Cítím se vlastně normálně, ale...

« Jak jsme začínali (109) »

Šibalský pohled, častý smích, dobrotivost. Na první pohled optimistický člověk, připouštějící ale, že ne všechny dny jsou radostné. Není divu. Vykonává funkci předsedy SA 047 v bloku 600 – v domě s osmi vchody a 184 byty – na Lidické ulici mosteckého sídliště Výsluní. Tím člověkem je 73letý STANISLAV DVOŘÁK.

HODNĚ PROBLÉMŮ

Výsluní bylo před časem zařazeno ministerskými úředníky do tzv. deprivovaných zón (což je předstupeň sociálně vyloučených lokalit). Pan předseda si to ale moc nepřipouští. „Cítím se normálně,“ řekl nám a pousmál se, ale záhy zvážněl: „Je u nás opravdu hodně problémů.“

Podle jeho odhadu zhruba pětinu bydlících v domě tvoří cikáni. Mezi nimi je hodně těch, kteří jsou neukáznění a způsobují škody. „Nemají klíč, rozbijí tabulku skla a dveře si otevřou klikou. Nechal jsem si již udělat náhradní tabulky, abych pořád nemusel firmy otravovat,“ uvedl pan předseda. Dochází také k ničení celých plastových dveří. „Jde okolo parta a hodí kamenem. Sklo ve dveřích – a nejen to – se rozbije a za chvilku mě lidi volají, že je to tam nebezpečné. Seženu pracovníky údržbářské firmy, ochotně přijdou, zaplatíme několik tisíc korun. Druhý den je to rozbité znovu,“ popsal situaci Stanislav Dvořák.

Ke zhoršení situace v domě došlo poté, kdy realitní kanceláře skoupily prázdné byty. V nich předtím bydleli neplatiči, družstvo je nechalo vystěhovat, ale předpokládalo, že v nich budou bydlet slušní lidé. Realitky zaplatily dluh a byty někomu nabídly. „Po zkušenostech, které jsem získal, na rovinu říkám, že bych byl za bílé dlužníky vděčný. V domě aspoň nedělali bordel,“ překvapil nás svým výrokem pan předseda.

„Realitky se s námi vůbec nebaví. Přijede auto, z něj vyjde pět cikánů, začnou skládat nábytek a stěhují se do nějakého bytu. Pracovníci realitek nemají v sobě ani trošku slušnosti, aby nám oznámili, že budou do domu někoho stěhovat,“ dodal Stanislav Dvořák.

DVOJNÁSOBNÝ PŘEDSEDA

Je vlastně dvojnásobným předsedou. Poprvé funkci vykonával od 90. let po patnáct roků, potom měl pauzu a v roce 2006 si jej lidé znovu zvolili. Nyní má za sebou další desetiletí funkcionaření, bydlícím tedy slouží celkem 25 let. S hrdostí se proto může ohlédnout za odvedenou prací. Plášť domu je zateplený, má hezkou fasádu. Střecha prošla generální opravou. „Vlastně máme všechno hotové, včetně rekonstrukce rozvodů plynu, vody, požární vody a odpadů,“ zhodnotil pan předseda.

„Jsem vyučen v oboru elektro a mám k sobě ještě kolegu z výboru – místopředsedu Rudolfa Žilku. Měníme žárovky a vypínače podle potřeby, dům máme rozdělený na poloviny,“ sdělil Stanislav Dvořák. Údržba společných prostor jde mužům pěkně od ruky a díky tomu není tak nákladná, jak by se při velikosti domu dalo usuzovat.

KAMERY A VÝTAHY

„Zatím se nemůžeme moc rozšoupnout, splácíme několikamilionový úvěr,“ reagoval pan předseda na otázku o budoucích investicích. Proto zatím dávají v domě přednost běžné údržbě. Na schůzi se ale diskutovalo o kamerách. Družstevníci by rádi, aby sledovaly co se děje kolem jejich domu. Ten stojí v centrální části Výsluní, a proto je zde zvýšená frekvence okolojdoucích, ale i těch, co mají něco za lubem. Časem chtějí družstevníci zvážit instalaci bezpečnostního kamerového systému přímo v domě. „To je ale nákladná záležitost. Musíme s ní počkat. Až budeme mít splacený úvěr a dostatek peněz, nakonec se pustíme také do rekonstrukce výtahů,“ uzavřel Stanislav Dvořák.

Text a foto: Petr PROKEŠ