domu tu zůstalo jen torzo starousedlíků.

V listopadu před pětatřiceti lety se sem stěhovaly první rodiny. Jako druhá v pořadí se přistěhovala rodina Františka Přibyla, který byl tehdy měsíc a půl po vojně a se svojí partnerkou se stihl ještě během vojny oženit. Pracoval tehdy u Pozemních staveb a jak říká, nebyl problém sehnat za podpis desetileté smlouvy byt. A tak se stalo.

V pětasedmdesátém končila stavba tohoto sídliště a přecházelo se postupně na šestistovky, sedmistovky, tedy na Výsluní a Liščí Vrch. „Když jsme začínali, měli jsme samosprávu spojenou s blokem 556,“ vzpomíná FRANTIŠEK PŘIBYL, členem výboru byl od samého počátku. Po třinácti letech na nějaký čas funkci opustil, ale v roce 1994 se do výboru vrátil a dokonce se stal předsedou SA 020.

Veřejně přiznává, že v průběhu let chtěl mockrát s předsedáváním praštit, a to především proto, že vztahy mezi lidmi už nejsou takové, jako byly dřív a práce předsedy je především o práci s lidmi. „Obměnilo se tu víc než šedesát procent nájemníků, někteří i víckrát. Většina lidí dnes nemá zájem o dění v domě, stará se pouze o svůj byt a co je za venkovním prahem, ji nezajímá. Mojí velkou oporou, skutečně pravou rukou, je Eliška Mandincová. Bez ní bych předsedu nedělal. Ona je jednou z mála z původního osazenstva domu. Ve výboru mi dále výborně pomáhají Věra Vališová, Zdeněk Kotek a Lenka Rezková. Jak vidíte, máme převahu žen.“

Dům má tři vchody a 38 bytových jednotek. Dnes voní novotou a jeho nový kabát mu skutečně perfektně padne. Největší investiční akce v jeho historii započala před čtyřmi roky, kdy byla vyměněna plastová okna jednoho průčelí. V roce 2007 následovala druhá fáze, tedy dokončení kompletní výměny oken. Investice byla pořízena z osmimilionového úvěru, který si samospráva pro tyto účely vzala. Po oknech dům dostal novou střechu, kompletní rekonstrukcí prošly ležaté i stoupací plynové rozvody, kanalizace. Úplnou novinkou je sanace balkonů, zateplení objektu a nová fasáda včetně nových vstupů. Pouze štíty jsou původní, ale brzy na ně také dojde, jejich technologie už neodpovídá dnešním požadavkům.

„S renovací domu jsme skončili koncem října loňského roku, tedy teprve nedávno a ještě nemáme oficiálně vše dokončené. Na pěti balkonech se bude dodělávat dlažba až přestanou mrazy. Investiční akce nám byla tudíž předána s nedodělky.

Než se na domě začala dělat tato velká akce, byl mezi lidmi relativní klid, ale s novým kabátem se určití lidé změnili k horšímu. Obyčejně platí, kdo nic nedělá, nic nezkazí. Lidé si neváží toho, co mají a než aby přiložili polínko ke společnému dílu, kritizují. S fasádou jsme skončili na podzim, očekávám, že až na jaře přijdou největší ohlasy. Zatím dva lidé z baráku mi dali najevo, že se jim rekonstrukce líbí. Zahřálo mě to u srdce tak, že jsem se s tím pochlubil i doma manželce. Z opačného soudku můžu uvést příklad, že na mě byl poslán k rukám ředitele SBD Krušnohor Františka Ryby kritický e-mail, že na zateplení domu dáváme místo „desítky“ polystyrenu pouze „osmičku“. Kde si to dotyčný ověřoval, mi dodnes není známo. Osmička byla podle projektu.“

Nejen šaty dělají člověka a stejně tak nejen nová fasáda vypovídá o celkové tváři domu. Už dvakrát tu malovali společné prostory svépomocí, ale jak jsme se dověděli od předsedy, až bude učiněna kompletní uzávěrka investiční akce rekonstrukce domu, až bude vědět, jaký je výsledek hospodaření, nechá profesionální firmou vymalovat interiér domu.
 

František Přibyl pracoval dříve jako revizní technik zdvihacích zařízení u Pozemních staveb, kde zůstal do roku 1995. Pak přestoupil do Pórobetonu Kopisty a od 1. března roku 2000 pracuje jako bezpečnostní a požární technik na správě Stavebního bytového družstva Krušnohor.

Jako předsedu ho trápí spousta nešvarů lidské lhostejnosti a bezohlednosti a snaží se proti nim vystupovat a upozorňovat na ně. Proto také občas naráží a práce předsedy podle něj není vůbec jednoduchá.

Ve volném čase se rád uchýlí do přírody. Relaxuje na zahrádce ne jako pěstitel, víc coby kutil. Jeho velkou radostí jsou dvě vnučky, té starší jsou tři roky a mladší se narodila vloni v listopadu. „Jsou naším největším pokladem,“ usmívá se svýma výraznýma očima.

Radka SLÍŽOVÁ