Nezbeda léčí stařecké neduhy domu

« Jak jsme začínali (110) »

Připadá si jako generál bez vojska. Bydlícím se totiž nechce funkcionařit. A tak veškeré břímě prací souvisejících se životem v domě nese na svých bedrech. Kritiky, že je samovládcem, se ale nebojí. „Lidem soustavně nabízím, aby se zapojili do činnosti výboru, ale bez kladné odezvy z jejich strany. To není moje rozhodnutí, ale jejich. Klidně zabouchnou dveře s tím, že se jich to netýká. Nikdo to dělat nechce, a tak spravuji dům sám. Lidé dobře vědí, že dělat něco nekalého stejně nemohu. Řídím se usnesením shromáždění vlastníků a kromě toho je nutno na větší věci vyhlašovat výběrové řízení,“ konstatoval.
Tím generálem bez vojska je předseda SVJ 125 v bloku 85 na mostecké ulici Josefa Skupy TOMÁŠ NEZBEDA.

HRÁBĚ

Blok 85 tvoří jednu část tzv. hrábí (pohledem shora). Jde o tři domy stavebně na sebe napojené dvěma tzv. spojkami. To vše tvoří jeden architektonický celek. Mělo by zde vlastně působit jedno SVJ, ale na přání bydlících je jich pět (pro každou část hrábí jedno). „To vyžaduje komunikaci s ostatními předsedy SVJ. Když potřebujeme vyřešit společnou záležitost, snadno se domluvíme. Není to problém!“ sdělil Tomáš Nezbeda.

Jednou z těch záležitostí je instalace bezpečnostního kamerového systému. Kamery budou snímat dění na obou domovních dvorech a budou napojeny na městskou policii.

V bloku 85 půjdou ještě dál. Vlastníci si na svém shromáždění schválili instalaci kamer také uvnitř objektu „Budou hlídat vstupy do domu, prostor před poštovními schránkami a sklepy,“ uvedl Tomáš Nezbeda. Monitorování považuje za nutné kvůli nepřizpůsobivým. „Teď jsme se zrovna zbavili jedné problémové rodiny, která se odstěhovala. Rozkopané dveře, nepořádek ve sklepě, škrábání po zdech, bordel, štěnice, prostě neskutečné,“ popsal pan předseda svoje zkušenosti s rodinou.

NEJDŘÍV POTŘEBNÉ

Funkci vykonává šestým rokem. Má tedy již potřebný nadhled. Proto razí vizi, že je v domě zapotřebí udělat prioritně nejpotřebnější věci. Dům byl postaven v 50. letech a projevují se v něm stařecké neduhy. „Nechali jsme si proto udělat kompletní revizi skříní elektro a hlavního přívodu proudu do domu,“ řekl Tomáš Nezbeda. Objekt má za sebou již rekonstrukci výtahů, stavební úpravy umožňující bezbariérový přístup do zdviží, výměnu oken, instalaci nových vstupních dveří, prodloužení střechy o tzv. překryv (aby nezatékalo na půdu), montáž nových okapů.

Nyní pan předseda zamýšlí domluvit se s vlastníky bytů na dalších pracích. Za potřebné považuje vyměnit odpadní svody, rekonstruovat rozvody plynu, zřídit domácí telefony s funkcí otvírání domovních dveří, instalovat zvonková tabla u dveří ze dvora, na chodbách pak převést několik linií kabelů do jedné lišty, položit novou dlažbu a vymalovat stěny společných prostor. „Vše je to o dostatku peněz,“ upozornil Tomáš Nezbeda na nutnost provést práce postupně po etapách.

DVANÁCT LET

Pan předseda bydlí v domě 12 let. Manželka ve dvoře vyrůstala. „S mojí funkcí se vcelku snadno smířila. Její tatínek je totiž také předsedou, je jedním z těch, s nimiž komunikuji, když potřebujeme něco odhlasovat. Když jsem ve funkci začínal, pomáhal mi, radil, kam mám zajít a co mám dělat atd. Jeho pomoci si dodneška vážím,“ zavzpomínal Tomáš Nezbeda.

ŠIKOVNOST A TRPĚLIVOST

A překvapení na závěr! „Někteří lidé v domě jsou přece jen ochotní,“ dozvěděli jsme se z úst pana předsedy. Jedním z nich je Luboš Vítek. „Je to domovník. Má na starosti veškeré opravy, údržbu, výměnu světel, kontrolu zařízení atd. Nejvíce opravuje dveře a zámky s vylámanými fabkami. Je to stále dokola, chce to trpělivost a šikovnost. Obojího má pan Vítek vrchovatě,“ pochválil Tomáš Nezbeda.

Text a foto: Petr PROKEŠ