Dočasná funkce se stala trvalou

« Jak jsme začínali (137) »

„V domě bydlím od jeho postavení. Nastěhovali jsme se, když mi bylo devět měsíců. Pak jsem se v průběhu času odstěhovala do ulice Josefa Skupy a po dvanácti letech jsem se vrátila zpátky. Už na Skupovce mě do funkce tlačili, bránila jsem se zuby nehty a ubránila se. Když jsem se vrátila do bloku 556, lidé mě okamžitě zvolili do výboru. Po nějakých letech začali za mnou chodit znovu a ptali se, zda bych nevzala funkci předsedkyně samosprávy, že to hoří a že není nikdo, kdo by ji vykonával. Na nabídku jsem kývla. Zvolili mě. Bylo to v roce 2010. Letos vykonávám funkci předsedkyně již osmým rokem. To jsem si tehdy vůbec nedokázala představit. Funkci jsem totiž přijala s tím, že ji budu vykonávat dočasně, ale dodneška se jí nikdo jiný neujal,“ zavzpomínala hned v úvodu našeho setkání předsedkyně SA 009 Ing. JANA MARTINCOVÁ z bloku 556 v ulici Bohuslava Martinů na mosteckém sídlišti Pod Šibeníkem (dříve čtvrť Bohumíra Šmerala).


ÚDRŽBA ZA MILION

Při nástupu do funkce přebírala dům s vyměněnými okny, zatepleným pláštěm objektu a opravenými lodžiemi. „Na tyto práce si samospráva vzala dva úvěry, jež se stále splácejí, takže moc peněz na větší akce nezbývá. Proto se soustřeďujeme na údržbu. Na větší akce si musíme počkat, až nastřádáme peníze,“ shrnula ekonomickou situaci samosprávy paní předsedkyně. Přesto se má za čím ohlédnout a zrovna „malé“ akce to nebyly.

„Po mém nástupu jsme se pustili do vybudování nových vstupů, kterému předcházelo vybourání starých nevyhovujících vchodů s plechovými dveřmi a výplněmi. Zároveň jsme ve vestibulech položili novou dlažbu. Došlo i na instalaci moderních zvonkových tabel a domácích telefonů. Do rukou se nám také dostala revizní zpráva upozorňující na špatný stav plynových rozvodů. Proto začala jejich rekonstrukce a souběžně s ní i rekonstrukce kanalizačního potrubí. Nyní jsou u nás malíři. Necháváme si od nich vymalovat chodby v celém domě, měníme lino, natíráme zábradlí a rozvodné skříně. Jde o drobnou údržbu za téměř milion korun. Ale nelitujeme. Malování se v průběhu let pořád odkládalo, protože peněz bylo zapotřebí na úhradu naléhavých oprav. Ptáci nám dloubali do fasády, střecha začala děravět, pořád něco bylo. Až letos jsme si na schůzi řekli dost a jdeme do toho! Dům stojí 45 let, před dvaceti roky byly nabíleny stropy, nic víc, původní výmalba stěn a soklů s válečkem vytrvala až do letoška. Chtělo to změnu!“ řekla rozhodně Jana Martincová.

Až budou splaceny úvěry, pustí se družstevníci také do rekonstrukce výtahů.

„Protože splátky byly pro nás neúnosné, řešili jsme letos také refinancování úvěrů. Máme dva a chtěli jsme dosáhnout snížení splátek. Povedlo se. Od července jsou nižší,“ konstatovala s úlevou paní předsedkyně.

VÁŽÍ SI BYDLENÍ

Mezilidské vztahy jsou dobré. „V domě žijí převážně starší občané. Jsou to původní nájemníci. Nastěhovali se v roce 1974, kdy byl dům předán do užívání. V mém vchodu se za čtyřicet let vyměnily zatím jen tři partaje. Lidé si zde váží bydlení. Díky životním zkušenostem jsou zodpovědní, slušní v jednání, ohleduplní vůči ostatním. V domě je prostě klid,“ opakovaně si pochvalovala Jana Martincová.

Bydlící jsou spokojení, což znamená, že výbor samosprávy funguje jako švýcarské hodinky. Tvoří jej tři ženy – podle počtu vchodů. Paní předsedkyně se může výborně spolehnout na svoji zástupkyni a další členku. Platí to také o domovnici a údržbáři. „Za to, že to v domě klape, si zaslouží velkou pochvalu. Domovnicí je Jana Moravcová, údržbářem Zdeněk Kuchař, ve výboru pracují inženýrka Ivana Henžlová a Věra Boháčková,“ dozvěděli jsme se.

Na paní předsedkyni je na první pohled vidět, že ji činnost v domě baví. Proč? „Práce s lidmi mě naplňuje, přináší mi energii a radostný pocit,“ odpověděla Jana Martincová.

20 LET PŘEDSEDOU

Dům byl zařazen do páté vlny privatizace městského bytového fondu. „Ta probíhala v roce 1998. Tehdy se také konalo naše ustavující shromáždění vlastníků a od té doby dělám předsedu SVJ,“ zavzpomínal Jiří Vágner. „Byl jsem zvolen hned napoprvé. Ani nevím, zda jsem tehdy měl tak velkou důvěru bydlících, anebo zda se do funkce nikomu jinému nechtělo,“ tak trošku zašpičkoval pan předseda a hned dodal: „Pravdou je, že je to nevděčná funkce. V práci jste vlastně pořád, zatímco ostatní bydlící mají volno a patřičně si ho užívají.“

Domovní výbor SVJ je tříčlenný. Od roku 1998 se třikrát změnil. „V nynějším složení vydržel pět let,“ informoval Jiří Vágner. Ten se funkci předsedy věnuje již 20 roků a patří tak mezi nejdéle sloužící funkcionáře v domech spravovaných Krušnohorem. Svoji funkci dodnes bere jako službu pro vlastníky bytů. „Kdo něco potřebuje, zavolá mi a já se o požadované postarám. Ať jde o výměnu žárovky na chodbě, nebo o opravu radiátoru v bytě. Proto mám tuto práci rád. Je všestranná a ku prospěchu lidem,“ vysvětlil Jiří Vágner.

MNOHO PRÁCE

Začátky ale byly těžké. Práce bylo až nad hlavu. O městské domy se PBH příliš nestaral – a tak i v bloku 372 téměř všechno „padalo na hlavu“. Rozbitá střecha a v důsledku toho zatékání vody do bytů, rozpadající se balkony atd. S parťáky z výboru se práce ale nezalekl. Výsledkem je rekonstrukce rozvodů plynu, vodovodních stoupaček, výměna dřevěných oken za plastová, nové vchodové dveře, hydroizolace domu, generálka elektrických rozvodů, opravy balkonů a nový okapový chodník kolem celého domu atd.

PROBLÉM: PARK

„Mezilidské vztahy v domě jsou dobré. Bydlí zde zčásti starousedlíci, tedy lidé zodpovědní a s bohatými životními zkušenostmi. Patří mezi ně i dvě ženy – 80letá a 90letá,“ sdělil Jiří Vágner. Vrásky mu sice přidělal muž s půlmilionovým dluhem, ale ten už je pryč a dluh za něj museli uhradit všichni bydlící. Bohužel. Jediné, co pana předsedu opravdu mrzí, jsou problémy se sousedním parkem. Je bez osvětlení a stává se místem setkávání problémové mládeže. „Drogy, chlast, řev, devastace zařízení – to jsou průvodní jevy zdejšího nočního života. Neustále připomínám nutnost vybudovat osvětlení, ale bez úspěchu,“ rozloučil se s námi smutně Jiří Vágner.

Text a foto: Petr PROKEŠ