Na obrácení domu stačí rodina

« Jak jsme začínali (122) »

Za 15 let působení ve funkci zažil hodně. Když začínal, netušil ani, že se jednou bude podílet na vylepšení vzhledu mostecké páteřní dopravní tepny. „Za éry působení městského architekta Luboše Polanského jsme společně vybírali barvy na tehdy zateplovaný dům. Nyní už nevím přesně, zda čtverec, který je dominantním prvkem fasády, byl můj nebo jeho nápad. Co ale vím určitě, je to, že jsme o barvách dlouho debatovali. Na fasádě jich máme pět. Ty jsme postupně ladili, aby se čtverec stal opticky nejvíce vystupujícím geometrickým obrazcem. To všechno mělo ještě k tomu dobře zapadnout do architektovy koncepce oživení dříve šedých domů okolo třídy Budovatelů teplými žlutými tóny,“ popsal JOSEF HARVAN, předseda SVJ 208 z bloku 290, stojícím v souběžné ulici Jaroslava Vrchlického. Vzpomínka se váže k pracím na zateplení domu v roce 2006.

RUŠNÁ ETAPA

Jsou ale i jiné vzpomínky. „Zhruba před dvěma roky se k nám nastěhovala romská rodina. Poklidný ráz života v domě se kvůli chování dětí změnil. Ty halasně běhaly po domě, čmáraly po fasádě, z nudy ničily zvonky, dloubaly otvory do zateplení. Po domě byly vidět flusance, moč, výkaly, z části domu si děti udělaly odpadkový koš,“ popsal své zážitky Josef Harvan.

Ještě horší situace nastala navrácením hlavy rodiny z basy. Běžné bylo její řvaní z balkonu v 8. patře na děti hrající si u domu, nebo křik a hádky v bytě. Občas někdo z rodiny neměl u sebe klíč, a tak se dostal do bytu vykopnutím dveří.

Netrvalo dlouho a hlava rodiny navázala úzký kontakt s níže bydlícím Vietnamcem. Ten byl tichý a nenápadný. „Proč zrovna kontakt s ním, to nám brzy došlo. Tou dobou se stávalo, že zámek u vstupních dveří do domu býval poškozen. Po podlažích se pohybovala pochybná individua, a když se zrovna nepohybovala, válela se na schodech. Bydlícím jdoucím do práce překážela. Bylo to jasné. Vietnamec „vařil“. O jeho kulinářské produkty byl očividně velký zájem,“ sdělil předseda.

Problémy byly nahlášeny policistům. „Nechte nám čas, potřebujeme shromáždit důkazní materiál,“ byla jejich reakce.

„Vyrozuměli jsme také majitele pronajímaných bytů. Když se přijeli podívat, byli ze stavu svých bytů zhrozeni. Vlastníci měli z oněch nájemníků obavy a měli problém je z bytu dostat. Než se domohli svých práv, pěkně si užili!“ popsal Josef Harvan.

Trvalo to skoro půl roku, než spadla klec a Vietnamce si muži zákona odvedli. Romské rodině zároveň skončil nájem a najednou byl v domě klid. „Tragédie je v tom, že vlastník bytu je na tom dneska hůř než nájemník. Kde to jsme? Naše zákonodárství je postavené na hlavu. Ať se v Praze nad sebou konečně zamyslí! Něco by se mělo začít dělat ve prospěch slušně bydlících!“ vzkázal legislativcům předseda.

Rušná etapa ve vývoji domu skončila. Byl to čas, kdy se bydlící obávali o svoji bezpečnost. „Stačí jedna romská rodina a ta obrátí dům vzhůru nohama,“ zhodnotil zkušenost Josef Harvan. Negativa ale nakonec domu prospěla. Před vchodem do sklepa byly nainstalovány mříže. Nechybí kamerový systém. Dveře do domu jsou na čip – z venku i vnitřku.

JE TO TADY PĚKNÉ

Obyvatelé 78 bytů ale mohou být na svůj dům patřičně hrdí. Byla v něm odvedena spousta práce. Namátkou: generálka plynových rozvodů – stoupacích i ležatých, rozvodů elektřiny ve společných prostorách až po jisticí skříně, zateplení včetně výměny oken, byly zbudovány rozvody internetu a televize od Softexu, došlo na chemické pročištění potrubí topného systému, jeho regulaci a využití odpadního tepla, po 50 letech existence domu byla ve společných prostorách položena nová dlažba.

SVĚTLÝ OKAMŽIK

„Mají to tady pěkné!“ slyšel jednou předseda od návštěvníků domu. Pro něj a další čtyři členy výboru SVJ světlý okamžik v jejich práci. „Taková slova potěší! Říkají, že naše práce není marná,“ konstatoval Josef Harvan.

Text a foto: Petr PROKEŠ