Dříve narození nejsou potížisté

« Jak jsme začínali (102) »

Stará se o jeden z největších domů v Litvínově, navíc o dům stojící v horní části města. Je z něj krásný výhled do okolí. Básník by možná řekl, že lidé zde žijící mají pořádný nadhled nad věcmi. O muži, který nese břímě zodpovědnosti spojené s provozem domu, se to dá říci na sto procent. Má nadhled a zvládá tu obrovskou porci starostí, kterou dokáže vyprodukovat společné bydlení 44 domácností se zhruba 120 obyvateli.

Tím mužem je 43letý předseda SA 034 působící v domě v Tylově ulici čp. 993 v Litvínově DANIEL BRZOBOHATÝ. Rozhovor s ním nás přesvědčil o tom, že je to člověk rozvážný, přemýšlivý, s velkým zájmem o práci pro druhé.

VLASTNĚ RADOST

Přijal nás v příjemně vyhřáté sušárně. Viselo v ní čerstvě vyprané a voňavé prádlo. To nás překvapilo. V jiných domech sušárny před roky zrušily, protože byly nevyužívané. „U nás je to jinak. Bydlící sušárnu využívají pořád. Je to dáno tím, že jsou zde menší byty, a proto v nich není potřebné místo na sušení,“ vysvětlil předseda. Možná je to ale také tím, že v domě žijí ve velké míře starší lidé, kteří jsou na sušení v suterénních prostorách domu zvyklí. Věžák stojí 50 let a povětšinou v něm bydleli zaměstnanci chemických závodů. Někteří bydlí dodnes.

Daniel Brzobohatý neskrýval, že dříve narození mu vlastně přinášejí radost. Tím, že jsou životně zkušení, zodpovědní a disciplinovaní, nejsou zdrojem potíží, nevytvářejí problémy. „Zatímco umějí využít svých příjmů prioritně na zaplacení nájmu, nákup potravin a uspokojení svých základních potřeb, mladší ročníky nejdříve vydají peníze na zaplacení dovolené, utratí je na zábavách či za nákup drahé elektroniky a na nájem jim nezbývá. Nevadí jim, že nemají zaplaceno,“ uvedl příklad jednoho z generačních rozdílů předseda. „Naštěstí tady aktuálně žádného neplatiče nemáme,“ dodal s úlevou.

PADL DO OKA

Daniel Brzobohatý se stal předsedou „úplně náhodou“, jak se vyjádřil. Do domu se přistěhoval v roce 2002. Hned padl do oka svému předchůdci Františku Jandáskovi. „Dodneška nechápu, jak je možné, že tušil, že mě tato práce bude bavit, že budu umět komunikovat s bydlícími a že ji budu dělat dobře. Vůbec mě totiž předtím neznal,“ zavzpomínal nynější předseda.

Na jaře roku 2003 se konala výroční členská schůze, na ní předseda Jandásek oznámil, že ve funkci končí pro svůj věk i zdravotní stav a navrhl Daniela Brzobohatého jako svého nástupce. „Dostal jsem důvěru, lidé mě zvolili, ale dodnes se nemohu zbavit dojmu, že se nepodařilo najít jiného kandidáta, protože se nikomu nechtělo ujmout funkce,“ svěřil se Daniel Brzobohatý a dodal: „Mám tuto práci rád, vzala mě u srdce, jen mě štvou neteční lidé, kteří nepřiloží ruku k dílu jak je rok dlouhý, zato pořád kritizují“.

Ale i to mu přestává vadit. Zvykl si totiž na to, že je zapotřebí s bydlícími komunikovat, sednout si před ně a předložit jim návrh na řešení, na konkrétní postup. Oni sami povětšinou s žádným podnětem nepřijdou. Úkolem je přesvědčit je o tom, že předložený návrh je ku prospěchu bydlících.

PRIORITOU ÚDRŽBA

Postup je to jistě správný. V domě je vidět, kolik práce se podařilo udělat. „Například byla vyměněna světla ve společných prostorách, ležaté i stoupací rozvody, výtah. Nyní je v přípravách akce na dokončení zateplení objektu – na jaře přijde řada na boční stěny s balkony. Do budoucna bude zapotřebí se věnovat rekonstrukci sklepních prostor, obnově elektroinstalace, podlahám,“ popsal plány Daniel Brzobohatý.

Jeho prioritou je ale běžná údržba. Když je kvalitní, dům nemá problémy. „Baví mě, když se věci opraví, jsou potom hezké. Mrzí mě, že se najdou jedinci, kteří to hezké ničí,“ uzavřel své vyprávění předseda Daniel Brzobohatý.

Text a foto: Petr PROKEŠ