21

Práce pro Krušnohor mě pořád baví, říká František Jandásek

Dvacátou částí, uveřejněnou v listopadu 2001, jsme uzavřeli tu část bohaté historie SBD Krušnohor, kterou jsme se pokoušeli mapovat na základě materiálů z archivu družstva, tedy převážně prostřednictvím nejrůznějších oficiálních zápisů a dalších úředních písemností. V žádném případě však nezapomínáme na to, že jednotlivá družstva, která se v Krušnohoru nakonec sloučila v jedno velké bytové družstvo, budovali konkrétní obětaví lidé. Lidé, kteří nemysleli zdaleka jen na sebe a své pohodlné bydlení, ale byli a dodnes jsou ochotni udělat také něco pro ostatní. A právě takové osobnosti Krušnohoru vám chceme nadále představovat prostřednictvím rozhovorů, jimiž bude naše pravidelná rubrika pokračovat. Věříme také, že vzpomínky pamětníků pomohou mnohá fakta zpřesnit, jiná "oživit" a doplnit, a vznikne tak co nejpřesnější obraz historie Krušnohoru. Stejným způsobem, tedy prací s archivními materiály i se vzpomínkami pamětníků, jsme postupovali při přípravě publikace Z historie SBD Krušnohor, jež je nyní připravena k vydání. Lidé s hlubším zájmem o historii družstva, kterých k naší radosti není málo, dostanou tedy v letošním roce i malý "dárek" v knižní podobě.

FRANTIŠEK JANDÁSEK

Slova o obětavých lidech, kteří se angažovali a angažují ku prospěchu ostatních v oblasti družstevního bydlení, platí v plné míře i o nejstarším aktivním předsedovi samosprávy v rámci SBD Krušnohor, dvaasedmdesátiletém Františku Jandáskovi, který již deset let - a to přes "nelibost manželky", jak s úsměvem říká - vede samosprávu číslo 34 v Litvínově.

František Jandásek se narodil l7. listopadu 1919 v Přerově. Vystudoval SPŠ stavební a plných 44 let pracoval v litvínovských chemických závodech, nejdéle na úseku investiční výstavby. Patřil k zakládajícím členům SBD zaměstnanců CHZ Litvínov a až do integrace tohoto družstva s Krušnohorem zasedal v jeho představenstvu.

Jak jste se stal členem SBD zaměstnanců CHZ Litvínov?

Po rozvodu jsem bydlel v Koldomu v garsonce o rozměru 16,5 metrů čtverečních. Když se za mnou přistěhovala z Moravy moje nynější manželka, bylo pro mě získání družstevně stabilizačního bytu cestou ze složité životní situace. Naše čtyři věžáky v Tylově ulici v Litvínově byly zkolaudovány na jaře 1967. Složili jsme pouze deset procent členského podílu, za zbytek jsme se zavázali v chemičce pracovat po dobu dvanácti let.

Kdy jste začal v družstvu "funkcionařit"?

Tehdejší předseda inženýr Čivrný mě požádal, abych se jako stavební technik zúčastnil přejímek bytů, a tak to vlastně začalo. Inženýr Čivrný společně s novým předsedou Honzou Levem mě pak na konci šedesátých let přemluvili, abych se stal v družstvu stavebním technikem. V této oblasti si cením práce na pasportizaci více než tří set našich bytů, kterou jsme prováděli v roce 1978.

Jak jste vnímali integraci s Krušnohorem?

Ten příkaz přišel "shora", tehdy se razilo heslo "Co okres - to jedno velké bytové družstvo!" My jsme tenkrát ovšem nadšeni nebyli. Sami jsme si věřili, ačkoliv inženýr Čivrný i já jsme byli po roce 1968 vyloučeni z KSČ. Já jsem v lednu 1969 ze strany vystoupil, ale bylo mi řečeno, že mé vystoupení bylo dodatečně přehodnoceno a byl jsem vyloučen, což znamenalo problémy v práci, stopstav ve zvyšování platu, nesměl jsem mít podřízeného a podobně. V družstvu jsme měli malou kancelář v Ruské ulici, inženýr Čivrný jako tajemník předsedovi Janu Levovi perfektně připravoval podklady, neměli jsme vážnější problémy. Tehdy se pro nás stavěl blok I v Janově se 144 byty. Jako technik jsem výstavbu sledoval, ale dům už byl předán SBD Krušnohor

Jste dlouholetým předsedou samosprávy. Co vám v současnosti vadí a s čím jste naopak spokojen?

Jsem si vědom, že čas brigád již pominul, ale přesto mi vadí, že někteří družstevníci nejsou ochotni se spolupodílet na péči o dům. Naopak mě těší, že se objevili někteří mladí lidé, kteří jsou ochotni pomoci. Třeba můj soused mi pomáhá s drobnou údržbou a věřím, že ho v budoucnu "získám" i pro další aktivity. Také zaplať pánbůh v našem domě nemáme dluhy na nájemném. A konečně jsem spokojen s tím, jak přes různé tlaky dopadlo letošní shromáždění delegátů.

Tolik František Jandásek, který sice říká, že mu fyzické síly s věkem ubývají, ale jedním dechem se "přiznává", že stál před nedávnem v pátém podlaží na štaflích a vyměňoval zde zářivku... ". Pořád mě tahle práce pro družstvo baví, připadám si ještě nějak užitečný, " uzavírá naše povídání nejstarší předseda.