27

Navzájem si pomáháme

Litvínovský dům číslo popisné 2056-58 je v centru města – blízko školy, zdravotního a nákupního střediska – a přitom má pod okny parčík a výhled do zeleně. Je to dům s ideální polohou. Také se tu často objevují zavěšené lístečky, že by někdo rád koupil byt v tomto domě. Jenže tady se každý „drží“. Zvláště teď, když dům dostal nový kabát a skrze stará okna už nefouká ani nezatéká.

ENERGICKÁ PŘEDSEDKYNĚ

„Bydlí se nám tu dobře,“ pochvaluje si energická předsedkyně společenství vlastníků 263 Dagmar Omelková. Do funkce „spadla“ hned od začátku privatizace bytového fondu, takže má už spoustu zkušeností. Největší kolotoč měla posledního půl roku – vlastně ještě v klidu nevydechla.

NEJDŘÍVE STŘECHA

„Začnu od začátku. Na první členské schůzi jsme si odsouhlasili, že první investice půjde do střechy. Byla totiž v katastrofálním stavu, lidem teklo do bytů. Za necelé dva miliony korun jsme ji nechali opravit. Pak jsme začali šetřit znovu,“ říká a přiznává, že sedí na korunách jako žába na prameni. Nic zbytečně nevydá, jen v nejnutnějších a havarijních případech. V žalostném stavu byla všechna okna, další priorita byla tedy jasná. Rozhodli jsme, že společně s výměnou oken zateplíme severní stranu domu a zrenovujeme vchody. „Vzali jsme si na úvěr necelé čtyři miliony korun a letos v červnu to vypuklo. Od té doby jsem se ještě nezastavila. Vlastně jsme kvůli tomu nebyli s rodinou ani na dovolené.“ Manžel se synem jsou jí velkou oporou. A když si spolu prohlížíme fotografie z prováděných oprav, je jejich zájem a pomoc vidět na první pohled.

NA ETAPY

Když srovnáváme fotografie z jara a současné, tak nám srdce zaplesá. „Máme z toho radost. Stálo to za tu námahu a určitě budeme v zateplení pokračovat. Já jsem původně chtěla udělat hned všechno najednou, ale z řad vlastníků bytů se ozývaly obavy, zda to není příliš velké sousto a jestli bychom to finančně utáhli. Tak jedeme na etapy.“

JSOU ŠIKOVNÍ

Předsedkyně Dagmar Omelková má v domě další pomocníky. Každý ze tří vchodů má svého domovníka. „Pro náš vchod jsem to já, vedle jsou pan František Jurčík a pan Jaroslav Koška, ten je současně údržbářem a vykonává drobné opravy. O zeleň před domem s velkou láskou pečuje pan František Kadleček – prořezává stromy, seká trávu, sází kytky... Určitě byl zvyklý pracovat na zahrádce, která mu teď chybí, tak pečuje o naše prostranství před domem. Dalšími pomocníky v péči o zeleň jsou i další z vlastníků paní Pravdová a pan Koška. Musím říct, že všichni jsou moc šikovní.“ Přesto, že má každý byt svůj balkon, spousta domácností využívá společné sušárny. Klíč má domovník ve vchodu. „Prádlo do sušárny dáváme v létě i v zimě, aspoň nevisí před okny.

NESKUTEČNÉ REALITOU

A když mluví o tom, jak si v domě navzájem pomáhají a vycházejí vstříc, tak se člověku ani nechce věřit, že taková symbióza v dnešní uspěchané době ještě existuje. „Někdo vezme v zimě lopatu a jde odhazovat sníh. Druhý to vidí nebo slyší, popadne koště a jde bez přemlouvání nebo plánovaného dělení si práce přiložit ruku k dílu. S úklidem je to to samé. Jeden vezme hrábě, druhý popadne pytel a sbírá odpadky,“ říká tak samozřejmě Dagmar Omelková. A u nich v domě to skutečně samozřejmé je. „Jsme tu v průměru ve středním věku a všichni se známe. Já s rodinou tu bydlím dvacet let. Opravdu mezi sebou nemáme konflikty, stavy závisti a další nešvary.“

KOLOTOČ

Jeden se přeci jen najde. „Trápí nás šroťáci. Jak se přehrabují v kontejnerech, tak vyhazují odpad ven, rozbíjejí skla a nikdy to po sobě neuklidí. Jsme z nich nešťastní. Nebaví nás věčně chodit kolem nepořádku, tak to uklízíme pochopitelně sami. Ale je to nekonečný kolotoč,“ posteskne si, ale úsměv na tváři jí to nepokazí. S úsměvem jde totiž všechno líp.

Radka SLÍŽOVÁ