Spadl do toho jako do studně

« Jak jsme začínali (138) »

Kdosi zaklepal na dveře a do redakce měsíčníku Krušnohor vstoupil s optimistickou jiskrou v oku a s úsměvem na tváři veselý muž s čapkou na hlavě. „Přinesl jsem vám ukázat kroniku. Rád čtu vzpomínky předsedů domů uveřejňované ve zpravodaji v cyklu Jak jsme začínali. Na mě jste ale asi zapomněli. Píšete o mladých, ale já dříve narozený také k práci samospráv a společenství vlastníků jednotek mohu něco říct. Vždyť jsem od života pobral hodně zkušeností a mohu je předat dál,“ nechal se slyšet příchozí návštěvník. A dal se do vyprávění.


OD OBČANSKÝCH VÝBORŮ

Tím návštěvníkem byl PAVEL KOVÁŘ, jenž vykonává funkci předsedy DV SVJ 105 v bloku 226 v ulici Petra Jilemnického v mostecké čtvrti Pod Nemocnicí, pojmenované takto na přelomu tisíciletí a oddělující od sebe čtvrti Podžatecká a Fibichova (dříve Výstavba).

„Pracuji pro lidi od doby existence občanských výborů. Dělal jsem tehdy předsedu toho našeho, do jehož působnosti spadalo pět domů. Po změně režimu jsem zažil privatizaci městských domů a jejich převádění pod Krušnohor. Bydlícími jsem byl zvolen předsedou DV SVJ. Spadl jsem do toho jako do studně. Ve funkcionaření jsem holt pokračoval dál. Ale nelituji toho. Šlo to bez potíží,“ zavzpomínal Pavel Kovář.

PROBLÉMY? KDEPAK!

Pan předseda pochválil vlastníky za udržování dobrých mezilidských vztahů. „Je to klidný dům, v němž bydlí především starousedlíci – hlavně horníci, železničáři, chemici. Dnes jsou to důchodci,“ popsal. V domě proto nejsou zásadní problémy. Tak trochu se pan předseda obává toho, že časem mohou odkoupit byty realitky nebo jednotlivci, kteří je dají do pronájmu, a atmosféra v domě se může změnit k horšímu. Ke spokojenosti bydlících přispívá i uchovaná a plně funkční tradiční vybavenost – prádelna a sušárny.

Klid je také kolem domu. „Žijeme v tiché části města, bydlící to vítají. Neproniká sem hluk ze sousední firmy Keramost, ani ruch z frekventované Žatecké ulice či z velkého odstavného parkoviště hlídaného městskou policií a dokonce ani hovor štamgastů a dalších milovníků zlatavého moku z pivnice Selský konzum odnaproti,“ liboval si Pavel Kovář.

Ke spokojenosti bydlících přispívá také udržovaná veřejná zeleň. „Něco dělají technické služby, o něco se stará člen výboru František Janeš s rodinou. Rostou tady i malinové keře, na jejich plodech si pochutnávají děti. Prostředí esteticky doplňuje živý plot,“ popsal pan předseda.

DALŠÍ ÚVĚR?

Ne ale vždy byl v domě úplný klid. Když objekt prodělával omlazovací kúru, probíhaly práce na zateplení pláště objektu a vytvoření nové fasády, došlo na rekonstrukci vnitřních rozvodů a na instalaci kabelů CIS atd. Přístup do vchodů je dnes na čipy. Je to obrana proti cizím. Jednou tu našli bezdomovce spícího za šachtou výtahu.

„Poslední dobou mě lidé tlačí do rekonstrukce výtahů. Ta stojí nemalý peníz. Na zateplení a fasádu jsme si vzali úvěr. Ten splatíme v březnu 2019. Na shromáždění vlastníků proto projednáme, zda je nutné si vzít hned další, nebo zda s rekonstrukcí počkáme. Servisní firma Jiřího Hasmana se o provoz technického zařízení dobře stará, výtahy jsou zatím plně funkční,“ vysvětlil Pavel Kovář.

NEPŘERŮSTÁ

V bloku 226 pracuje tříčlenný domovní výbor SVJ. Zástupce v něm má každý vchod. Tento člen tlumočí na schůzích podněty vlastníků. Výbor má proto o dění v domě dokonalý přehled.

„Přiznám se, že jsem funkci předsedy chtěl předat už několikrát, ale lidé mi vždycky řekli, že ji vykonávám dobře. Přesto je jasné, že jednou skončím. Bude mi již 82 let, ale zatím mi tato práce přes hlavu nepřerůstá. Pořád mě baví a důvěra lidí těší,“ přiznal Pavel Kovář.

Text a foto: Petr PROKEŠ