17

Lidé jsou barometry doby, říká Jan Krpálek

Především nejistota a strach o střechu nad hlavou provázela prvopočátky přechodu do společenství vlastníků obyvatele bloku 47 v Mostě. Ustavující schůze proběhla v únoru 1998. Tenkrát byla za předsedkyni zvolena Eva Rudolfová. "Měli jsme se sejít v naší zdemolované kočárkárně, jinde nebylo kde. Tak jsme ji s manželkou narychlo uklidili a dali aspoň trochu do pořádku, jak jen to šlo," vzpomíná na nelehké začátky JAN KRPÁLEK.

Právě on se stal po devíti měsících od ustavující schůze, kdy obě členky odstoupily, předsedou. Byl zvolen nový výbor. Jeho místopředsedkyní se stala Pavla Zahrádková a členkou Olga Maurenzová.

"Náš dům byl postaven v roce 1956 jako dům ocelářů. Žili tu tedy samí řemeslníci. Většina se odstěhovala. Ti, kteří zestárli, už jsou pohodlní něco v domě nebo kolem domu udělat. Já říkám, že lidé jsou barometry doby. A doba je dnes taková, že vede lidi k sobeckosti, uzavřenosti, nevstřícnosti a těch negativních vlastností bych mohl jmenovat mnohem víc," říká s těžkou duší Jan Krpálek. On sám už na první pohled působí solidním, pracovitým, ohleduplným, laskavým dojmem. Především na něm leží veškerá tíha starostí o dům. Pochopitelně, je předsedou. Ale proč se ostatní jen vezou? 

"Víte, já jsem ze staré školy. Řadu let jsem pracoval na šachtě a vždycky jsem dbal o dobrou pověst a zakládal jsem si na solidaritě jednoho vůči druhému. Vzpomínám si, že kdysi v našem domě bydlela jedna paní, která v bytě vlastně bydlela a nebydlela. V bytě byla spousta špíny, nepořádku. Paní se podařilo vystěhovat. Místo ní přišla mladá rodina. Rok pak společnými silami dávala ve volných chvílích byt do pořádku. Tenkrát se ještě společně uklízelo na chodbách, kolem domů se pořádaly čas od času brigády. A dnes? Někdo si nezamete ani před svým vlastním prahem! Každý se zavře do svého bytu a víc už ho nic nezajímá. Společné chodby už nebyly třicet let vymalovány. Komu na tom záleží? Pravda, našlo by se pár jedinců, kteří by si všimli a vážili si toho, že jsou v novém a čistém, ale teď nejsou na tyto práce peníze," povzdechl si Jan Krpálek.

V domě je jen šestnáct bytových jednotek a převážně tam žijí starší občané. "Do fondu oprav a údržby vybíráme od každé rodiny bez pár drobných tisíc korun, víc nemůžeme. To víte, moc to do kasy nepřibývá. A dům je v nevyhovujícím stavu. V první řadě jsme museli nechat udělat revizi plynu, která zjistila, že jsou nutné nové rozvody, protože plyn místy unikal. Neměli jsme tenkrát dost peněz, a tak jsem vděčný panu řediteli Krušnohoru Františku Rybovi, že nám družstvo vyšlo vstříc a pomohlo nám s finanční zálohou. Tu jsme museli splatit do jedenácti měsíců. Jinak bychom to asi nezvládli. Teď splácíme úvěr na plastová okna. Vyměnili jsme je ve všech bytech kromě dvou a musím uznat, že nová okna jsou dokonalá. Doma je mnohem méně hluku, nepropouštějí teplo. Stáli jsme před důležitým rozhodnutím - novou střechu nebo nová okna? Okna zvítězila. Střecha nás tedy ještě čeká, ale zatím nevím kdy. Až na ni budeme mít. Předtím ještě musíme zvládnout výměnu oken na společných chodbách a ve sklepních prostorách."

Jan Krpálek si také moc pochvaloval nové hlavice na ústředním topení a nový systém rozdělovačů topných nákladů. Také výměna starých ventilů na topných rozvodech, které byly zarezlé a vůbec nefunkční, jim velmi usnadnila život. "Po kouskách se snažíme ze starého domu udělat nový. Platili jsme revizi elektřiny, revizi hromosvodů, kontrolu hydrantů včetně vybavení novými proudnicemi, o které se bojíme, aby nám je někdo neukradl. Feťáci a nežádoucí individua, kteří v domě kdysi přespávali v suterénu, nám často dávali sirky do vypínačů a tím následně spálili spínače. Abychom tomu zabránili, museli jsme si jednak poradit s těmito lidmi a jističe jsme nechali vyměnit za nové moderní, které se hned tak nespálí. Výdajů je pořád dost a dost. A to nemáme domovníka ani uklízečku. Dlouhá léta mi pomáhá s údržbou pan Zahrádka, dělá to nezištně a rád. O co ho požádám, ochotně udělá. Jsem mu za to moc vděčný. Chodby a okolí domu uklízím sám. Nedá mi to, dívat se a žít ve špíně. A lidem, kteří v domě bydlí, by to vůbec nevadilo. Nehnou prstem. Měli jsme dřív službu na úklid společných prostor, ale protože byla drahá, zrušili jsme ji. Myslíte, že někdo vezme hadr do ruky a vytře?"

Předseda Krpálek nešetřil slovy chvály na adresu SBD Krušnohor. Pan ředitel Ryba nám vždy ochotně poradil, pomohl, upozornil, co kdy a jak máme udělat. Bez jeho pomoci bychom se ve spleti různých právních předpisů vůbec nevyznali. Zdejší dispečink, no ten by mohl řídit letadlový provoz! Navíc se tu vždy setkáte s rozvahou a úsměvem na tváři. Velmi dobrou spolupráci máme také s techniky. Jsou laskaví, vstřícní, pohotoví. Mrzí mne, že jsem se nemohlrozloučit s paní Brabcovou, která (pro mne náhle) odešla z Krušnohoru. Ale slečna Chládková, jež je místo ní, je také úžasná. Celkově si dovolím ve svém věku a se svými životními zkušenostmi báňského záchranáře konstatovat, že SBD Krušnohor má skutečně vysokou profesionální úroveň. A jsem rád, že nás spravuje a že nám pomáhá. Vždyť bez družstva bychom sami nezvládli ani onu výměnu oken. Družstvo nám půjčilo 51 tisíc korun bezúročné půjčky na jedenáct měsíců. Vzalo za nás ručení za lidi, kteří ztratili práci. Kdybychom byli sami, nic bychom nezmohli," říká zcela vážně Jan Krpálek.

Ač by si mohl užívat zaslouženého důchodu, práce má před sebou ještě dost a dost. Neumí sedět doma s rukama složenýma v klíně, nadávat na svět a na lidi, a přitom nepřiložit vlastní ruku k dílu, k lepšímu soužití ve společném domě. Letos oslaví sedmdesáté narozeniny a pokud mu zdraví dovolí, chtěl by vlastními silami udělat v domě i pro lidi co nejvíc. Největší radost má z toho, když se něco dobrého povede.