Ráda by jezdila v novém výtahu

« Jak jsme začínali (150) »

Je naprosto nepřehlédnutelným krasavcem, jednou z barevných „dominant“ sídliště Liščí Vrch. Ten, kdo řešení fasády navrhoval, se nebál použít zelenou. Přitom ta nepatří – až na malé výjimky – pro tento účel v Mostě vyhledávanou.

O zelené se říká, že je uklidňující barvou. Prý dobře působí na psychiku člověka. Ale blok 729, o němž píšeme, je nejspíš výjimkou. Má totiž provokativně působící zelenou. O zklidňujícím působení na duši člověka proto nemůže být řeči. Požádali jsme proto o poskytnutí vysvětlení.

SLUNCE A LOUKA

Ochotně se nám věnovala ANEŽKA SEDLECKÁ, předsedkyně SA 097. „Není to úplně moje zásluha. Je to spíše výsledek iniciativy mého předchůdce Miroslava Bydla. Výbor si na svém zasedání tehdy domluvil barvy. Potom s námi komunikoval architekt, jenž se podílel na vzhledu okolních domů a pochopitelně chtěl, aby barvy ladily s okolím. Pravdou je, že náš dům jako kdyby neladil. Barvami křičí. Možná ale, že má plnit roli protipólu k nedalekému domu s vyobrazeným sluncem. To svými paprsky dodává do okolí životadárnou energii, všechno kvete, je krásně barevné. Při troše fantazie si lze dovodit, že náš dům je vlastně rozkvetlou loukou. Já osobně nemám problém se s takovou vizí ztotožnit. Náš dům se mi líbí a sluníčko v sousedství byl dobrý nápad,“ vyznala se paní předsedkyně. A my se k takovému hodnocení připojujeme. Hleděno optikou okolojdoucího chodce funguje takové vysvětlení na sto procent.

PRÁCE JI BAVÍ

Blok 729 má šest vchodů, sedm pater a 144 bytů. O takových velkých domech se říká, že je v nich hodně problémů a že předseda má velké starosti s jejich řešením. Anežka Sedlecká v průběhu našeho rozhovoru ale ustaraně nevypadala. Dokonce se smála. Měla energii na rozdávání. Hovořila o své práci velice zajímavě a se zaujetím. Viditelně ji práce pro dům baví.

ALFA A OMEGA

„Jediné, co mě štve, je nepořádek ve sklepích. Je to alfa a omega našeho bloku. Dveře do kójí bývají často zabarikádované vyhozeným nábytkem, starými ledničkami a jiným harampádím. Pan Bydlo se svými dvěma syny uklízeli tento nepořádek po přistavení velkého kontejneru. Vůbec nechápu, proč to lidé nosí do sklepů. Je to záhada. V domě totiž nebydlí nepřizpůsobiví ani jinak problémoví občané. Jde o projev neukázněnosti, o neochotu odvážet větší věci do sběrného dvora,“ vysvětlila paní předsedkyně.

VÝTAHY

Trošku ji také mrzí, že na výroční členské schůze chodí jen dvacet „stálic“. Nepovažuje to ale za problém. V domě je vlastně už všechno hotové. Byly uskutečněny velké investiční akce a na drobné údržbě se pracuje soustavně. Byla například položena nová lina, ve společných prostorách vymalováno. Jediné, co je zapotřebí z velkých investic udělat, je rekonstrukce výtahů.

„Trochu jsme si zvedli fond údržby, peníze šetříme, a přesto budeme potřebovat úvěr. Na schválení akce představenstvem družstva musíme počkat. Jde přece jen o velké finance,“ zdůraznila Anežka Sedlecká a dodala: „Máme velmi šikovného pana místopředsedu Pavla Jetenského. Je to moje pravá ruka. Rád probírá smlouvy a stará se o to, aby všechno klaplo. Propočítává a propočítává. Díky jeho přístupu máme na správě družstva již podanou žádost o rekonstrukci výtahů. Původně jsme předpokládali, že na podzim následujícího roku bychom se do rekonstrukce mohli pustit. Pokud ovšem bude činné nově zvolené či soudem jmenované představenstvo družstva,“ svěřila se s obavou Anežka Sedlecká. V domě bydlí sedmnáct let a o rekonstrukci výtahů se mluví celou dobu. Proto by už konečně ráda jezdila v tom novém a bezpečnějším.

Text a foto: Petr PROKEŠ