Dům řídí svojí ženskou razancí

« Jak jsme začínali (153) »

Je sice drobné postavy a svaly na jejím těle nejsou vidět, ale vykonávat funkci předsedkyně SVJ 136 v bloku 95 na třídě Budovatelů v Mostě se nebojí. Chlapy dokáže zvládnout raz dva. A bez debat. Jmenuje se ALENA HYNEŠOVÁ. Nebojí se.

POŘÁD V TERÉNU

Kdo zná Most, dobře ví, že blok 95 je součástí lokality lidově zvané Stovky. Proto také snadno usoudí, že paní předsedkyně to nemá s obyvateli nikterak snadné. A nejen se svými.

Alena Hynešová nám popsala příhodu z nedalekého bloku, jehož obyvatelé investovali peníze do zateplení objektu a do hezké fasády. „Parchanti“, jak označila pachatele skutku, vyřízli do zateplení obrovskou velkou díru – a už je po parádě. Zbytečně vyhozené peníze! Paráda nevydržela ani pár dnů.

„Takhle to u sebe v domě nechci nechat dojít. Proto jsem pořád v terénu a dávám pozor, aby se tady neničilo. Vadí ji, že kluci si soustavně hrají se vstupními dveřmi – a to tak divoce, že se paní předsedkyně bojí o jejich funkčnost. Opakovaně napomíná a kluci se zklidní. Po několika napomenutí a upozornění na nevhodnost chování chlapců přece jen došlo k nápravě a v domě je klid.

DLUŽNÍCI

Přiznává, že v domě bydlí nepřizpůsobiví, ale i dlužníci. Ty neustále upozorňuje na nutnost splácení pohledávek, a pokud nedochází k nápravě, důrazně připomíná i možnost soudní exekuce. To vše ve spolupráci se správou družstva.

CO UDĚLAT?

Co udělat v takovém domě? Možná si zrovna kladete tuto otázku. Paní předsedkyně má ale zcela jasno: „Ráda si nechám poradit. A cokoliv budou chtít na baráku udělat a odsouhlasí to shromáždění vlastníků, tak to bude.“ Chlapi ji pomohou. Ona je zvyklá na administrativní práci, v papírech se prý dobře vyzná. „Bodejť ne! Vždyť jsem se o ně starala panu předsedovi nebožtíkovi dvacet let,“ zdůraznila. Tím nebožtíkem je Ladislav Blaha, jenž nečekaně odešel. „Připadala jsem si vedle něj jako dvojče, chybí mi,“ svěřila se. „Když jsem funkci po něm přebírala, zjistila jsem, že všechno, co mi uložil udělat, je hotové. Mám tedy čistý stůl,“ zdůraznila.

NAUČ SE PLAVAT!

Přece jen se na jaře za teplejšího počasí pustí do repase dveří, což je rozjednaná investice, a zvažuje montáž čipového systému na vstupní dveře.

„Až bude letos shromáždění vlastníků, budu s lidmi více hovořit a poznávat je. Odchodem předsedy jsem byla hozena do rybníka a plav! Nauč se!“ popsala současnou situaci Alena Hynešová.

„Životem jsem od dětství otlučená. Na náročné situace jsem zvyklá. Ostatně nemohu jim podléhat, protože bych funkci jinak neustála. Musím být razantní. Hned by někdo mohl zneužívat moji něžnou duši. A to já nechci. Vidím, jaký je život, jaká je doba, co všechno obnáší. Aby vás lidi brali, musíte být nekompromisní, razantní a nedat se!“

VIZE BUDOUCNOSTI

Jakou má paní předsedkyně představu o budoucnosti v domě? „Kdybych měla tu moc, odstěhovala bych nepřizpůsobivé pryč a nastěhovala sem normální naše lidi. Dům by byl hezky vyklizený a uklizený. V takovém domě by si lidé mezi sebou dobře rozuměli a všechno by šlo líp,“ řekla Alena Hynešová.

A protože je situace zatím jiná než vyslovená vize, chce zůstat při zemi a věnovat se drobné údržbě, aby dům aspoň trošku hezky vypadal. Věří, že jí v tom napomůže tříčlenný domovní výbor společenství, ale i další obyvatelé. Do velkých investic se zatím bojí jít, aby to nebyly zbytečně vyhozené peníze. Čin dětí od vedle, které zdevastovaly zateplení domu, ji přesvědčil o tom, že má zůstat při zemi.

Text a foto: Petr PROKEŠ