2

Údržbáři brali deset korun na hodinu,
vzpomíná Jan Lev

Podstatným datem v historii SBD Krušnohor se stal 31. prosinec 1981. K tomuto datu bylo totiž "z vyšších míst" (konkrétně ze strany Českého svazu bytových družstev - severočeského krajského výboru v Liberci, což byl tehdy v oblasti řízení družstevnictví autoritativní orgán s výkonnými pravomocemi) rozhodnuto 0 sloučení družstev. Sloučila se SBD Krušnohor (tzv. přejímající družstvo) a SBD zaměstnanců Chemických závodů ČSSP v Litvínově (přejímané družstvo).
Krušnohor tak značně posílil své pozice na Litvínovsku. Tento stav trvá ostatně dodnes. V době integrace do Krušnohoru družstvo chemických závodů spravovalo devět domů v Litvínově (v ulicích U Zámeckého parku, Ruské a Valdštejnské plus čtyři novější věžáky vedle Máje) a jeden v Meziboří, celkem s 376 byty. Sdružovalo okolo 700 družstevníků, bylo to tedy na svou dobu poměrně velké družstvo.
Litvínovské družstvo bylo založeno již v roce 1962, název SBD zaměstnanců CHZ ČSSP v Litvínově dostalo o čtyři roky později. V roce 1969 do vedení tohoto družstva vstoupil jeho pozdější předseda Jan LEV (ročník 1943), absolvent SPŠ stavební a dlouholetý vedoucí technické přípravy stavební údržby Chemických závodů ČSSP, resp. Chemopetrolu Litvínov. Jan Lev byl členem litvínovského družstva od roku 1966, v letech 1971 - 1981 byl jeho předsedou. Po integraci působil v letech 1981 - 91 i v představenstvu SBD Krušnohor, byl místopředsedou družstva pro oblast Litvínovska. Patřil ovšem také k významným funkcionářům Českého svazu bytových družstev, do roku 1990 zasedal v jeho předsednictvu. Od počátku devadesátých let je majitelem litvínovské stavební firmy LEVODUR. Právě v areálu LEVODURu jsme Jana Leva požádali, aby s námi zavzpomínal na dobu před třiceti i více lety...

Jak byste charakterizoval družstvo chemických závodů v době, kdy jste do něho vstoupil?
V šedesátých letech toto družstvo vlastně "táhli" jen dva lidé. Skutečnou "duší" veškerého dění byl předseda ing. Zdeněk Čivrný. Účetnictví vedl v jediné kanceláři družstva Oldřich Kořán. Koncem šedesátých let jsem k nim přibyl já a dostal jsem na starost kompletní údržbu. Měl jsem "pod palcem`` dva kluky jako údržbáře, Konstantina Smrčka pro instalatérské práce a Pavla Michálka coby elektrikáře i opraváře výtahů. Fungovali za deset korun na hodinu, takže si za měsíc přivydělali asi čtyři sta korun, což byly na tu dobu slušné peníze.
Zhruba do poloviny šedesátých let se jednalo o družstvo téměř rodinného typu. Všichni jeho původní členové složili členské vklady okolo dvaceti tisíc korun. Družstvo tak brali skutečně jako své a podle toho se také starali. Změna nastala po zahájení takzvané družstevně-stabilizační podnikové výstavby. Noví družstevníci dostali byty ve čtyřech věžácích u Máje. Skládali už pouze deset procent členského podílu (asi 1600 korun), za zbytek se ,zavázali" chemičce, tehdy ,
dokonce na dobu třiceti let. Tito lidé už celkem pochopitelně neměli k družstvu takový vztah jako zakládající členové. Rodinná atmosféra se vytratila. Doba, kdy jsme přebírali jedno malé hornické družstvo, jehož předseda přivezl celou agendu za několik let na dvoukoláku, byla prostě pryč.

Jak se dařilo po hospodářské stránce?
Fungovali jsme bez dotací, v nájmu se platilo 28 korun na správu a 150 korun na údržbu. Dnes s odstupem je těžké uvěřit, že jsme za tak malé peníze byli životaschopní. Závod s námi většinou komunikoval jen tehdy, když občas potřeboval pro někoho byt stylem "pořadník - nepořadník".
Jak se sloučení s Krušnohorem dotklo litvínovské oblasti?
Sloučení přišlo příkazem shora. Značně se tehdy angažoval předseda Krušnohoru doktor inženýr Poloch. Osobně si na něj nemůžu stěžovat, byl to šikovný člověk, který prostě v tehdejší době "uměl chodit". Někteří družstevníci proti sloučení původně protestovali, ale po několika Polochových intervencích byli do čtrnácti dnů všichni pro. Postavil věc jako vládní politický úkol. Nám se i po sloučení podařilo v rámci SBD Krušnohor "uhrát"jakousi autonomii pro Litvínovsko, zejména jsme měli volnost v technické části, v oblasti údržby.

Jistě i vy máte své příběhy, zážitky funkcionáře družstva...
Já jsem měl vždycky dobrý pocit, když jsme odstranili nějaké závady v bytech starých lidí, kteří by se jejich odstranění jinak těžko domohli. Radost jsem měl také v době, kdy jsme levně a rychle v našich domech vyměnili stupačky. Ale člověk si vždycky daleko více pamatuje průšvihy, třeba havárie. Například havarijní stav v Ruské ulici, který nastal ve svátečním čase - ze Silvestra na Nový rok. Tehdy bylo na Silvestra odpoledne plus pět stupňů, ale o půlnoci teplota klesla až na
minus dvacet. V jednom bytě se doslova odštípl a praskl litinový radiátor, voda protékala panely a barák se zanedlouho podobal ledové jeskyni. Dovedete si představit tu "radost" - řešit podobnou havárii na Nový rok. Ale zvládli jsme to. Pomáhali jsme s vysušováním, později se pokládaly i nové podlahy...

Děkuji za rozhovor