Problémy řeší okamžitě a namístě

« Jak jsme začínali (154) »

Energická a neohrožená žena. „Jsem docela rázná,“ přiznává a dodává, že problémy řeší velmi rychle. „Nelíbí se mi neplatiči – majitelé bytů. Jsou nezodpovědní. Byt si koupí. Potom jej pronajmou a další věci neřeší. Peníze od nájemníka dostanou, ale nájem za byt už nezaplatí. Peníze potom SVJ chybějí. Tito nezodpovědní vlastníci nám brání v provádění oprav v domě,“ popsala situaci LENKA EISENHAMMEROVÁ, úřední správkyně v SVJ 629 v bloku 98-99 na třídě Budovatelů v Mostě, v lokalitě známé pod lidovým označením Stovky.

PŘEDSEDKYNĚ

Místní podmínky zná dobře a na tvrdý život tady je zvyklá. Původně zde totiž byla předsedkyní domovního výboru SVJ.

Funkci převzala po první předsedkyni, která ji vykonávala hned po provedené vlně privatizace městských domů, ale po čase se jí vzdala, protože pracovala jako státní úřednice, a tak mezi lidmi vznikly obavy z možného střetu zájmů. „Jelikož jsem v domě bydlela 25 let, lidé se na mě obraceli s dotazy, zda bych funkci nepřevzala. Nakonec mě na shromáždění vlastníků zvolili. Letos bych ji vykonávala již desátým rokem. Na přání manžela, jenž zdejší poměry těžko psychicky zvládal a vadilo mu, že je zde stálý hluk a on se tudíž nemůže vyspat do práce, kde je strojvedoucím, jsme se odstěhovali,“ zavzpomínala Lenka Eisenhammerová.

SPRÁVKYNĚ

V domě nebydlí – a proto v něm nemůže vykonávat funkci předsedkyně DV SVJ. Bydlící ale byli s její předchozí prací velice spokojení, a tak jí přemluvili, aby tady zůstala jako úřední správkyně. Vedení družstva, které pro SVJ 629 zajišťuje správu, s tím souhlasilo. V práci pro dům Lenka Eisenhammerová tedy pokračovala.

JE TADY KLID!

Vedení družstva svým rozhodnutím udělalo dobře. Díky razantním postupům úřední správkyně se situace v domě totiž začala postupně zlepšovat – až dosáhla dnešního stavu. Ten Lenka Eisenhammerová lakonicky označila skromným konstatováním: „Je tady už klid!“ Problematické partaje z domu odešly, nastěhovaly se do něj noví lidé a zdá se, že daleko slušnější než ti předchozí. Navíc, zbylí starousedlíci zůstali.

OKAMŽITÉ ŘEŠENÍ

Problémům s bydlícími ale přesto není konec, i když ubraly na intenzitě. „Nikdo vám nedá vědět, kdo se sem stěhuje. Když se dozvím, že jsou v bytě noví lidé, jdu za nimi a zazvoním na ně. Sdělím jim, že jsem tady úřední správkyní. Předám kontaktní údaje, aby se na mě mohli v případě potřeby obracet. Zdůrazním jim, že trvám na dodržování domovního řádu a také na tom, aby jejich děti nelítaly po chodbě a aby rodina nedělala v domě nepořádek. Upozorňuji, že v opačném případě všechno okamžitě řeším namístě, případně je pozvu do kanceláře na rozhovor – pro ně velmi nepříjemný. Nebojím se provinilcům říct do očí, že jim dávám poslední výstrahu k nápravě a že jinak zavolám majiteli bytu a půjdou z domu. Dokážu je vystěhovat,“ řekla rezolutně Lenka Eisenhammerová. Nesmlouvavé úřední správkyni jednou vyhrožoval muž, jenž ji chtěl shodit ze schodů, ale ona na výhružky nedala. „Chlapy dokážu zvládnout raz dva. A bez debat,“ zdůraznila.

A není sama. Může se spolehnout na své spolupracovníky. Manžel jí vybral domovníka, jehož zná řadu let ze šachty a považuje ho za pracanta – a ještě k tomu kvalitního. „Dokonce se navštěvujeme jako rodiny, máme perfektní vztah,“ připojila se k hodnocení paní úřední správkyně. Ta má k ruce také správce dílny, z níž si mohou bydlící půjčovat nářadí potřebné k provádění drobných oprav v bytech. Dílna je vedena vzorně.

„Lidi mi moc pomohli. Stáli za mnou. Cítím, že mám jejich důvěru a že se o ně mohu opřít,“ vysvětlila Lenka Eisenhammerová důvod toho, co jí stále drží při této práci po vyřešení největších problémů v domě.

Text a foto: Petr PROKEŠ