Nikdy neměli v domě dlužníka

« Jak jsme začínali (152) »

Říká o sobě, že není žádný mladík (je mu 78 let), ale kolem domu běhá jako 15letý jura. Srší z něho energie, má ji na rozdávání a je tak dobrým příkladem pro mladé. Jeho řeč svědčí o tom, že za život nasbíral mnoho zkušeností – jak ve své havířské profesi, tak i jako předseda družstevní samosprávy. To druhé zdůrazňujeme. Je totiž zcela prvním předsedou SA 002 a zároveň i posledním, nyní vykonávajícím funkci. V mezidobí ale také vedl dům. Když aktuálně působícího předsedu postihla nemoc, nebo se odstěhoval či prokázal, že na funkci nemá potřebné schopnosti, družstevníci na schůzi navrhli Zdeňka Březinu, záhy schválili a on se ochotně ujal vedení domu. Je to vlastně předseda na pokračování (jako televizní seriál). A to se svého času věnoval i funkci předsedy garáží! Prostě takový je ZDENĚK BĚLINA. Jeho působištěm je dům v Čapkově ulici č.p. 2032 – 2034 v Litvínově.

VELKÝ VÝBOR

Není samovládcem. K ruce má deset členů výboru SA. V družstvu Krušnohor rekord! Přitom je v domě „jen“ 69 bytů –panelák žádný velikán. Má však v sobě poklad. Šikovné, pracovité a iniciativní lidi. A ti mají zájem o dění v domě. „Proč nevyužít tohoto bohatství? U nás každá výborová schůze pomalu připomíná tu výroční členskou,“ poznamenal Zdeněk Bělina.

JOSEF ŠPIČKA

Rád vzpomíná i na své předchůdce. Snad nejraději na toho, jehož před několika roky vystřídal ve funkci. Byl to Josef Špička. Po Litvínově jej znali jako pravidelného účastníka v soutěži o nejkrásnější výzdobu balkonu. Dodejme, že účastí úspěšnou. Odměnou od pořadatele, kterým bylo město Litvínov, byly každoročně obrazy, které nyní zkrášlují obě stěny zrekonstruované zasedací místnosti v suterénu domu. Josef Špička byl komunikativním předsedou, lidi měl rád, naslouchal jim a řídil se jejích přáními i případnou kritikou. Těšil se jejich velké důvěře, jež se nakonec projevila jeho zvolením do shromáždění delegátů, nejvyššího orgánu družstva. Podlomené zdraví však znemožnilo Josefu Špičkovi pokračovat v práci pro dům i družstvo a dal přednost odchodu do domova seniorů, kde má zajištěnou zdravotní péči.

PŮL STOLETÍ

Zdeněk Bělina navázal na práci předchůdce. Měl také příležitost k velkému bilancování. Vloni v říjnu si SA 002 připomněla půl století své existence. Měsíčník Krušnohor o tom přinesl dvojstranu fotografií a informací. A z nich jednoznačně vyznělo, že se v domě žije dobře, je v něm klid a pořádek, bydlící se navzájem znají a respektují se, dokážou si pomáhat, když je toho zapotřebí a celkově dodržují pravidla pospolitého způsobu života. „Prostě jsme jedna velká parta,“ zhodnotil pan předseda. Připravil nám i šok – v podobě sdělení, že za celou 50letou historii existence domu se v něm nevyskytl ani jeden dlužník! V Litvínově s jeho sociálně vyloučenou lokalitou Janov to zní jako sci-fi. Pravdou ale je, že ulice Čapkova je zcela někde jinde (blízko centra města) a navíc bydlící (vážící si svého pospolitého způsobu života) se dokážou navzájem ohlídat a případného dlužníka ve svých řadách kamarádsky přimět k tomu, aby pohledávku ihned splatil. Obyvatelé, kteří se v roce 1969 do domu nastěhovali, byli vesměs havíři – a ti dokážou držet pěkně pospolu! Starousedlíků je v domě nyní třicet a nově přibyvší jsou slušní lidé.

ZA JEDEN PROVAZ

Když k domu přicházíte, upoutá vaši pozornost upravená zeleň a hezké květiny v záhonech. Je to dílo šikovných rukou Kamily Abrmanové. Pan předseda s kamarádem domovníkem Zdeňkem Macálem pečovatelce o tuto krásu dokonce vyrobili vozíček s hadicí na zalévání květin. Nádherný příklad toho, že si lidé rozumějí a umějí táhnout za jeden obraz. Kéž by to tak bylo všude!

Text a foto: Petr PROKEŠ