12

Nebýt Krušnohoru, nevypořádáme se s neduhy

Do bloku 86/87 na Skupově ulici v Mostě se ing. ANNA BERÁNKOVÁ, dnešní předsedkyně domovního výboru společenství vlastníků SV 143, nastěhovala s rodiči v roce 1957. Tenkrát šla do šesté třídy základní školy a kolem jejich domu byla pole. Bydleli na konci města.

VÝZVA

Bloky 85, 86 a 87 byly zkolaudovány dříve než spojky, ty byly dodatečně přistavované. "Spojky stavěli učedníci a nebylo v nich jediného pravého úhlu," vzpomíná žena. Podzemní kotelna vytápěla celý komplex, který zůstal asi pět let neomítnutý. Po letech bezvládí, devastace společných prostor a občasných nekvalitně provedených opravách přišla v roce 1997 od města výzva - ucelený soubor domů (tzv. éčko) byl začleněn do druhé etapy privatizace bytového fondu. "Stavební celek nám město nabídlo asi za 14 milionů korun a směrovalo nás k založení vlastního družstva. Kde však vzít peníze? Jak ustavit bytové družstvo? Jak přesvědčit polovinu nájemníků, aby si byty odkoupilo? Kde vzít firmu na údržbu? Co s neplatiči? Tyto a mnohé další otázky se zdály být v danou chvíli pro nás neřešitelné. Neměli jsme absolutně žádné zkušenosti, žádný vzor, jehož bychom se mohli držet a cítili jsme nebezpečí," líčí někdejší zážitky Anna Beránková.

PRO KRUSNOHOR

Po jistých peripetiích se v lednu 1998 konala v zasedačce Městského úřadu v Mostě schůze, v jejímž průběhu se nájemnici většinou hlasů rozhodli, že se budou ucházet o členství v SBD Krušnohor, které je zaštítí. "Město tenkrát nechtělo připustit, aby se družstvo Krušnohor rozrůstalo. Náš obytný komplex se navíc nachází na lukrativním místě. V říjnu téhož roku se řediteli družstva Františku Rybovi ale podařilo prosadit námi požadovaný způsob privatizace. Náš dům koupil Krušnohor a následně nám ho rozprodal po jednotlivých bytech. Konkrétně naši spojku tvoří šestnáct bytů a dva nebytové prostory. Tehdy bylo do osobního vlastnictví odkoupeno jedenáct bytů, pět zůstalo ve vlastnictví družstva. Dva nebytové prostory - masnu a lahůdky - si, odkoupili sami provozovatelé"

DLUH VYŠŠÍ NEŽ FOND

V dubnu 1999 se konala první členská schůze vlastníků. Jakmile předsedkyně společenství vlastníků zalistovala v záznamech, dohledala, že tenkrát měli na fondu oprav a údržby pouhých 12 193 korun. Dluh na nájemném tuto částku značně převyšoval. Činil 17 077 korun. "Bylo nám víc než jasné, že si musíme dát prvořadý úkol - fungování vnitřních sítí," konstatuje Anna Beránková. "Cekala nás výměna ventilů teplé užitkové vody a topení v suterénu, zámků, revize plynu a spousta dalších věcí, o kterých jsme předtím ani netušili, že se musí platit. Opatření se vyplatila. Na druhé členské schůzi v říjnu 1999 už bylo oznámeno, že se fond oprav navýšil na 85 tisíc korun.
Ve stavebně uceleném komplexu si pět společenství vlastníků hospodaří samostatně. "U nás narůstá fond oprav velmi pomalu, protože ve spojce je jen šestnáct bytů a dva nebytové prostory. Ostatní domy mají bytů šedesát. Takže tvorba fondu je nesrovnatelná," uvádí Anna Beránková. Spoluúčast na financování oprav v bývalé kotelně a v průjezdech mají však společenství celého "éčka". Zatímco ostatní si nechali dělat nové střechy, oni na ni teprve šetří. Předtím je ale čeká ještě oprava podlahy v průjezdu, protože zatéká do sklepa, kde vyhořela elektroinstalace...

VÍME, ČÍ JSME

V červenci 2000 nastal pro společenství vlastníků důležitý zlom. Podle nově platného nařízení muselo být zaregistrováno u finančního úřadu jako právnická osoba. Následovala velká členská schůze celého komplexu, kde byly přijaty stanovy pro společenství vlastníků. Zápis do rejstříku musel být vykonán do posledního prosince 2002. "Konečně jsme dostali statut a víme, čí jsme. Když se tak ohlížím zpět, musím říct, že jsme celý ten kolotoč přestáli jen díky tomu, že jsme se stali členy družstva Krušnohor. Jinak bychom se nikdy nevypořádali s neplatiči, s jejich vystěhováním z bytů, s opravami zdevastovaných společných prostor a s jinými záludnostmi, zejména právnickými. Udělali jsme dobře a můžeme být vděční, že si nás družstvo vzalo pod svoje křídla. Jednu chvíli to spíš vypadalo tak, že nás někdo koupí a bude nám diktovat svoje podmínky a my nebudeme mít žádná práva. To se naštěstí nestalo," říká zcela otevřeně Anna Beránková.

PRVNÍ OVOCE

Na posledním shromáždění vlastníků bylo konstatováno, že fond oprav a údržby už dosáhl výše přes půl milionu korun ­ a to i přestože 250 tisíc korun dluží vlastník jednoho ze dvou nebytových prostorů. "Šetříme na novou střechu. Snažíme se, abychom měli co nejnižší výdaje. Proto jsme dospěli k závěru, že zateplení bytů nemůžeme hradit z fondu oprav. Před třemi roky jsme se dohodli, že si v šesti bytech necháme vyměnit původní okna za plastová a že výměnu uhradíme za vlastní peníze. Dneska už jsou plastová okna instalována v deseti bytech ze šestnácti a montáž se chystá v dalším bytě. Hned první rok nám klesla spotřeba tepla o 21,6 procenta," uvádí předsedkyně společenství vlastníků Anna Beránková. Jak přiznává, nikdy neměla ambice na podobnou funkci. Nerada něco organizuje, nerada se hádá, ale jak je vidět, pod jejím vedením se společenství daří a bydlící tak ke své spokojenosti sklízejí své ovoce.