Po letech ho čekalo překvapení

« Jak jsme začínali (132) »

Na první pohled vůbec nepřipomíná předsedu domu. Je veselý, svojí myslí pořád nad věcí, směje se, život ho viditelně baví. Prostě žádná nervozita či stres. „Od přírody jsem optimista. Kromě toho v zaměstnání i mimo něj pracuji s lidmi – a to mi moc pomáhá při kontaktu s našimi bydlícími,“ prozradil zdroj radostného naladění LIBOR KLÍMA, předseda DV SVJ 147 v bloku 344 na ulici Mladé gardy na mosteckém sídlišti Obránců Míru (dříve Družstevní).


RADOST ZE SANACE

Přiznal zároveň, že ne vše je v jeho bloku růžové. „Trápí nás toho dost, ale já osobně jsem hlavně spokojený s tím, že jsme začali sanovat dům, takže to, co nás trápilo, se zčásti vyřeší,“ řekl.

Pod pojem sanace zahrnul pan předseda zateplení pláště domu, obnovu balkonů, hydroizolaci spodní části objektu, opravu okapových chodníčků, rekonstrukci vchodů od ulice a instalaci stříšek, opravu přístupových chodníků. Všechny práce by měly být hotovy v řádu týdnů. „Několik let jsme šetřili. Před časem jsme zaplatili úvěr, který jsme si vzali na výměnu oken a dveří zadních vchodů. Teď jsme si ještě trochu půjčili a pustili jsme se do toho,“ sdělil radostně Libor Klíma a dodal: „Balkony budou úplně nové. Panely, jejich základ, jsou totiž popraskané. Musejí se pořádně oklepat – až na zdravý beton, železo očistit.“

V následujících letech dojde i na modernizaci osvětlení vnitřních prostor domu. To letité klasické schodištní je už opotřebované, a proto ho nahradí moderní technologie LED.

HRBOLATÝ CHODNÍK

Zatímco dům bude jako ze škatulky, jeho obyvatele bude nadále trápit hrbolatý povrch chodníku u zadních vchodů. „Loni v únoru jsme tady měli pracovníka z technických služeb, který si chodník patřící městu nafotil. Jeho povrch je opravdu příšerný. Na fotografování došlo i na ulici, protože se před domem parkuje šikmým stáním. Je tam vysoký žulový obrubník, asfalt na vozovce se vydrolil, lidi si rvou spodky auťáků a spojlery a technik, který fotil, přislíbil, že zjištěné závady zahrne do plánu údržby. Vloni se ale neopravovalo a letos zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být jinak,“ konstatoval Libor Klíma.

KOMPLIKACE, ČI ZÁHADA?

„Když se začala dělat nová projektová dokumentace domu, tak jsme zjistili, že přístupové chodníky k domu z ulice jsou naše, ale k zadním vchodům, které jsou pro nás hlavní, protože tam máme zvonky a schránky, jsou města. Kdysi dávno za působení minulého předsedy se chodníky opravovaly, pokládaly se nové dlaždice, a teď se zjistilo, že chodníky nám vůbec nepatří. Zatím nebyl čas to řešit, ani uvažovat o případném odkupu od města,“ informoval o nečekaném překvapení pan předseda.

VÁŽÍ SI PRÁCE

„Jak dlouho jste ve funkci, že působíte pořád tak svěže?“ osmělili jsme se dotázat. „Mám pozitivní postoj k životu. Ve funkci jsem krátce. Jen sedm let,“ odpověděl s nadsázkou pan předseda.

Libor Klíma poté zavzpomínal na své začátky. „Děkuji předchozímu předsedovi Františku Jandákovi za jeho práci. Dělal ji výborně. Ještě v době, kdy jsem v domě nebydlel, byla v něm anarchie. Výbor byl nefunkční. Pan Jandák ho dal do latě. Při nástupu zdravotních problémů mi funkci postupně předával. Byl ještě členem výboru, když já už byl předsedou SVJ. Spolupráce s ním byla vynikající. Hodně za ni děkuji! Poděkovat musím ale také místopředsedkyni nynějšího výboru Vladimíře Kubínové a jejímu manželovi Jaroslavovi, nečlenovi výboru. Oba se hodně starají o to, aby se lidem v domě dobře žilo. A děkuji také své manželce Zuzaně Klímové. Ta sice není členkou výboru, ale je to moje nejmenovaná zástupkyně. Jsem zaměstnaný, podnikám, vedle toho mám ještě hodně aktivit. Co nestíhám, řeší ona,“ uzavřel Libor Klíma, jenž prokázal, že si váží práce jiných.

Text a foto: Petr PROKEŠ