Dům jako jedna velká rodina

« Jak jsme začínali (116) »

Na první pohled působí jako Krakonoš – hodný dědeček z hor, jenž chodí po domě a každému poradí, všem vyhoví. „Když je to v mých silách, tak pomohu. To je jasné,“ říká. Vyvěrá z něho klid a životní moudrost. Nikdo by snad ani neřekl, že po řadu let vykonává funkci pořádně náročnou na nervovou soustavu.

Jmenuje se KAREL NEUMANN a je předsedou SA 057 v bloku 618 stojícím na začátku České ulice na mosteckém sídlišti Výsluní. Jde o jednovchodový dům, jemuž se říká „bonbonek“.

POHODOVÉ BYDLENÍ

Klid pana předsedy je odrazem situace v domě. „Žijeme v pohodě. V domě nejsou žádné rozepře. Bydlí nás tam 24 partají. Jsme jako jedna velká rodina. Nejsou mezi námi žádné rivality. Akorát jediné, co nám tak trošku přináší starosti, jsou výtvory puberťáků a adolescentů. Občas někde něco pomalují, vyryjí, ale to se stává i v ostatních domech. Nejsme z toho na nervy,“ zhodnotil situaci Karel Neumann.

Pohodové bydlení považuje za výsledek toho, že blok 618 zůstal družstevním domem. Ten byl postaven v roce 1984. Dříve v něm bydleli hlavně havíři, chemici, železničáři a učitelé z velebudického učiliště. „Po letech se osazenstvo v některých bytech sice změnilo, ale bydlí v nich děti původních družstevníků. Byty byly převáděny z generace na generaci. Slušní bydlící tedy zůstali zachováni,“ vysvětlil Karel Neumann. (Taková slova by byla balzámem na poničenou duši předsedů domů, v nichž probíhá experiment zvaný společenství vlastníků jednotek – dodáváme z redakce.)

I když v „bonbonku“ přirozeně dochází k postupné generační výměně a přicházejí mladí lidé, přece jen mezi bydlícími začínají převažovat důchodci. „Za chvilku budu mezi ně patřit i já,“ přiznal pan předseda.

OSOBNÍ KONZULTACE

Jen co byl dostavěn dům, byl zvolen předsedou. „V roce 1984 jsem začínal ve výboru s Ladislavem Petrilou a Josefem Raisem. Po deseti letech došlo k výměně výboru a zhruba za dalších pět let jsem se do funkce předsedy vrátil. To už byla 90. léta,“ zavzpomínal Karel Neumann.

Výbor je dodnes tříčlenný, aktuálně v něm pracují ještě Pavla Tóthová a Milan Hrdý. „Scházíme se, když je něco velmi nutného k vyřízení. Jinak vše řešíme okamžitými osobními konzultacemi,“ popsal pan předseda.

25 MILIONŮ

I když je dům malý a pro nízký počet partají penězi zrovna neoplývá, v investicích nijak nezaostává. „Naposledy jsme dělali kompletní výměnu světel, nyní máme LEDková a očekáváme velké úspory elektřiny. Máme kompletně udělané rozvody vody. V bytech jsme vyměnili otopná tělesa. Dům je kompletně zateplený. Okna jsou vyměněná. Lodžie zasklené. Střecha prošla generální opravou. Do investic a běžné údržby jsme za ty roky dali zhruba 25 milionů,“ spočítal Karel Neumann.

Je stavař. Ke každému výběrovému řízení přistupuje se znalostí věci. „Vím, o co se jedná. Proto odborníky někdy štvu, ale musím chránit naše peníze a za vynaloženou částku chceme samozřejmě kvalitu,“ zdůraznil.

V tomto roce přijde na řadu rekonstrukce výtahu. Proběhne o prázdninách, kdy jsou bydlící na dovolených. Půjde o předposlední velkou akci. „Tou poslední bude výměna plynového potrubí. Je ocelové a za tu dobu, kdy tady bydlíme, mohlo proreznout. Nové potrubí bude měděné. Pracovníci vykonávající revize nás každoročně ujišťují, že je všechno v pořádku. Ve výboru si ale říkáme, že jistota je jistota a z bezpečnostních důvodů se taková investice vyplatí,“ vysvětlil Karel Neumann.

Přiznal, že hlavou se mu honí ještě myšlenka na práce ve společných prostorách domu – položení nového PVC a vymalování stěn. V rámci běžné údržby na to peníze jsou, takže zase žádný problém…

Text a foto: Petr PROKEŠ