Poradili si s nepřizpůsobivými

« Jak jsme začínali (120) »

Je mu 78 let, předsedu dělá 17 roků, známky únavy na něm ale vidět nejsou, často se směje, je optimistou, a proto ho život baví, z komára nedělá velblouda, je proto pořád nad věcí a z obsahu jeho řeči je znát životní moudrost. Takový je VLADIMÍR ŠVARC, předseda SVJ 145. Z domu by se nikdy neodstěhoval. Je kolem něj spousta zeleně a střed města pár minut cestou autobusem MHD, jehož zastávka je kousek odtud. A navíc – dům je zděný, ne panelový, čili stavební klasika (a tu on má rád) a ještě k tomu „neobvyklý“, tvoří jej tři části – hlavní objekt a dva přístavky k němu. Pan předseda bydlí v bloku 7 na ulici Slovenského národního povstání v mostecké Stalingradské čtvrti, jak se do roku 2000 oficiálně nazývala.

VELKÁ RODINA

Vladimír Švarc byl zvolen předsedou SVJ v době, kdy v Mostě probíhala privatizace městských domů. Naskočil do rozjetého vlaku po předchůdci, který pověsil funkci na hřebíček. O byty i nebytové prostory v domě byl velký zájem. „Hlavním lákadlem bylo klidné prostředí a okolní příroda. Starousedlíci v domě zůstali. I kvůli výhodné ceně za byty. Vážili si jí. V domě byla výborná atmosféra. Byli jsme jako jedna velká rodina. Do ní dobře zapadli i obchodníci z přízemí, kteří se na privatizaci rovněž podíleli. Všichni si pomáhali,“ popsal Vladimír Švarc.

SPADLA DO KLÍNA

„Funkce mi takříkajíc spadla do klína. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Bylo to pro mě novum. Zkušenosti s takovou prací jsem neměl. Tápal jsem. Šli jsme pod správu Krušnohoru a družstvo nad námi jakoby drželo ruku. S odstupem let tuto skutečnost velice oceňuji. Technička – velmi příjemná paní Monika Vilhelmová – mi ve všem pomáhala. Byla zkušená, takže jsme záležitosti domu, jimiž jsem se zabýval, dávali postupně dohromady společně. Přitom jsem zjistil zajímavou filozofii – a to, že dům se sice staví odspodu nahoru, ale údržba se dělá obráceně, shora dolů. Základem je střecha. Jakmile do domu prší, ovlivňuje to veškeré dění v něm. Tudíž jsme začali jako první renovovat střechy,“ zavzpomínal Vladimír Švarc.

OŽIVOVACÍ KÚRA

A vyplatilo se. Podle pana předsedy si lidé všimli, že se začíná něco dít a byli proto vstřícní. Vložili do fondu údržby navíc peníze, které se jim vracely z prodeje bytů. „Díky pracím na střechách bylo zatepleno také poslední podlaží neboli půdy. Následovaly rekonstrukce rozvodů vody a plynu, výměny vstupních dveří a dveří do obchodů, výměny oken, zateplení, fasáda. Konala se výběrová řízení. „Představenstvo družstva bylo vždycky vstřícné. Kdykoliv jsme s techničkou přišli s návrhem, které firmy bychom chtěli oslovit, vždycky s námi souhlasilo. Měl jsem výhodu, že jsem stavař. Bylo to krásné období postupné renovace domu. Byla také instalována síť Softexu pro televizi a internet se slevou pro seniory. Dům postavený v roce 1959 se 45 byty a pěti nebytovými prostorami začal ožívat,“ zhodnotil pan předseda.

VANDALISMUS

Přišly ale také problémy. Starší lidé postupně odcházeli, nastala doba překupníků. Ti byty kupovali ne pro svoje bydlení, ale k pronajímání. Přistěhovali se nepřizpůsobiví. Začal vandalismus. Byly rozbíjeny dveře, vylamovány zámky, nastaly krádeže kol. „Snažili jsme se nepřizpůsobivé vytlačit ven. Povedlo se. Recept na úspěch? Nedat majitelům bytů pokoj. Jako domovní výbor jsme pořád chodili po bytech, nájemníky napomínali, volali majitelům bytů. Přesvědčovali jsme je, že takto to dál nejde. Vandalismus ustal. Lidé si začali práce domovního výboru SVJ více vážit,“ sdělil pan předseda.

VÝBOR

Je pětičlenný, každý vchod má v něm svého zástupce. „Výbor dělá pro bydlící, co je v jeho silách. Zdá se, že lidé jsou spokojení,“ uzavřel Vladimír Švarc.

Text a foto: Petr PROKEŠ