První byl nákup sekačky na trávu

« Jak jsme začínali (139) »

Sádlo je sice jeho příjmení, sádelnatě ale vůbec nevypadá. Svojí štíhlou postavou připomíná spíše model hodící se k nafocení na titulní strany módních časopisů. Práce má dost, ohánění se kolem ní nedovolí jeho tělu nabírat kila navíc.

ZDENĚK SÁDLO je předsedou SA 015 v bloku 352 na ulici 1. máje. Dům stojí na hranici dvou mosteckých čtvrtí – původně pojmenované Družstevní (dnes zvané Obránců Míru) a Výsluní. Dům má tři vchody, tři patra, 36 bytů a také záhadu, kterou nelze vyřešit, protože nikdo neví, jak vznikla.


ZÁHADA

„Máme tady kolem domu pozemek o velikosti 2 700 m2. O jeho existenci jsem se dozvěděl před osmi roky úplně náhodou. Tehdy jsem totiž vynadal pracovníkům Technických služeb města Mostu za to, že nám u domu nesekají trávu. Oni se bránili argumentem, že to není pozemek města a na soukromém nemohou pracovat. Dopadlo to tak, že jsme si pro dům koupili sekačku a upravujeme si trávníky sami, konkrétně tak činím já. Kolega z výboru samosprávy stříhá zase živé ploty. Kromě toho tady máme lampu zdánlivě veřejného osvětlení, která je ale neveřejná, je napojena na rozvodnou síť našeho domu, přesněji na elektrickou síť garáží, které ale nejsou naše. Patří soukromníkům nebydlícím v našem domě. Takže lampa nesvítí, protože neslouží veřejnosti, a není proto důvod spotřebovávat elektřinu a zvyšovat tak náklady za provoz domu a garáží,“ popsal neobvyklou a zároveň složitou situaci Zdeněk Sádlo. Osobně soudí, že vznikla před několika desítkami roků, kdy dům postavený v 60. letech původně patřil DVILu (Doly Vladimíra Iljiče Lenina – pozn. red.) a kdy byly řešeny majetkoprávní vztahy, jež dnes nikdo nedokáže popsat.

BEZ KOPÝTKA

Zdeněk Sádlo coby řadový družstevník na svoji aktivitu ohledně zeleně takříkajíc doplatil. Bydlící si ho totiž všimli – a tak si ho před necelými pěti roky zvolili do funkce předsedy výboru SA.

Zdeněk Sádlo ale není zvyklý se ohlížet do minulosti. Zabývá se přítomností a budoucností. Ví, že úvěr vzatý na zateplení objektu a fasádu splatí „jeho“ vcelku malý dům až v roce 2024, takže si nemůže vyhazovat z kopýtka. Proto se orientuje na provádění základní údržby. Tu zajišťuje pan předseda převážně sám, aby družstevníkům ušetřil peníze.

I přesto, že domu chybějí investiční peníze, nemá se za co stydět. Na první pohled vypadá velice hezky – má nápaditou fasádu. Dobře vypadá i uvnitř. Stěny a podlahy jsou čisté, postupně prováděné opravy v domě obyvatelům prospívají.

Pětičlenný výbor se schází na pěti jednáních do roka, ale podle potřeby na okamžitých operativních poradách, aktuálně řešících vzniklou situaci – třeba nedávný výskyt štěnic, zavedení opatření proti myším a potkanům, nyní přišla na přetřes legionella. „Podle testů máme v domě zvýšený výskyt této bakterie. To znamená, že rozvody teplé vody musíme kompletně vyčistit. Radost z toho vůbec nemáme! Akce nás bude stát asi 140 tisíc, pokud ne víc. Je to docela pořádný zásah do hospodaření domu,“ zhodnotil pan předseda.

DOBRÝ POCIT

Chmurnými myšlenkami se ale nezabývá. Přemýšlí o tom, co přednostně zařídit v budoucnu. „Až budou peníze na investice, chceme oplotit pozemek kolem domu. Stejně jako to mají lidé v Podžatecké čtvrti. Důvod? „Kolemjdoucí nám házejí odpadky na trávníky a do živých plotů. Zeleň dokonce poškozují. Nalézáme i obsahy kapes, jako například ušmudlané kapesníky. Samozřejmě, že nepořádek po neukázněných musíme uklidit. Oplocení bude mít prioritu,“ upozornil pan předseda. Dojde také na rekonstrukci rozvodů plynu a odpadního potrubí.

„Bydlící si nestěžují. Občas mě na schůzi i poděkují,“ svěřil se Zdeněk Sádlo s dobrým pocitem, který mu přináší práce pro ostatní.

Text a foto: Petr PROKEŠ