10

Ve velkém celku je skutečně síla

Jak absurdní dokázal být minulý režim, dokazuje i mostecký dům v ulici E. Basse s označeníém blok 515. To, že objekt míval dva majitele - město a chemické závody - to ještě lze pochopit, ale že radnici patřil jeden ze středních vchodů čtyřvchodového domu, to už je na pováženou. Údržba takového objektu nebyla snadná a ještě složitější byla jeho privatizace. Zvlášť, když se jednalo o jednu z prvních privatizací bytového domu v Mostě. Své o tom může vyprávět dnešní předseda společenství vlastníků 107 OTTA PRŮCHA.

Chemický podnik se v devadesátých letech chtěl zbavit zbytečných starostí s byty, proto se rozhodl velkou část svých domů privatizovat. V Mostě svým postupem předběhl i radnici, která v té době o takové možnosti začínala uvažovat. "Když nám Chemopetrol oznámil, že dojde k privatizaci, část z nás si uvědomila, že nemůžeme dělat mrtvého brouka. Chceme-li zůstat bydlet ve svých bytech, musíme pro to něco udělat. Nejprve jsme řešili, zda se staneme samostatným družstvem, nebo zda se staneme součástí většího celku, třeba Krušnohoru," ohlíží se zpět předseda Průcha a pokračuje: "Uvědomili jsme si, že ve větším družstvu budeme mít větší záštitu. Budeme mít se na koho obrátit a kde čerpat zkušenosti. Proto jsme se obrátili na ředitele Rybu." 

Podmínkou SBD Krušnohor bylo, že bude privatizován celý dům se 64 bytovkami. Proto bylo nutné vstoupit do jednání s mosteckým městským úřadem, který si dal trochu na čas. Privatizace jednoho vchodu trvala celý rok. "Dali jsme se dohromady ještě se dvěma nebo třemi sousedy a vysvětlovali jsme lidem, co nás čeká a proč je nutné učinit takové kroky. Myslím, že většina z nich to pochopila, došlo jim, že buď mohou bydlet ve svém nebo v domě, který bude patřit někomu cizímu," vzpomíná Otta Průcha. 

Sotva byla v roce 1998 dokončena privatizace, přišly první starosti. Chemopetrol ještě před prodejem, opravil střechu nad "svými" třemi vchody. Nad městským vchodem však nikoliv. A právě tady nastal havarijní stav a obyvatelům začalo zatékat do bytů. Bylo nutné situaci rychle řešit. "Tehdy se ukázala síla a vliv Krušnohoru. Pomohl nám s opravou i s financováním. Teprve po vyřešení tohoto problému jsme mohli začít fungovat jako běžná samospráva," vypráví předseda SV 107. Z původní samosprávy zůstal už jen on. V uplynulých letech došlo k určitým obměnám, přece jen ne každý je ochoten obětovat pár hodin svého volna ve prospěch druhých. Dnešní samospráva má ale ve svých plánech jasno. Za nejdůležitější považují, jak sami říkají, obal domu. "Nechtěli jsme začít tím, že budeme dělat líbivé věci a ty podstatné odsuneme. Naopak začali jsme šetřit na střechu, kterou jsme si mohli v roce 2002 nechat udělat celou novou. Předchozí opravy byly spíše provizorní, nyní už se nemusíme bát deště," říká Otta Průcha. V roce 2003 si v SV 107 dopřáli takzvané investiční prázdniny a letos chtějí opravit vstupy do vchodů a pokud to vyjde tak ještě zateplí severní stranu domu. 

Kromě větších investic už ale realizovali i řadu drobných zlepšení. Například u dveří každého vchodu je fotobuňka, která automaticky rozsvěcuje světlo ve vchodě. Kvůli úsporám bylo také rozděleno osvětlení pater v domě, vždy se rozsvítí jen jedna část vchodu. "To jsou drobnosti, které nám ale mohou ušetřit pěkné peníze. Snažíme se zbytečně nevydávat žádné prostředky. Například jeden z obyvatel domu nám dlužil za nájemné. Svůj dluh si odčinil tím, že vymaloval chodby. A spokojenost byla na obou stranách. Také jsme si svépomocí natřeli všechna okna na chodbách. Za to jsem lidem v domě vděčný, stejně tak i za pořádek, který si udržují. Před časem nám odešel domovník, tak jsem se trochu bál, jak to bude na chodbách vypadat, ale sousedé mne příjemně překvapili," konstatuje předseda. 

Stejně spokojen je Otta Průcha i se spoluprací s SBD Krušnohor. "Hned po privatizaci jsme si pozvali jednoho z techniků, který nám zkontroloval celý dům. Ukázal na slabá místa, například nám zatékalo pod dům. Takže jsme to opravili dříve, než voda stihla napáchat větší škody. Dnes nám správa družstva hlídá především výdaje. Sleduje se co platíme jako společenství vlastníků a co si lidé musí platit sami. Zpočátku si někteří nemohli zvyknout na to, že když bydlí ve svém, musejí si některé opravy hradit sami. Dnes už je to lepší, ale přesto mi správa družstva dává vědět, pokud si někdo pozve do bytu řemeslníky. V tomto ohledu máme přísnější pravidla než samotný Krušnohor. Ale všichni na to přistoupili. Vědí, že jinak bychom těžko mohli tak velký dům udržet v dobrém stavu. Pokud chceme dobře bydlet, musíme si hlídat každou korunu," uzavřel Otta Průcha.