36

Žít fair play a naplno

Sportovcem tělem i duší je předseda mezibořské samosprávy 039 v ulici Nad Parkem JOSEF PŮŽA.
Dali jsme si schůzku venku na lavičce před domem. Když jsem k bloku B č.p. 384-6 přijela, pobíhal venku pěkně naštvaný. „Hned se vrátím,“ volal na mě. Netušila jsem, co se stalo. Skutečně se vrátil za okamžik. „Podívejte se na to,“ běžel ke vchodovým dveřím. „Někdo se sem chtěl v noci dostat, tak zkoušel páčit dveře na třech místech. Šel jsem se podívat, jestli je to v sousedním domě taky. Je tohle možný? Takový peníze ty dveře stály. Až já ho chytím...,“ raději větu nedokončil.

Vandalové řádí i v Meziboří. „Nedokážou si vážit pěkných věcí. Pochopitelně nikdo nic neviděl,“ je stále rozčilený. A já se mu nedivím. Sedneme si na lavičku, sluníčko nás hřeje do zad, ve vzduchu voní kvetoucí stromy... za chvíli se ale uklidní. „Však já to tak nenechám,“ neodpustil si ještě poznámku.

Předsedu v tomto domě dělá deset let. „Pořád dokola povídám lidem, aby nebyli neteční, aby si hlídali majetek, vždyť je to majetek náš. Snažíme se co nejvíc šetřit, abychom si na opravu domu nebrali tak velké úvěry, ale díky takovýmto událostem, které jste teď svědkem, vynakládáme ročně dost peněz na opravy.“

Ukazuje mi dům. „Podívejte, před pěti lety jsme zateplovali a dělali fasádu, dnes se loupe a opadává. Stavební firma Fireclay nám slíbila, že svoji práci opraví, ale zatím jsou to jen sliby. Jednou přišli, několik trhlin zamázli, ale to je zatím vše. Navíc po té opravě zůstávají viditelné fleky, které moc parády nedělají.“

Josef Půža nemá rád zbytečné schůzování. Nejraději vyřídí všechno hned a na místě. Teče jim střechou do baráku, takže teď střádají korunky na rekonstrukci střechy. I tak si budou brát úvěr jeden milion korun. Okna v bytech mají vyměněná za nová plastová, zbývá jim vyměnit okna na chodbách, kudy utíká hodně tepla. Změny doznaly také všechny vchodové dveře.

Ve výboru s ním pracují Milan Dvořák a Roman Ziegler. Dům má tři vchody a dvacet sedm bytových jednotek.

Předseda je velmi zručný. Převážnou většinu drobných oprav provádí v domě sám. Pomáhá i lidem. Když ho někdo zavolá, že mu teče topení, rád pomůže. Když někdo potřebuje vyměnit baterii, je také vždy k dispozici... „Většina bytů teď vypadá moc pěkně. Hodně lidí vybouralo původní jádra, mají moderní kuchyňské linky. Radost pohledět.“

Sám se snaží udržovat pořádek také ve sklepích. Na patrech si každý uklízí sám. „Když má někdo problém vzít kbelík s vodou a hadr, nabídnu se, že to klidně budu za ně uklízet, ale že mi to zaplatí. Máte vidět, jaký je na chodbách pořádek.“

Učitel tělocviku a pracovní výchovy ve zdejší základní škole (na poloviční úvazek) by se mohl zdát, že je jak se patří od rány. Je to tak, ale je spravedlivý a důsledný. V Meziboří má ideální podmínky pro sportování. Hodně jezdí na kole, hraje tenis, florbal. Z okna svého bytu vidí na protější kopec, pod kterým je zahrádkářská kolonie. Tam pěstuje své bonsaje, pečuje o bylinky...

Je všestranný. Otevřeně říká: „Nerad prohrávám. Když něco dělám, dělám to na sto a více procent. Musím odvést perfektní výkon – ve sportu, v práci nebo při svých zálibách. To víte, už nejsem nejmladší, ale dokud to jde, makám. Až mi síly nebudou stačit, na hřiště ani na kolo nevlezu. Prostě buď, anebo. Nic napůl. Snažím se tenhle přístup k životu předat i dětem, které učím. Myslím, že u nich mám respekt. Při tělocviku vidím, jak jsou líné, tak je honím, běháme v lese. Někdy si zkrátí cestu, ale pak to přiznají. A příště se polepší. Tak to v životě chodí. Podstatné je žít fair play a naplno.“

Radka SLÍŽOVÁ