Rád vzpomíná na dětské dny

« Jak jsme začínali (128) »

Do domu se přistěhoval v roce 1986. Do funkce předsedy výboru samosprávy byl zvolen v roce 1991. Předsedování se tedy letos věnuje již 27. rokem. Jmenuje se KAREL POLÍVKA a ti, jejichž důvěru ani po létech neztrácí, tvoří SA 062. Bydlí v bloku 640 (v tzv. bonbonku) se 24 byty v Albrechtické ulici na mosteckém sídlišti Výsluní.


BEZKONFLIKTNÍ VZTAHY

Tolik let ve funkci. Nenudí se už? „Kdepak! Práce je vždycky dost,“ odpovídá Karel Polívka. Přiznává zároveň, že funkci dnes vykonává již s rutinou, kdežto v začátcích to bylo s nadšením, podpořeným nabíráním zkušenosti, poznáváním nového. „Bylo to vlastně jedno velké dobrodružství. Byl jsem tehdy mladý a nadšený, dnes už jsem zkušený – a to důchodce,“ upřesnil s úsměvem na rtech pan předseda.

Důvěry družstevníků ve svoji osobu si velice váží. Oboustranně považuje vztahy za velice dobré. „Lidi v domě jsou oukej, bez problémů, v pohodě. Panují zde bezkonfliktní vztahy. Nemáme tady neurvalce a potížisty,“ svěřil se Karel Polívka.

NEPLATIČI, BĚŽTE PRYČ!

Ne vždy ale měl na růžích ustláno. Ještě před třemi léty i dříve se mu v domě vyskytl občas nějaký ten dlužník. Neplacení řešil pan předseda razantně. „Opakovaně jsem dlužníky navštěvoval a trval na tom, aby svoje problémy s neplacením okamžitě řešili. Rovnou jsem jim doporučil, aby si na správě družstva domluvili splátkový kalendář a hradili částky v dohodnutých termínech. Když nebyla domluva možná, rovnou jsem je vyzval, aby se odstěhovali, že neplatiče v domě trpět nebudu. A když se neodstěhují, že požádám vedení Krušnohoru, aby je nechalo vystěhovat. Byl to tvrdý postup, ale vyplatil se. Ti, co měli dohodnuté splátkové kalendáře, platili v termínech. Ti, co neplatili vůbec, se sami odstěhovali. V domě nemám ani jednoho neplatiče. A tak to bude dál,“ říká rezolutně Karel Polívka.

INVESTICE

Pokud jde o investiční akce, domu se dařilo. Střecha prodělala generální opravu, dřevěná okna byla vyměněna za plastová, plášť domu byl zateplen ze všech stran a došlo i na vnitřek objektu. „Stupačky jsme dali do plastu, plyn do mědi, také odpady máme nové,“ popsal Karel Polívka. Ve společných prostorách bylo položeno nové lino.

Pokud jde o spolupráci se správou družstva, považuje ji za vynikající. Nemůže si vynachválit technika Radka Vydru, s nímž spolupracuje při zajišťování údržby domu, a investiční referentku Simonu Růžičkovou. „Je mi jí líto. Zrovna připravujeme rekonstrukci zadního vchodu a hasiči ji moc potrápili s požadavkem na odvětrávání. Dnes je již záležitost – díky její trpělivosti a šikovnosti – vyřešena a práce může začít. Výborná ženská!“ zhodnotil Karel Polívka. Dodal, že se mu také s dalšími pracovníky správy družstva jedná výborně.

Do velkých investičních akcí – s výjimkou rekonstrukce výtahu – se tříčlenný výbor SA pouštět už nebude. „Všechno máme hotové. Můžeme spokojeně bydlet. Zaměříme se již jen na drobnou údržbu,“ předpověděl pan předseda.

MLADÁ LÉTA

Karel Polívka zavzpomínal také na mladá léta. V myšlenkách se vrátil do doby před zvolením do funkce předsedy SA. „Byl jsem tehdy předsedou občanského výboru a naše ulice se jmenovala Rosy Luxemburgové. V domě žil velitel hasičů Pavel Koutenský, dnes – bohužel – nebožtík. Připravovali jsme spolu dětské dny, opékání buřtů, návštěvy Mikuláše. Bylo tady živo. Dnes je ale jiná doba. Lidé přijdou z práce domů a zavřou za sebou dveře. Toť vše. Kolektivní způsob života se vytratil. Je to škoda. Podporoval rozvíjení sousedských vztahů,“ uzavřel naši návštěvu vzpomínkou Karel Polívka.

Text a foto: Petr PROKEŠ