4

Družstevnictví nám vyhovuje a zvykli jsme si žít za své

Čtyřicet let bude zanedlouho bydlet ve svém bytě Miroslav Peroutka, předseda samosprávy 09 a 10 v Mostě. On se svou rodinou a spolu s ním další družstevníci přebírali své byty od stavitelů v září 1963. Bloky 359 a 360 ve čtvrti s velmi výstižným názvem - Družstevní stojí na křižovatce ulic Obránců míru a 1. máje, naproti kinu Kosmos v Mostě. Kino a ostatní zástavba v okolí se zdají být na svém místě od nepaměti, ale není tomu tak. Na počátku šedesátých let tu stálo jen pár jakoby opuštěných družstevních domů. 
"To ještě stál starý Most, který pokračoval směrem k nám Podžateckou čtvrtí, na ni se pak zvolna začala napojovat naše čtvrť," popisuje počátky výstavby "nového" Mostu Miroslav Peroutka. Většinou mladí družstevníci se tedy dočkali svých nových bytů. Radost se však mísila s rozpaky. "Neexistovali tu chodníky, silnice, trávník nebo prolézačky pro děti. Z té doby si pamatujeme hlavně bahno, které tu vzniklo po sebemenším dešti. Ženské nemohly projet s kočárky, bláto nám doslova vyzouvalo boty. Proto jsme si naskládali na zem alespoň dlaždice a skákali po nich k nejbližšímu chodníku," pokračuje ve vzpomínání Miroslav Peroutka. 
Dnes už o takových zážitcích mluví s úsměvem, ale tehdy to tak veselé nebylo. Naopak potíží bylo více. Například obchody byly nejblíže na Skupově ulici a tam také končila tramvaj jezdící z centra starého Mostu. Zbytek cesty ke svým domům museli družstevníci dojít pěšky. Chybělo i pouliční osvětlení, v noci se kolem nových domů rozprostírala neproniknutelná tma. 
Po dvou letech pak bylo postaveno nákupní středisko Hněvín v ulici V. Nezvala a zlepšila se i situace kolem domů. "Dnes je tu příjemné bydlení, všude kolem je plno zeleně. Tehdy ale i výsadba stromů probíhala dost živelně, někdo přinesl nějakou sazeničku a tak ji zasadil u svého domu. Za desetiletí z toho vyrostla třeba osm metrů vysoká bříza, která stínila okna, ale porazit ji, to už byl problém," dodává pamětník. 
Přes všechny nedostatky byli družstevníci rádi za nové bydlení. Každý z nich složil ve II. stavebním bytovém družstvu sdružených závodů SHR v Mostě, jak se tehdy jmenovalo družstvo těchto dvou domů, v němž byli členy převážně horníci z hlubiny a zaměstnanci Krušnohorských strojíren v Komořanech, podíl od 8,5 do 10 tisíc korun, to podle velikosti bytu. To byl na tehdejší dobu vcelku nízký podíl, protože jinde v republice se za družstevní byt platilo kolem 25 tisíc korun. Později se menší samosprávy družstevních domů spojily a přejaly společný název SBD Krušnohor. Nakonec se bloky 359 a 360 zase rozdělily do samostatných samospráv, což si vyžádala zejména ekonomická stránka věci, kdy je nutné odděleně sledovat náklady a hospodaření domů vůbec. V obou samosprávách je ale od roku 1993 předsedou Miroslav Peroutka, a to na základě přání obyvatel obou domů.
"Myšlenka družstevního vlastnictví bytů nám vyhovuje, lidé si zvykli žít takříkajíc za své. Co si nastřádáme, to máme a podle svého rozhodnutí můžeme tyto prostředky použít na údržbu domů, aby se nám v nich dobře bydlelo," vyjádřil se zkušený družstevník a doplnil: "Na druhou stranu vítám i způsob spolupráce s SBD Krušnohor. Zajišťuje nám ekonomický, právní i technický servis, za který bychom jinak platili mnohem více. Kolem nás jsou i domy, které jsou samostatnými družstvy. Jejich předsedy znám, vyměňujeme si zkušenosti, a já si čím dál více říkám, že jim nezávidím. Administrativa narůstá, přibývá povinností a podobně. Oni jsou v tom sami, já se mám kam obrátit." 
Dnes už oba domy Miroslava Peroutky patří k těm, které toho mají za sebou hodně. Převážně v nich jsou původní obyvatelé, ovšem pozvolna přibývají i noví, mladší. Družstevníci se také snaží omladit své domy, zateplili je a letos na jaře chtějí také vyměnit letitá okna za plastová. To si mohou dovolit i díky rozvážnému hospodaření. "Za ta léta se změnilo i myšlení lidí. Dříve se společné peníze používaly na obměnu zařizovacích předmětů, jako jsou vany či kuchyňské linky. Přitom někdo je měl v pořádku dvacet let, jinému se za tu dobu vyměnily několikrát. Bylo to trochu i nespravedlivé, proto je dobře, že si dnes lidé zvykli na to, že tyto věci platí ze svého a ze společných peněz můžeme hradit nákladnější věci, jako je oprava a zateplení střechy," konstatoval předseda. 
Ten je se současným stavem vcelku spokojen. Jak sám říká, daří se mu do věcí družstva zapojovat i své mladší kolegy. "Zprvu se jim moc nechtělo, ale nedá se nic dělat, život jde dál a já budu potřebovat nástupce," říká Miroslav Peroutka a hned ale doplňuje, že na záležitosti kolem domů rozhodně není sám. Zapojují se i další členové výboru samosprávy. "Důležité je umět se o povinnosti podělit a moci se na své kolegy spolehnout. Pomáhají však i ostatní - jeden udržuje okolí domů, stará se o květiny a podobně, další pomůže s údržbou. Mám tu takového všeuměla, pana Janouše, ten nám pomáhá s řadou drobných oprav. Nemusíme si tak najímat odborné firmy, čímž zase šetříme naše společné peníze. Tím se zase naplňuje myšlenka družstevnictví - hospodaříme totiž ve svém a za své. Podle toho se k našemu majetku i chováme," říká na závěr Miroslav Peroutka.