Dům lidí se zájmem o bydlení

« Jak jsme začínali (112) »

Při setkání s ní jsme prožili šok. Prozradila nám, že je již šest let v důchodu. Seniorku ale vůbec nepřipomíná. Energie má na rozdávání a vzhledem připomíná výrazně mladší ženu.

Příjemné překvapení nám připravila JINDŘIŠKA PLÍŠTILOVÁ, předsedkyně SA 051 v bloku 651, což je „bonbonek“ s 24 byty stojící v ulici Kapitána Jaroše na mosteckém sídlišti Výsluní. Dům sousedí se zadním traktem nákupního střediska Kahan.

JAKO ŠKOLKA

„Trápí mě družstevník, který pronajímá byt,“ začala Jindřiška Plíštilová naše setkání nevesele. V bytě o ploše zhruba 66 metrů čtverečních bydlí rodina čítající kromě dvou dospělých šest až osm dětí. Byt obývají i dva psy – jeden trvale a druhý občasně. „Není to špatná rodina, rodiče sice nepracují, jsou ale slušní. Podle ní nejde o problémové cikány. Potíž je ale s dětmi.

„Když vyjdou z domu ven, zásadně nechodí na hřiště. Proč by šly o jeden blok dál, když se mohou popelit mezi našimi domy na plácku o několika desítkách metrů čtverečních, že? O prázdninách od dopoledne do večera a ve školním roce od odpoledne do večera jsou venku a chovají se dost hlučně, takže lidé musejí být i ve vedrech ubednění, nemohou otevřít okna, protože v bytě neslyší vlastního slova, ba ani zvuk puštěného televizoru. „A to na děti potom musím křičet z okna a napomínat je,“ popsala Jindřiška Plíštilová.

V protějším domě bydlí rodina s menším počtem dětí, ale když se všichni venku sejdou, pak to připomíná běžnou mateřskou školu nebo družinu. „Kdyby tady tyto dvě rodiny nebydlely, měli bychom klid a žilo by se nám tady lépe,“ zhodnotila paní předsedkyně.

Hluk a nepořádek kolem domu – poházené plastové láhve i jiné předměty – nejsou jediným problémem. „Děti věčně posedávají na schodech. Chodí po nich staří lidé o hůlkách. Proplétají se mezi dětmi a viditelně jim to dělá problém, protože mají pohybové potíže,“ sdělila Jindřiška Plíštilová. Ta se ale nediví, že rodiče posílají děti ven. „Jen uvažte, když na takovém prostoru bydlí tolik lidí, je lepší, když jsou děti mimo byt a mohou se proběhnout, hrát si atd. Jak to asi bude v bytě vypadat, když jej obývá tolik lidi? Člověku, který byt takové velké rodině pronajímá, se velice divím,“ řekla paní předsedkyně.

LIDÉ SE ZÁJMEM

V domě bydlí 33 let, téměř 19 let dělá předsedkyni samosprávy a ostatní bydlící označuje za slušné a pracovité lidi se zájmem o bydlení. Ti se nebojí přiložit ruku k dílu, když je o to paní předsedkyně požádá. Poznala to, když bydlící kritizovali barevné řešení fasády, kdy ve spodní části domu je světle žlutá, jíž hrozilo časté zašpinění. Lékem proti tomu se mělo stát kamenivo rozprostřené po chodníčku kolem domu. Firma poslala auto s kamenivem a jen co k domu přijelo, bydlící si vzali montérky, lopaty, kýble a pustili se do práce. Bez jakýchkoliv řečí a přemlouvání. „Společnými silami jsme práci zvládli,“ zhodnotila Jindřiška Plíštilová. Jejich práci děti ale nyní maří tím, že kamenivo rozhazují po chodnících a trávnících. „Dokonce se stalo, že kdosi kamenem rozbil dvakrát po sobě během krátké doby okno suterénní místnosti,“ sdělila paní předsedkyně.

SPOUSTA PRÁCE

Domu se viditelně daří. Má vyměněná okna, udělanou generální opravu střechy, instalovanou síťovou ochranu proti holubům, opravu balkonů, zrekonstruované rozvody vody – ležaté i svislé, také rozvody plynu, byly instalovány nové elektrorozvaděče a ve společných prostorách je „elektřina dána do mědi“. Na schodišti je nové osvětlení. Tříčlenný výbor tvořený dvěma ženami a jedním mužem pracuje perfektně. Co si přát víc? (Snad jen ten klid od věčně hlučících dětí.)

„Spolupráce s technikem družstva Radovanem Vydrou jako odborníkem je bezvadná. Jako člověk je velice hodný. Jen ho v článku pochvalte,“ přála si Jindřiška Plíštilová. Přání plníme.

Text a foto: Petr PROKEŠ