Nechtěli dopadnout jako „pětkaři“

« Jak jsme začínali (124) »

Červenožlutý dům se 43 byty, sestávající ze tří částí (hlavního objektu a dvou přístavků) a nebytovou částí s obchody – to je působiště předsedy JOSEFA FISCHERA. Ten na svých bedrech nese starosti i radosti SVJ 152 v bloku 10, stojícím na ulici Slovenského národního povstání v Mostě.

PRVENSTVÍ

Pan předseda se může pochlubit dvojím prvenstvím. Byl úplně prvním obyvatelem domu (psala se 60. leta, když stavbaři předali blok 10 lidem k užívání v tehdejší Stalingradské čtvrti, dnes součást Zahražan) a zároveň byl prvním předsedou domu. Tehdy Most privatizoval městské domy. „Jsem vlastně sametový předseda,“ zasmál se nadsázce Josef Fischer, jenž vykonává funkci už 28 roků a svůj nástup do ní dává právě do souvislosti se sametovou (něžnou) revolucí.

NECHCEME BÝT PĚTKOU!

A hned zpočátku procesu privatizace pojal nedůvěru – a udělal dobře. „Trápilo mě, že se o dům zajímaly jakési mladé holky, které si ho chtěly koupit. Obešli jsme se sousedem bydlící a chtěli znát jejich názor. Ti rovněž nesouhlasili. Na schůzi zaznělo jasně – budeme privatizovat a půjdeme pod správu Krušnohoru,“ zavzpomínal na začátky Josef Fischer. V té době začaly pronikat na veřejnost informace o zpackané privatizaci bloku 5 a bydlící v bloku 10 nechtěli dopadnout jako „pětkaři“.

ROZVODY PRVNÍ

Osud pětky je naštěstí nepotkal, a proto si mohli vyhrnout rukávy a pustit se pod správou Krušnohoru do práce na svém domu. „První přišla na řadu rekonstrukce rozvodů vody („Rozvody šly do plastu. Vynikající práci odvedla firma Vodoservis Skopec,“ pochválil předseda) a následovaly rozvody plynu a také děravá střecha. Nejdříve bylo zapotřebí vyčistit půdu od nánosu holubinců. Potom proběhla generální oprava sedlové střechy na hlavním objektu a záhy poté na přístavcích. Ploché střechy se zde ale neosvědčily, zatékalo přes ně do bytů a tak byly postaveny střechy valbové. Takovou úpravu ale nešlo udělat nad vysunutou částí s nebytovými prostory, a tak zde zůstala plochá střecha, avšak byla na ní udělána extra úprava. „Byť je to střecha nejmenší, oprava na ní byla nejdražší,“ konstatoval Josef Fischer. Následovaly opravy elektroskříní v rámci revizí, výměna oken v bytech a také výloh a dveří v nebytových prostorách. Následné zateplení pláště domu si vyžádalo pětimilionový úvěr, který dům splatí v roce 2021. Proto se nyní dělají jen drobné akce. „Měníme v suterénech dveře, zvažujeme instalaci čipů, někteří bydlící totiž nezamykají dveře,“ sdělil Josef Fischer. Byly vymalovány stěny suterénů i chodeb, natřeno zábradlí. Následovat bude rekonstrukce betonové podlahy v kočárkárně a sušárnách a natření barvou.

Toto množství odvedené práce je pro pana předsedu ale jakoby nic. Víte, čeho si váží nejvíce po 28 letech výkonu funkce? Že se mu podařilo pro dům zajistit úklidovou firmu! „To je můj největší úspěch! Majitel firmy nyní dokonce vyměnil uklízečku, teď kápl na tu pravou. Většina bydlících si libuje. Rozpisy na úklid pro partaje se tak staly minulostí. Leckdo je i nedodržoval, takže jsem musel chodit upomínat. Teď už je ale klid. I když ne úplně. Najdou se i kritici úklidové firmy. Paradoxem je, že si stěžují ti, kteří nikdy předtím nebyli v úklidu poctiví,“ poznamenal zklamaně Josef Fischer.

JE V POŘÁDKU

„Práce mě pořád baví. Těší mě, že dům je v pořádku. Tříčlenný výbor řeší na svých zasedáních aktuální záležitosti,“ sdělil Josef Fischer a dodal: „Rozepisuji každý měsíc informace o hospodaření SVJ, vyvěšuji je do všech pěti vchodů, aby lidé měli přehled o tom, za co utrácíme.“ Jde o vcelku pohodový dům, i když v něm kvůli nekonajícím exekutorům není uzavřen případ dlužníka a občas se zde objeví štěnice. Je zde ale klidné bydlení, hodně zeleně a nad vším bdí Široký vrch, Ressl a hrad Hněvín.

Text a foto: Petr PROKEŠ