Zahájil éru moderního bydlení

« Jak jsme začínali (145) »

Funkcionařit začal v jiném domě – ve výškovém na ulici Slovenského národního povstání, dnes s červenožlutou fasádou, který míjíte při cestě na autodrom. V něm nasbíral (v 70. a 80. letech) první zkušenosti. Byl domovníkem - údržbářem. Později (v 80. letech) byl zvolen do výboru. „Stalo se to za Vítězslava Koubla, což byl vynikající předseda domu,“ zdůraznil. Práce se mu tam velice líbila, ale životní okolnosti jej přiměly udělat výměnu bytu a přestěhovat se (v roce 1989) do většího v nynějším působišti. Tím je blok 639 v Albrechtické ulici na Výsluní. Společně se členy domovního výboru SVJ 061 se zde stará o bydlení 96 partajím. Jmenuje se KAREL KONČEL. Díky projevované aktivitě a užívanému racionálnímu myšlení by snad ani nikdo nehádal, že je sedmdesátníkem.

NAŠETŘÍME – OPRAVÍME

„V novém bydlišti jsem nezačal hned funkcionařit. Zpočátku jsem byl běžným obyvatelem. Ve výboru ale docházelo ke změnám, lidi z něj odcházeli, a tak zhruba před deseti roky mě bydlící zvolili a stal jsem se členem výboru, následně předsedou – a začala éra moderního bydlení,“ zavzpomínal Karel Končel. „Štvalo mě, že jsou zde nefunkční zvonky, špatné poštovní schránky, nekvalitní vstupy do domu a další nedostatky.“

Souběžně dělal (a pořád v tom pokračuje) domovníka - údržbáře. „Stále nám teklo topení, konkrétně dole vracečka. Bydlící si soustavně stěžovali. Těsnění bylo nekvalitní. Znamenalo to vypustit stoupačku, vyměnit, napustit vodu, do roka opakovaně nesčíslněkrát,“ popsal strasti.

Pokračoval v práci rozdělané předchozím výborem na výměnách oken a zateplení pláště domu, které probíhaly po etapách. „Vymalovali jsme společné prostory, dali do pořádku topení, udělali jsme generálku plynových rozvodů, vyměnili poštovní schránky, zvonky, zrekonstruovali vstupy do domů. Dělali jsme to ve spolupráci s technikem družstva Radovanem Vydrou, jenž se stará o náš dům. Jsem rád, že ho máme. Je to skvělý člověk. Krásná spolupráce,“ řekl Karel Končel.

„Zatím jsme byli orientovaní na vnějšek domu, nyní se zaměřujeme na jeho vnitřek. V prvé řadě potřebujeme zrekonstruovat výtahy. Od toho se odvíjí další práce. Nemůžeme vyměňovat linoleum nebo dlažbu, došlo by k jejich poškození, prostě peníze vyhozené do luftu,“ odhadl pan předseda. Proto přijde řada na jiné práce. „Na shromáždění vlastníků byl schválen požadavek na opravu madel zábradlí, jež jsou stará 35 let,“ nastínil Karel Končel.

Prioritou jsou úspory. Těch dosahuje tím, že většinu oprav v domě zvládá sám a nevolá údržbářské firmy. „Šetříme na ty výtahy. Nejsem zastáncem úvěrů. Když jsem to za roky spočítal, zaplatili jsme čtyři miliony na úrocích. V době převzetí funkce měl dům tři půjčky. Za mého působení se už všechno rovnou platilo. Našetříme – opravíme, zní naše zásada,“ zdůraznil pan předseda. Takto se v domě postupovalo při všech opravách.

STŘECHA

Pýchou domu se stalo dílo moravské firmy Střechy 92. Vloni na domě vybudovala „sedlovku“. Motivací pro rozhodnutí domovního výboru byly dobré zkušenosti z okolí. Zatímco z ploché střechy voda zatékala do bytů, ze sedlové pěkně odtéká pryč a je klid. „Firma nám dala záruku 40 let na krytinu a 15 let na práci. To je krásné,“ zhodnotil Karel Končel.

SPOKOJENOST

O své práci hovoří se zápalem. Je vidět, že ho baví. „Jsem v penzi. Chodím okolo domu a chci, aby byl pěkný a aby se v něm dobře žilo. Přeji si, aby lidé byli spokojení. Nedělám to kvůli penězům,“ podotkl pan předseda.

A přání o spokojenosti se plní. „Děti, které se v domě narodily, v něm chtějí bydlet i v dospělosti. Dorostly, uzavřely manželství a bydlí zde. Lidi jsou tady fajn,“ svěřil se Karel Končel.

Text a foto: Petr PROKEŠ