Kliďas je rád, že žije mezi cihlami

« Jak jsme začínali (143) »

Když jsme se setkali, měl na sobě žluté tričko. Černá písmena na něm jednoznačně prozradila, o koho jde. Je to fanoušek litvínovského hokeje. O těch se říká, že jsou na zvraty zvyklí. Hokejový život je naučil být nad věcí a neztrácet hlavu v těžkých chvílích. Jsou to kliďasové s přehledem o věcech. A jedním z nich (na nás tak aspoň zapůsobil) je i PETR COUFAL, předseda SVJ 148 (bloku 347) v ulici Zdeňka Štěpánka v mostecké čtvrti Obránců Míru (dříve Družstevní).

CIHLOVÝ DŮM

„Za výhodu považuji to, že žiji v cihlovém domě. To je úplně něco jiného než panelák,“ svěřil se. Čtvrt se mu líbí, protože nepřipomíná běžné panelové sídliště. „Je tady hodně zeleně. Díky tomu, že převažují domy s menším počtem pater, není zde ani vysoká koncentrace obyvatel. Navíc je blízko park. Prostě není to sídliště v tom pravém slova smyslu. Je to klasické místo pro slušné bydlení,“ popsal pan předseda.

V domě bydlí čtrnáct let. Po třech letech se původní předseda rozhodl, že složí funkci. Odešel do důchodu. Kandidátem na obsazení funkce byl kolega z výboru – starousedlík. „Ten si ale v průběhu shromáždění vlastníků svoji kandidaturu rozmyslel, vzdal ji, a tak přítomní odhlasovali mě, ačkoliv jsem se do funkcionaření zrovna nehrnul. Prostě zbylo to na mě,“ zavzpomínal Petr Coufal.

OSVĚDČIL SE

Ve funkci se osvědčil. Když nastoupil, byla jen zrekonstruována střecha. Od té doby se ale začaly dít věci. Stručný výčet: nové rozvody plynu, rovněž vody, výměna oken, zateplení pláště domu, nová izolace základů objektu – hydroizolace proti zatékání vody do sklepů, výměna vchodových dveří. „Včera jsme měli shromáždění vlastníků. Odhlasovali jsme si výměnu elektrorozvodů, nové osvětlení chodeb a sklepů. Lidé si prosadili také výměnu bytových zvonků a montáž intercomu, aby se vchodové dveře daly otevírat z bytu. Jako domovní výbor jsme navrhli instalaci bezpečnostního kamerového systému v domě, ale přítomní nesouhlasili s odůvodněním, že je to zbytečné. Jako předseda SVJ přitom od kolegů předsedů z jiných domů dobře vím, jak je kamerový systém užitečný. Takže návrh předložíme znovu – v příštím roce,“ sdělil Petr Coufal. Instalace kamer by byla poslední větší investicí. Jinak je v domě všechno hotovo. Proto se pětičlenný domovní výbor začne orientovat na běžnou údržbu. „V následujícím roce vymalujeme stěny na chodbách,“ prozradil pan předseda.

POHODOVÝ, ALE…

Dům považuje za pohodový, i když ne bezproblémový. „Máme tady dlužníky. Jedni majitelé opustili byt, spadli do exekuce, byli v platební neschopnosti. O byt přišli v exekuci. Na něm zůstal dluh asi 65 tisíc korun. Dluh naskočil ještě jedné majitelce. Ta po domluvě souhlasila se splátkovým kalendářem. Žena splatí asi 40 tisíc korun. Většina lidí je solidních. Proto je tu klid. Ale máme tady dvě partaje, jež o klidu zrovna moc nevědí, a proto si bydlící na ně stěžují. V jedné dělá rotiku pes, ve druhé nájemník – muzikant,“ sdělil Petr Coufal.

VADÍ – NEVADÍ

Podle slov nynějšího pana předsedy ten původní udělal dobře, když v době privatizace městských domů ten jejich přivedl pod správu Krušnohoru. „S poskytovanou správou jsem spokojený, je to kvalitní servis,“ zhodnotil. Vadí mu ale rozruch kolem bakterie Legionella i rozporná stanoviska, z nichž není patrné, kdo má pravdu. Jako správnému hospodáři domu velice vadí vysoké náklady na čištění rozvodů vody. Kritický je k městu. Vadí mu jeho nezodpovědný přístup k bydlícím. „Vloni jsem na magistrátu nahlásil velký výskyt potkanů v okolí domu a dodnes se nic nestalo,“ řekl Petr Coufal a dodal: „Raději jsme si objednali deratizační firmu sami. Tu jsme si ale samozřejmě museli zaplatit ze svého.“

Text a foto: Petr PROKEŠ