Mám obavu z dalšího vývoje, říká

« Jak jsme začínali (160) »

Naši debatu o dění v jeho domě jsme začali naprosto netradičně. Zkoumali jsme, v jaké ulici dům vlastně stojí. Oficiální adresa zní ulice Františka Halase, ale od té je docela vzdálen. Dům fyzicky stojí v ulici U Lomu, kde má i parkoviště. Záhadu jsme nevyřešili, proto ji ponechme koňům, kteří mají větší hlavu. A možná také úřednímu šimlovi, jenž před roky – při výstavbě nového Mostu – se zřejmě dobře nezorientoval a potom záležitost nedal do pořádku.

Každopádně ale Ing. VÁCLAV PASTYŘÍK, předseda SVJ 194, zůstal nad věcí a běžně dává přednost řešení záležitostí bezprostředně souvisejících se životem v domě. Ten má tři vchody a 41 bytových jednotek.

ZÁJEM? KDEPAK!

V podstatě by už mohl složit ruce v klín, protože nic velkého k řešení nemá. „Do funkce jsem byl zvolen před šesti roky a vše hlavní, co mělo být v domě uděláno, bylo hotovo – a to včetně zateplení a fasády. Přiznám se ale na rovinu, že se mi do funkce zrovna moc nechtělo, protože si nepřipadám jako funkcionářský typ, ale situaci nešlo řešit jinak. V našem domě bydlí převážně starousedlíci, lidé vyššího věku a se zdravotními problémy, takže žádný zájem z jejich strany nebyl. Ze strany mladších bydlících, kterých je ale málo, nebyl rovněž projeven zájem. Zbylo to tedy na mě,“ popsal pan předseda tehdejší situaci.

Nyní je mu 49 let, většině bydlících je kolem sedmdesátky. „Komunikace mezi námi probíhá bez problémů, věkový rozdíl nehraje roli, necítím žádnou bariéru,“ zhodnotil Václav Pastyřík.

UKLIDŇUJÍCÍ ZELEŇ

Připustil ale, že funkci může po čase opustit. Začal rozvíjet životní plány spojené s výstavbou rodinného domu v jedné horské vsi, do níž by se rád s rodinou odstěhoval. Vykonává totiž fyzicky i psychicky náročnou práci, v jejímž rámci je denně v terénu na litvínovském sídlišti Janov, kde je nucen vstřebávat spoustu negativních zážitků. Jejich prostřednictvím hodnotí situaci i v Mostě. Zdá se mu nedobrá a zhoršující se. Dům se nachází v lokalitě, která není problémová, ale při dalším negativním vývoji mohou potíže nastat. „Mám z toho docela obavu. Jsem z dosavadního vývoje zklamaný. Ztratil jsem veškeré iluze. Poznal jsem z vlastní praxe, že nepřizpůsobiví jsou nenapravitelní a neuznávají běžné hodnoty života. Zkušenost mi říká, že se nedají převychovat. Bojím se, že po čase může být těmito negativními jevy zasažen také náš dům,“ přiznal otevřeně Václav Pastyřík.

Potěšením, přinášejícím uklidnění, je pro něj zeleň před domem. Jsou to vlastně dvě zahrádky – velká a malá – s množstvím rostlin. Vzorně se o ně starají dvě bydlící – Inge Abrhámová a Jarmila Hlaváčková. Opečovávají je s láskou. Abychom ženám usnadnili práci, domluvili jsme se ve výboru, že jim umožníme čerpat vodu z místnosti v přízemí domu,“ sdělil Václav Pastyřík.

MALÉ AKCE

Dům má z předchozích let úvěr, který bude splacen až za devět roků. Peníze tedy rozhazovat nemůže. V průběhu šesti let výkonu funkce se proto Václav Pastyřík soustředil na drobnější akce. „V domě byla kompletně provedena nová elektroinstalace. Práci odvedla firma Kabeex. Byly vymalovány všechny chodby a na podlahy položeno nové lino. Do budoucna bude nutné zrekonstruovat podlahu ve sklepech a položit nový podklad, aby se tam dalo vytírat. Ve výboru se zamýšlíme nad možností zkulturnit prostředí schůzovní místnosti. Hlavou se mi honí myšlenka na výstavbu prosklených výtahů vně objektu, aby starší a nemocní lidé nemuseli zdolávat schody, což je pro ně velmi vyčerpávající. Musíme ale počkat do splacení úvěru,“ podotkl pan předseda.

Pomocníkem při přípravě akcí je mu technička ze správy družstva Zuzana Vlasáková. „Je moc hodná, vstřícná, komunikativní, snaží se. Spolupráce s ní si vážím,“ ocenil její kvality Václav Pastyřík.