8

Dům nám museli doslova sešroubovat

Statistika by určitě ukázala, jaký je poměr žen a mužů, co se týká obsazování funkcí předsedů samospráv a předsedů domovních výborů společenství vlastníků v SBD Krušnohor. Na druhou stranu takový údaj není podstatný. Důležité totiž je, aby konkrétní dům byl v pořádku a vše fungovalo, jak má. Těžko se také dá odhadnout, zda se o domy starají lépe zástupci silnějšího nebo něžnějšího pohlaví. V případě domu v Mostecké ulici v Litvínově, který patří SV 262, je zřejmé, že zde ženy mají navrch. Předsedkyní tu je NADĚŽDA STAŇKOVÁ. Má velkou oporu ve své sousedce, přítelkyni a člence domovního výboru Marii Kreisingerové.

Obě ženy se do domu na okraji Litvínova nastěhovaly na počátku sedmdesátých let minulého století. Jak samy říkají, je to generační "barák", do kterého se převážně stěhovaly mladé rodiny s dětmi. Dům patřil městu a na určitou část bytů měly dispoziční právo různé podniky a instituce. Tak se tu sešli například zaměstnanci mosteckých Báňských staveb či strážní z vězeňské služby nebo zástupci armády.

"Bylo tu opravdu hezky. Za domem jsme měli hřiště, obchodní dům Elko se teprve stavěl, v jeho místech ještě byla stará zástavba z počátku století. Chystala se také výstavba nedalekého hotelového domu - zkrátka město bylo tehdy úplně jiné," ohlíží se do minulosti Naděžda Staňková. Později staré domky nahradily paneláky a hřiště za domem v roce 1987 zničili stavaři, když rekonstruovali výměníkovou stanici z parního systému na horkovod a z místa, kde si hrály desítky dětí, se stala provozní cesta a zařízení staveniště. Později se z trosek hřiště stalo parkoviště aut. "Z dětí, které si tu hrávaly, jsou dnes dospělí a ti na stejném místě parkují své vozy," popisuje vývoj historie okolí domu členka domovního výboru Marie Kresingerová.

Zajímavý, možná až tragikomický byl ale i život samotného domu. Přesto, že se jednalo o novostavbu, měl různé nedostatky, typické pro socialistickou výstavbu. "Mám-li na některé vzpomenout, tak šlo například o výtahy. Jejich lana byla natřena nějakou vazelínou nebo podobným mazivem, které při poklesu teploty zatuhlo. Stačilo, aby se teplota blížila k pouhé nule. V tu ránu přestaly výtahy jezdit. My, matky s malými dětmi jsme proto neustále běhaly do vyšších pater po schodech. Vidím to jako dnes - v jedné ruce malého syna, v druhé nákup," vzpomíná předsedkyně Staňková.

Další zajímavou perličkou je skutečnost, že už čtyři roky po kolaudaci musel být jejich dům doslova sešroubován k sobě. Panely se rozestoupily, začalo mezi ně zatékat, takže nezbylo než je pospojovat kovovými výztuhami. Jejich zakončení v podobě malých železných destiček je vidět na fasádě domu ještě dnes. "Domovní správa se o dům nikdy moc nestarala. Nechala natřít některá okna a také vyřešila potíže se zamrzajícím mazivem výtahů. Těsně před privatizací byly opraveny balkony, jež byly v havarijním stavu. Jinak se už pět let před prodejem bytů nic nedělo, neopravovalo se," pokračuje ve vyprávění Marie Kreisingerová.

V roce 2000 byly byty v domě čp. 2012 - 2016 privatizovány prostřednictvím Krušnohoru, který je následně převedl na vlastníky. Společenství vlastníků 262 vzniklo jako právnická osoba v roce 2002. "Dům byl názorově rozdělen na dva tábory. Jedni chtěli vytvořit zcela samostatné družstvo a my ostatní jsme jim vysvětlovali, že bychom si ukousli příliš velký krajíc a že by to pro všechny znamenalo velké starosti a problémy. Nakonec jsme ty první přesvědčili o správnosti našeho názoru a většina z nás, kteří už tehdy byli pro Krušnohor, jsme v současnosti v domovním výboru. Institut pověřeného vlastníka jako správce domu je podle nás ta nejlepší možnost. Je pravda, že i tak jsme si užili své, protože zákonodárci měnili pravidla této hry i v jejím průběhu, takže ustanovování sdružení nebylo snadné. Ale nakonec se to podařilo," konstatovala spokojeně Naděžda Staňková. 

Radost z toho, že konečně mají "to své", však netrvala dlouho. První, co bylo zapotřebí opravit, byla vstupní schodiště do domu a zábradlí, která málem upadla od domu. Další na řadě byly stoupací rozvody. Rozvody vody byly doslova zarostlé, na odpadní roury se třicet let nesáhlo, ale mnohem horší bylo zjištění, že je nutné vyměnit i rozvod plynu. "Ukázalo se, že prostupy plynu mezi jednotlivými patry už od doby výstavby vůbec nikdy nebyly natřeny ochranným nátěrem. Tudíž byly zcela zrezivělé, doslova se rozpadaly pod rukama. Vždyť byly hned vedle vody, takže když praskla nějaká trubka, voda zůstala kolem nich a samozřejmě plynové potrubí pořádně poznamenala. Tato neplánovaná oprava byla pro nás doslova finanční ranou," posteskla si předsedkyně SV.

Na další nákladné opravy se dům připravuje. Čeká ho zateplení střechy a fasády. Zejména jihozápadní část domu potřebuje brzký zásah odborníků. Za atykové panely zatéká, za deště jsou to doslova prameny vody. Zatím ale nemáme dost peněz. Šetříme si do fondu oprav a mohli bychom si vzít půjčku z fondu rozvoje města, ale narážíme na nepochopení některých vlastníků. Je to jedna z nevýhod vlastnického bydlení, že s půjčkou musí souhlasit všichni. Někdo se zkrátka bojí dát do zástavy svůj byt. Přitom kdybychom si vzali půjčku a přidali to, co máme našetřeno, tak během jednoho roku opravíme střechu i fasádu najednou," tvrdí předsedkyně Staňková.

Přesto současný způsob vlastnického bydlení považuje za lepší než bydlení v nájmu. Má to ovšem svá pozitiva i negativa. Problémy jsou například s vlastníky, kteří v domě nebydlí a byt dále pronajímají. Nájemníci pochopitelně nemají k domu žádný vztah a podle toho se chovají. Ostatní vlastníci jsou vůči nim bezmocní. Předsedkyně SV 262 však trvá na tom, že ani tyto potíže nemohou zkazit spokojenost se současným stavem. "Až se nám podaří uskutečnit velké opravy, bude to ideální. Uvědomuje si, že je to běh na dlouhou trať a je nutné rozvažovat, kterak se svým majetkem hospodařit. Například bychom chtěli do domu zavést internet, ale víme, že v současné době je to přepych. Investice musíme dělit na ty naprosto nutné a na nadstandardní. Zatím se zabýváme jen těmi nutnými, ale těším se, až budu řešit, takové, které nám budou bydlení zkrášlovat, a ne jen vylepšovat a zkvalitňovat," uzavřela své povídání Naděžda Stańková.