I přes šetření si vede dobře

« Jak jsme začínali (114) »

Táhne mu na sedmdesátku, ale člověk by mu hádal nejvíc tak na padesát. Často se směje, z očí mu vyvěrá optimismus. Na první pohled je vidět, že funkci předsedy vykonává s nadhledem. Recept na svěžest? „Chodím mezi ženské na brigádu do pekárny,“ odpověděl nám se smíchem sobě vlastním.

Jmenuje se ZDENĚK KŘÍŽEK, vede SVJ 182 v mostecké Hutnické ulici, kousek od konečné u dopravního podniku. Dva vchody, sedm pater, 42 bytů. To je základní charakteristika bloku 338, jehož radosti a starosti nese na svých bedrech.

OD HORNÍKŮ K PROBLÉMŮM

I když Zdeněk Křížek nepovažuje dům vysloveně za problémový, na rovinu přiznává, že pamatuje lepší časy. „Do výboru SVJ jsem byl zvolen v roce 2002 jako člen. O dva roky později se ale odstěhoval předchozí předseda, a tak zodpovědnost za dům přešla na mě. Lidé mi dali důvěru a na shromáždění vlastníků mě zvolili za předsedu. Nechce se mi věřit, že letos je to již 12 let. Jak ten čas letí! Tehdy to bylo ale o něčem jiném. V domě bydleli starší lidé, byla zde pohoda. Neměli jsme dlužníky. Bylo kde zaparkovat. Nikdo nevykrádal sklepy atd.,“ zavzpomínal Zdeněk Křížek.

Původními obyvateli byli horníci – lidé s velkou životní zkušeností, zvyklí na tvrdou práci a rovné mezilidské vztahy, lidé zodpovědní vůči sobě i ostatním. Život ale nezastavíš, vývoj v domě zaznamenal změny. „Původní obyvatelé postupně umírali a členové jejich rodin předávali byty realitkám. Ty začaly byty pronajímat – a to je začátek špatného konce,“ zhodnotil Zdeněk Křížek.

Lidé se v bytech často střídají, což přineslo do domu dva problémy – štěnice a dluhy.

Štěnice do domu nasadili cikáni, kteří do bytů přinášeli věci z popelnic. „Jednou mě volali deratizátoři, aby mi ukázali, že štěnice se dostaly do bytu z obrázků, které cikáni vzali právě z popelnic. Obrázky jsme vyhodili zpět, odkud je vyhrabali další cikáni a odnesli je z popelnic do svého bytu. Takto budou zanedlouho zamořeny tři čtvrtiny Mostu,“ vyslovil obavu pan předseda.

Aktuálně dům eviduje na nesplacených částkách 350 tisíc korun. Výše dluhů je u bydlících různá. Někdo dluží tisíce, jiný desetitisíce. Skutečně „velcí“ jsou jen dva dlužníci. Zdeněk Křížek spolupracuje prostřednictvím Krušnohoru s firmou DON, která umí dluhy vymáhat. Počet dlužníků i celková nezaplacená částka se proto snižují.

Přesto dům „jede v úsporném režimu“. Vedle dluhů je zde ještě další ekonomický faktor – šestimilionový úvěr. „Předpokládám, že bude splacen ještě letos,“ uvedl Zdeněk Křížek.

HODNĚ ODVEDENÉ PRÁCE

I přes úsporný režim se domu daří. Má zrekonstruovaný výtah, novou střechu, v bytech jsou plastová okna, rozvody vody jsou v plastu, také odpady jsou v novém, elektroinstalace je v pořádku, dům je napojený na CIS od Softexu, do sklepů již nezatéká díky udělané hydroizolaci, osvětlení chodeb je na čidla, plášť domu je zateplený a jeho barevné řešení hezky zapadá do celkové barevné koncepce této části města. Zdeněk Křížek by ještě rád rychle vyřešil problém s přístupovými cestami od chodníku ke vchodům domu a s okapovými chodníčky. „Betonové přístupy jsou nekvalitní, jejich povrch je vymletý dešťovou vodou,“ popsal.

PSYCHOLOGICKÉ ŠKOLENÍ

„Na funkci předsedy mě baví, že jde o práci s lidmi. Když jsem v chemičce dělal mistra, byl jsem pětkrát na psychologickém školení,“ svěřil se Zdeněk Křížek. Jistě i proto funkci předsedy zvládá velice dobře. K ruce má tříčlenný výbor a svého zástupce Martina Myšičku nemůže vynachválit. „Ve všem je na něj spolehnutí!“ uzavřel pan předseda.

Text a foto: Petr PROKEŠ