Uplatňuje osobní přístup a věcnost

« Jak jsme začínali (146) »

Okres zná dobře. Vyrostla v Braňanech, 34 roků žila v Horním Jiřetíně, kde je již 15 let předsedkyní klubu důchodců, který založila. Je cvičitelkou. Možná právě proto z jejího obličeje vyzařuje optimismus a radost. O práci s lidmi říká, že ji přináší energii a svěžest. V Mostě bydlí pět let. MILUŠE KOLÁŘOVÁ je předsedkyní DV SVJ 139 v bloku 89 na třídě Budovatelů v Mostě. Bydlí v 5. patře ve „věži“ a z bytu má nádherný výhled na hrad Hněvín, jezero Most i na areál nemocnice.

BEZ KLAPEK, ALE…

Když se řekne blok 89, Mostečané hned vědí, oč jde. Je to dům vedle parčíku U Zpívající fontány v centru města, u něhož začíná lokalita lidově zvaná Stovky končící až na Chomutovské ulici.

Paní předsedkyně nemá sice klapky na očích, aby neznala realitu, ale nehodnotí ji příliš tvrdě. S obyvateli domu se podle svého vyjádření dokáže domluvit. Jak? „Osobním přístupem a věcným jednáním. Například v případech jako dnes – kdy nebyla půlhodina, aby se nerozjel výtah či nebylo slyšet klapot bot po schodišti, od večera přes půlnoc až do půl třetí ráno samé bouchání dveřmi od neznámých návštěvníků, kteří neváhali rozkopnout vchodové dveře, aby se dostali do domu – se radím s městskou policií. Hlídka vždy na zavolání přijede a projde patra, zjedná klid,“ popsala Miluše Kolářová. Pořádek je podle jejího vyjádření zapotřebí sjednávat smírnou formou. „Lidi máme různé, nejsem schopna předělávat to, co je dlouhá léta mezi nimi vžito, jejich obecné představy o životě. Navíc nemám v povaze někomu vnucovat styl jednání. Život mě poučil, že tvrdá ruka není tím nejlepším řešením,“ vyznala se.

SCHŮZKY – BĚŽNÁ PRAXE

„Organizuji schůzky s bydlícími. Zajímají mě jejich názory. Jde o naprosto neformální posezení mimo oficiální shromáždění vlastníků. Naposledy jsme probírali nutnost výměny vchodových dveří a opravu atiky. Scházíme se zhruba po dvou týdnech. Informuji bydlící o jednáních týkajících se oprav a údržby a oni přicházejí s tím, co je trápí,“ sdělila předsedkyně.

Lidé dokážou ocenit její úsilí. Když svolala brigádu na úklid sklepa, přišlo šest bydlících. Zdánlivě málo, ale práci zvládli. Sklep vyčistili a nepořádkem zaplnili velký kontejner. „V suti a odložených částech nábytku byl hodně cítit zápach po hlodavcích. Po vyklizení sklepa a položení návnady na hlodavce zápach ustal,“ svěřila se.

K ruce má dva pomocníky. Jan Prokop je údržbářem nepřetržitě několik let, v domě se proto dobře vyzná. Nejvíce práce má kolem vchodových dveří, poškozených zámků a osvětlení na chodbách, věčně mizí žárovky. „Na začátku prázdnin neznámí pachatelé dokonce zničili vedení osvětlení, pět dní jsme na chodbách nemohli svítit. Potřebujeme nové a kvalitní dveře, nejlépe s elektronickým čipem,“ řekla paní předsedkyně. Novým pomocníkem bude Ladislav Maister, vlastně další údržbář. „Pracuji na principu, že z každého vchodu by měl být alespoň jeden člověk zodpovědný ve vztahu k SVJ,“ uvedla Miluše Kolářová. V této souvislosti pochválila i pracovníky správy Krušnohoru za to, že mají zájem o „její“ dům – Andreu Fialovou z technického úseku, Jana Zámeckého z úseku inženýrské činnosti, Milenu Růžičkovou z provozní účtárny pro SVJ.

AŽ NAD HLAVU

Paní předsedkyně podala za celý dům reklamaci na vyúčtování studené vody za rok 2018. Po opravě okapového chodníčku se snaží u firmy, která dílo odvedla, dozvědět příčinu toho, proč se za deště vsakuje voda pod dům. „Kolem hrany chodníčku není vidět izolace a ve sklepě se objevuje voda,“ popsala. Řeší také problém týkající se průduchů krytů CO umístěných ve dvoře. Těší se na nové chodbové LED osvětlení. Uvažuje o instalaci bezpečnostního kamerového systému. „Práce je tu až nad hlavu, ale baví mě. Vidím za ní spokojené bydlící,“ rozloučila se s námi Miluše Kolářová.

Text a foto: Petr PROKEŠ