Žije prací, bydlí pod zasedačkou

« Jak jsme začínali (127) »

Funkci předsedy samosprávy vykonává od roku 2011 (tedy šest let) ve výškovém domě se 44 byty, stojícím ve městě s velkou sociálně vyloučenou lokalitou. Dalo by se proto předpokládat, že pan předseda už bude z toho všeho pořádně „na nervy“.

Pravý opak je ale pravdou. Setkali jsme se s 31letým sympatickým komunikativním mužem, zcela vyrovnaným, projevujícím se klidným jednáním a nadhledem. Ale také estetickým cítěním. Byť se profesionálně zabývá havířinou, ve volném čase fotografuje – zvláště svatby. Na svém facebookovém profilu má spoustu pochval a poděkování od těch, kteří se ocitli v hledáčku jeho fotoobjektivu.

Tím mužem je JAN VAJSHAJTL, předseda SA 032 v Tylově ulici č.p. 995 v Litvínově. V jeho domě je neskutečný klid, jak jsme se přesvědčili na vlastní uši. Mezi bydlícími totiž převažují starousedlíci, hlavně chemici. Možná díky tomu klidu má pan předseda tak dobrou nervovou soustavu. Obyvatelé jsou tady tak disciplinovaní, že ani o víkendech a svátcích nevykonávají v bytech činnosti, které by způsobovaly hluk obtěžující ostatní.

POSUZOVÁNÍ ARGUMENTŮ

O práci předsedy hovořil se zaujetím. Bylo na něm vidět, že ji má rád a že jí věnuje potřebný čas. Dostal se k ní hned po roce po přistěhování. „V roce 2010 jsem se nastěhoval do bytu pod schůzovní zasedačkou. Byla to shoda okolností. Zanedlouho mě oslovil předseda Rudolf Mušák s nabídkou, abych se stal členem výboru samosprávy. Protože se rád podílím na organizačních záležitostech, nabídku jsem přijal. Po roce mě na členské schůzi navrhl na předsedu, lidem mě doporučil a ti mě schválili. Předal mi agendu, zaučil mě do funkce, podělil se o svoje zkušenosti. Kontinuita vývoje v domě byla zachována. U nás to nebylo jako někde jinde, že nastupujícímu hodili na stůl papíry se slovy tak se starej. Oceňuji i to, že Rudolf Mušák zůstal ve výboru, je velmi aktivním místopředsedou. Jeho přítomnosti si vážím mimo jiné i proto, že při projednávání záležitostí můžeme spolu otevřeně diskutovat. On uplatňuje svoje funkcionářské i životní zkušenosti sedmdesátníka, já zase názory třicátníka a moderní inovativní postupy. Kombinace názorů a pohledů na věc přináší novou kvalitu. To samozřejmě platí také o třetím členovi výboru. Při zasedání předkládáme argumenty, diskutujeme o nich, posuzujeme je a nakonec realizujeme to nejlepší řešení. Náš výbor považuji za velice dělný a racionálně postupující. Díky tomu se náš dům posunuje kupředu,“ popsal Jan Vajshajtl.

STŘECHA ZA MILION

Co se v poslední době povedlo v domě udělat? „Máme za sebou generální opravu střechy za 1 milion 300 tisíc korun. Bylo jí zapotřebí jako soli. Zatékalo do všech čtyř bytů pod střechou.

Předtím jsme dokončili práce na rekonstrukci výtahu. Vyměnili jsme sklepní okna a opatřili je bezpečnostní zábranou. Navýšili jsme na 18 korun měsíční částky dlouhodobé zálohy na opravy. Oproti jiným domům to zrovna není mnoho, ale snažíme se lidem spořit peníze. Uvažujeme také o tom, že si vezmeme úvěr. Rádi bychom zateplili jižní a severní boční stranu domu a s tím také upravili lodžie s atypickým zábradlím. Je příliš nízké a lidé mají pocit, že by přes něj mohli přepadnout na ulici. Zábradlí je navíc zrezlé, staré, technická životnost je asi u konce,“ vyjmenoval Jan Vajshajtl a dodal: „Debatujeme i o osvětlení chodby. Jeho intenzita je nízká. Přes den musíme pořád svítit, protože na chodbě nemáme okna. Chceme malou spotřebu elektřiny, ale více světla. Domlouváme se i na typu osvětlovadel. Zvažujeme moderní zářivkové či LED osvětlení. Vyřešíme to hned začátkem roku.“ V úvahách je ještě menší investice – oprava chodbového zábradlí. Má se obrousit a nalakovat.

Pozornost příchozích do domu upoutávají poštovní schránky. Nejsou to ty klasické, ale jsou o to krásnější. Prostě hezké na první pohled. „Sami jsme si je našli a koupili. Je to další naše malá investice. Chtěli jsme, aby se nám líbili. Proto jsme zvolili i barvy. Nástřik okrajů je okrově hnědý. Ve stejném barevném provedení jsou také dveře,“ rozloučil se s námi Jan Vajshajtl.

Text a foto: Petr PROKEŠ