Může se spolehnout na parťáky

« Jak jsme začínali (141) »

Mluví stručně, jasně, racionálně. Důkaz o tom, že má o věcech přehled a přesně ví, jak na jádro pudla (jak se lidově říká).

Takový je PETR ŠAFRÁNEK, předseda SA 072 v bloku 636 v ulici Karla Marxe na mosteckém sídlišti Výsluní. Je odtud krásný výhled na pásmo Krušných hor, velkou část Chomutovska, ale i na Velebudice s areálem hipodromu.

JAKO NA OSTROVĚ

Pan předseda si může ve svém panelákovém „bonbonku“ připadat jako na ostrově. Dům je totiž s tím sousedním obklopen silničními komunikacemi. Jedna tvoří zmíněnou ulici Karla Marxe, druhá „vnější“ je Albrechtická. Kousek odtud je i docela velké parkoviště. „Hluk způsobený dopravou nám nevadí. Po čase jsme si zvykli. Počet projíždějících vozů postupně narůstá, ale dá se to vydržet,“ svěřil se Petr Šafránek.

Zažil ale daleko klidnější časy. V bloku 636 bydlí od jeho předání do užívání – tedy od roku 1986. „Vnější“ Albrechtická, postavená ke zlepšení průjezdnosti sídliště, tady ještě nebyla, stejně jako parkoviště ne. A také nebyl předsedou.

OBAVY ROZPTÝLENY

S výkonem funkce začal v roce 2013. Předchozí předseda se stěhoval do rodinného domku a tak si hledal svého nástupce. Narazil. Lidem se funkcionařit nechtělo, a tak se zájemci nehrnuli. Náhodně ale potkal manželku Petra Šafránka a pohovořil s ní. Ta nabídku tlumočila svému muži. „Nakonec jsem si řekl, že to vezmu. Byl jsem si vědom toho, že když nikdo funkci nevezme, budeme muset požádat o úředního správce. Byl by to ale pro nás cizí člověk, který bude těžko o našem domě něco vědět, natož o potřebách bydlících. Měl jsem zprvu obavy, zda funkci zvládnu a jak mě lidi přijmou, ale brzo byly rozptýleny. Bydlící si mě zvolili. Práce mi jde a baví mě,“ zavzpomínal na začátky Petr Šafránek.

K ruce má dva členy výboru – Radka Neumanna a Hanu Hunčovskou. „Na tyto dva lidi se mohu stoprocentně spolehnout. Jsou to nejen dobří pracanti, ale zároveň mě dokážou zastoupit. Jsou to skvělí parťáci! Spolupracuje se mi s nimi výborně. Jestliže je zapotřebí něco urgentně vyřídit, dokážeme se rychle sejít a domluvit se. S Radkem jsme navíc původními obyvateli domu. Nastěhovali jsme se zhruba ve stejném čase a od té doby pro dům pracujeme. Známe každé jeho zákoutí,“ popsal práci tříčlenného výboru SA Petr Šafránek a dodal: „Dům jsme zateplili, zasklili lodžie, vyměnili jsme rozvody plynu, navíc dokázali ušetřit peníze a vytvořit si slušnou rezervu. Nemusíme žádat o dotaci. Zdá se mi, že lidé jsou zde s bydlením spokojeni.“

Z velkých akcí čeká výbor ještě rekonstrukce výtahu, ale panu předsedovi se do ní moc nechce. Počítá s částkou přes milion. „Kdybychom peníze vydali, neměli bychom na potřebné opravy. Zadlužit barák, to umí každý – ale není to naše cesta,“ zdůraznil.

Na drobnější údržbu ale peníze uvolněny budou. Je nutné opravit podlahu ve sklepě. „Barva se z ní odchlipuje, dokonce se zvedá betonový podklad. V části sklepa před kójemi jsme už nechali položit dlažbu. Je hezká a pro chůzi bezpečná,“ zhodnotil Petr Šafránek. V úvahách výboru je do budoucna také instalace bezpečnostního kamerového systému a oprava střechy.

V domě mají i kuriozitu – dvě funkční a plně využívané sušárny. Pradlenky tedy mohou být spokojené. O přeměně sušáren na kolárny či odkladiště harampádí tady neuvažují.

KATASTROFA!

„Bonbonek“ má 32 bytů. V domě je proto vcelku pohoda. Nebylo tomu ale vždy. Před lety zde bydlela cikánská rodina. „Byla to katastrofa! Její hlučné návštěvy nám všem daly pořádně zabrat. Členové rodiny málem podpálili barák, když jsme ho zateplovali. Rodinu jsme nechali vystěhovat a je klid,“ uzavřel vyprávění Petr Šafránek.

Text a foto: Petr PROKEŠ