Nesnáší okřídlené „ono to nejde“

« Jak jsme začínali (123) »

Veselý člověk rozumějící svojí práci; řešící záležitosti s racionálním rozhledem a nadhledem; přemýšlející o věcech kolem domu i mimo něj; optimista, který má rád lidi a oni jeho; člověk, jenž nesnáší okřídlené „ono to nejde“, funkcionář rozumějící bydlícím a jejich potřebám; muž, pro něhož je práce koníčkem. Takovým dojmem působí Ing. JAN SOUKUP, předseda SA 090 v bloku 722 v ulici Josefa Ševčíka na mosteckém sídlišti Liščí Vrch. A nejen působí. Přesvědčil nás o tom, že on takový opravdu je.

MLADÝ PANELÁK

Funkci vykonává od roku 1992, tedy čtvrt století. „Náš dům je jedním z nejmladších paneláků v Mostě. Byl postaven v roce 1988 a předán lidem do užívání v prosinci téhož roku, tedy již v době, kdy končila komplexní bytová výstavba,“ začal své vyprávění Jan Soukup.

KRITICKÝ STAV

O rok později byl zvolen do výboru samosprávy jako člen. Bydlícím se jeho práce zamlouvala, získal si jejich důvěru, a tak když v roce 1992 opustil funkci druhý předseda, byl navržen na tento nevděčný post on a lidmi zvolen. Když se nyní ohlíží po těch letech zpět, na rovinu říká, že leckdy to nebyla slast. „V jednu chvíli jsem to prožíval jako kritický stav, chtěl jsem s tím už praštit. To bylo v době, kdy se začal zhoršovat zdravotní stav manželky vozíčkářky. Potřebovala více mé péče, navíc jsem dělal náročnou práci, ještě k tomu dojížděl do Loun. Zdálo se mi najednou, že nemohu vše zvládat, a tak jsem na členské schůzi nabídl ostatním svoji funkci. Vzdávám to – řekl jsem jim doslova. Lidé mě ale přesvědčili, abych to dělal dál. Zhruba po dvou letech jsem zůstal s manželkou doma. Její stav to vyžadoval. Získal jsem tím i čas na práci v domě. Dneska jsem za to rád, že mě lidé přesvědčili, protože práce předsedy mě baví,“ zavzpomínal Jan Soukup.

SCHŮZE: 60 PROCENT!

Podle vyjádření pana předsedy 90. léta nevyžadovala velké investice. Bylo vyměněno potrubí na teplou a studenou vodu za plastové, instalovány mříže proti zlodějům na dveře, spravovalo se tekoucí ústřední topení. Takových prací bylo hodně. „To víte, dům byl postaven za socialismu. Ne všechno bylo uděláno dobře. Tohle rezavělo, tohle teklo atd.,“ popsal Jan Soukup.

Po roce 2000 ale nastal obrat. Přišel čas větších akcí. Zateplení střechy, výměna oken v bytech i ve sklepě, kompletní obnova balkonů, nový výtah („Jsem hrdý na to, že jsme s majitelem výtahářské firmy Jiřím Hasmanem docílili bezbariérového řešení. V domě máme dva vozíčkáře.“), rekonstrukce předního a zadního vchodu, zabudování madla na dveře, nová dlažba, vnitřní výmalba. „Byli jsme jedni z prvních domů v Mostě, kde byly instalovány rozvody CIS,“ připomenul Jan Soukup.

O pracovitosti a racionálních přístupech svého předsedy při řešení záležitostí domu nemají jeho obyvatelé pochybnosti. Také mu to dávají pěkně najevo – účast na schůzích přesahuje 60 procent a zvolili ho již podruhé do shromáždění delegátů, nejvyššího orgánu družstva, na další pětileté období.

VYNIKAJÍCÍ TANDEM

I on si váží lidí a dokáže je ocenit. „Po dvacet let mi dělala místopředsedkyni Iva Zilcherová, která své zkušenosti z pedagogické profese vnášela do činnosti výboru. Vytvořili jsme vynikající tandem. Jakožto pedagožka měla velký cit pro jednání s lidmi. Díky jí jsme po řadu let pořádali velké množství akcí – Mikulášské besídky, dětské dny atd. Akce stmelovaly i dospělé. V tomto domě jsme byli jedna velká parta. Škoda, že děti už odrostly,“ řekl tak trošku se smutkem v hlase Jan Soukup. (Prý se ale už rodí nová generace dětí, dozvěděli jsme se při loučení, takže bude zase veselo.)

Blok 722 je bez štěnic, nepřizpůsobivých, grázlů a konfliktních individuí. Je to dům slušných, hodných a vnímavých lidí. „Šťastný to předseda!“ napsala by Božena Němcová.

Text a foto: Petr PROKEŠ