Jsem vlastně holka pro všechno

« Jak jsme začínali (159) »

Jen co se na něj podíváte, poznáte, že je rozeným optimistou. Má jiskřivý pohled, čiší z něj energie, usmívá se a vůbec nepřipomíná ustaraného funkcionáře z domu naplněného bydlícími potížisty. „To mohu potvrdit. Dům opravdu považuji za bezproblémový,“ sdělil TOMÁŠ MAZNÝ, předseda SVJ 187 v bloku 361 v mostecké ulici Obránců míru.

SPOKOJENOST

Bezproblémovost žití v domě postaveném v roce 1968 vysvětlil pan předseda docela jednoduše: „Zhruba polovinu bydlících tvoří původní starousedlíci z řad havířů, chemiků, železničářů a dalších profesí, druhá půlka jsou nově příchozí lidé, ale slušní. V domě postupně dochází ke generační výměně. Všichni bydlící se přitom navzájem respektují. Neznáme rušení nočního klidu, ničení majetku vandaly, slovní napadání sousedů ani hádky opilců.“ Tomáš Mazný pochválil i okolí svého bydliště. Z balkonu má hezký výhled do parčíku se vzrostlou zelení a vítá blízkost střediska Kosmos a městského tržiště. „Je kam zajít na nákup či do restaurace pobavit se s přáteli. Do centra města je to taky kousek,“ vyjádřil se spokojeně pan předseda.

STARORŮŽOVÁ

V domě žije dvacet roků. A tak došlo i na vzpomínky z let předcházejících výkonu funkce předsedy. Jako „řadový“ bydlící zažil dobu generální opravy střechy a následně zateplování pláště domu a zrodu fasády. Ta svého času vzbudila mezi lidmi rozruch svojí netradiční starorůžovou barvou, pro Most tehdy naprosto netypickou. „Jsem za ni rád a zároveň se podivuji tomu, že se mému předchůdci předsedovi podařilo toto barevné řešení prosadit. Ostatní domy v té době byly šedivé či barevně méně výrazné, takže náš dům svojí fasádou doslova bil do očí. Navíc úředník, který se tehdy na magistrátu zabýval koncepcí barevného slaďování domů v jednotlivých lokalitách města, prý přílišnou živost na fasádách neměl rád. Úsilí našeho předsedy se vyplatilo. Dodneška je dům velice hezký a barevně zajímavý,“ zhodnotil Tomáš Mazný.

MLADÁ KREV

Funkci předsedy domovního výboru vykonává tři roky. Dostal se k ní docela obvyklým způsobem. Do funkcí se v domech totiž nikdo moc nehrne. Každý bydlící chce mít klid a žít bez starostí navíc. „Chodil jsem na naše schůze – na shromáždění vlastníků bytů. Na nich jsem se s bydlícími postupně seznamoval. Na jednom shromáždění 70letý předseda oznámil, že pokládá funkci a já si pustil pusu na špacír. Řekl jsem nahlas, že se funkce klidně ujmu, protože na ní asi nebude nic těžkého, když je pan předseda půl roku na chatě a do domu se vrací až na zimu, no a přesto to jde. Přítomní se toho hned chytli. Viděli mladou krev a nového nadšence. Zvolili mě,“ popsal dění Tomáš Mazný.

Počátky výkonu funkce nepovažuje za těžké. Opřel se totiž o zkušenosti získané při komunikaci s pracovnicemi správy družstva – především Lenkou Charvátovou z informační kanceláře a s děvčaty z ekonomického úseku. První akcí tříčlenného domovního výboru pod jeho vedením byla rekonstrukce rozvodů teplé a studené vody a odpadního potrubí. „Dům máme z venku krásný, ale vnitřek je zastaralý. Kdybych byl předtím předsedou, postupoval bych přesně opačně – nejdříve vodu, plyn, elektřinu a teprve potom zateplení a fasádu,“ zdůraznil Tomáš Mazný. Docela ho trápí skutečnost, že úvěr poskytnutý na zateplení a fasádu bude splacen až v roce 2026. „S ohledem na finanční situaci musíme postupovat obezřetně. V domě máme hodně důchodců, proto si nemůžeme dovolit navyšovat příspěvek vlastníka a spořit do fondu údržby. Naštěstí jsou bydlící rozumní, nic neničí a v domě s 24 byty máme vymalováno a čisto,“ podtrhl. „Jsem nejen předseda, ale zároveň i údržbář a od minulého prosince také domovní uklízeč. Jsem vlastně holka pro všechno, ale velice mě to baví,“ svěřil se Tomáš Mazný, jinak 44letý směnař pracující u ČD-Cargo.