Zvýšení o dvě koruny způsobilo řev

« Jak jsme začínali (104) »

Sedm poschodí, devět vchodů, 216 bytů. Velká porce starostí a problémů. Týkají se jednoho z největších domů v Mostě – bloku 626 na sídlišti Výsluní. Tím, kdo se pralesem problémů denně prodírá, je STANISLAV HŮLEK, předseda SA 059.

DÍLO REALITEK

„Příklad za všechny. V jednom přízemním bytě máme štěnice a rusy. Ve vchodu se havěť šíří dál. Postřiky se dělají opakovaně, ale šíření se nedaří zastavit. Ti, kteří obývají byt, jsou nepřizpůsobiví a pokyny deratizátorů neplní. Následující den po postřiku si vymalovali byt. Postřik tedy přestal být účinný. Štěnice schované v nábytku se začali šířit po bytě i mimo něj. A tak to jde pořád dokola,“ dal se do vyprávění Stanislav Hůlek.

Spolupráce nula – jinak se takový stav snad ani nedá nazvat. „Nepřizpůsobivým je všechno jedno. Neotevřou, když na ně zvoníme. Většinou jsou v bytech ubytovaní načerno. Tyto problémy nám způsobují realitní kanceláře a agentury. Stěhují do bytů nepřizpůsobivé a k nim se po čase stěhují další a další,“ popsal situaci Stanislav Hůlek.

TŘETÍ PŘEDSEDA

V domě je třetím předsedou. Do funkce byl zvolen v době, kdy odcházelo staré vedení družstva a nastupovalo nové (v polovině 90. let). Tehdy byl v domě ještě klid. Bydleli v něm především chemici a horníci (hlavně z Ležáků) – odraz skutečnosti, že dům byl postaven v rámci stabilizační družstevní výstavby v 80. letech. Chemici a horníci se po čase začali stěhovat pryč, starousedlíci umírali a se změnou společenských poměrů se složení obyvatel v domě začalo zhoršovat. „Dnes jsou tři vchody plné problémových bydlících – a to je už příliš velké sousto,“ zhodnotil Stanislav Hůlek.

BEZ KLÍČŮ A ZAUČENÍ

Jeho začátky ve funkci byly krušné. Výbor tehdy nefungoval. „Dostal jsem klíče od hlavních uzávěrů vody, jinak od ničeho jiného. Nikdo mě do ničeho nezasvětil. Hodně mi pomohl Jan Vosátka. Ten je dodneška mým zástupcem a oporou,“ svěřil se Stanislav Hůlek.

Toho po čase postihly zdravotní problémy. Byly tak závažné, že se stal invalidním důchodcem. „Povalovat se na gauči u televize ale nehodlám,“ řekl si. „V nebytovém prostoru jsem si tehdy zřídil kancelář. Měl jsem v ní počítač, pracovní stůl, pohovku pro návštěvy a nábytek, který mi bydlící věnovali,“ sdělil předseda. Chtěl lidem vyjít vstříc, zavedl úřední hodiny, ale nikdo za ním do kanceláře nechodil. Zato když se vrátil domů, bydlící zvonili u dveří jeho bytu ostošest. Po roce kancelář zrušil.

ODVOLEJTE HO!

Od práce ho to ale neodradilo. Zařídil si novou kancelář. „Už máme téměř všechno hotové. Velkou investiční činnost jsme začali zateplením vchodů, potom bočních stěn domu, pak jsme udělali střechu, vyměnili okna, rozvody vody šly do plastu a plyn do mědi, dokončili jsme zateplení celého objektu, vybudovali stříšky nad vchody,“ vyjmenoval předseda. To všechno se podařilo i přesto, že byl s bydlícími velký problém. „Roky jsme platili do fondu údržby 10 korun na metr čtvereční. Když se částka zvedla o dvě koruny, byl kolem toho řev a lidi mě chtěli odvolat. Dnes platí 25 korun a dům se úspěšně rozvíjí. Podařilo se mi bydlícím vysvětlit, že došlo ke zdražení materiálů a lidské práce,“ sdělil předseda.

V novém roce přijde na řadu položení dlažby v suterénu a přízemí, dlažba nahradí děravé linoleum. Po letech si nechají družstevníci seřídit okna a časem zrekonstruují výtahy.

I přes potíže, jež provázejí jeho práci, je předseda na dům hrdý. Ten totiž patří v Mostě mezi první s přebudovaným přízemními prostory formou moderních vstupů, se zavedeným CISem a kamerovým systémem. Navíc dluhy bydlících se podařilo snížit z téměř milionové částky na pouhých sto tisíc. V každém vchodu pracuje domovník-uklízeč. „Spatřuji v nich záruku toho, že se život v domě ještě více zlepší,“ uzavřel Stanislav Hůlek.

Text a foto: Petr PROKEŠ