Od 60. roku v něm nikdo nezmrzl

« Jak jsme začínali (101) »

„Jednoduše.“ Takto odpověděl na dotaz, jak se dostal k funkci, a rozesmál se. Bylo nám hned jasné, že jsme si začali povídat s nejveselejším a nejoptimističtějším předsedou, jakého jsme kdy v tomto cyklu čtenářům představili. „Když budu na nervy, co si tím pomůžu? Snažím se být proto pořád nad věcí a smát se.

Jmenuje se MILAN DATKO a „šéfuje“ SV 220 v bloku 324 v ulici Pionýrů v Mostě od doby vypuknutí první vlny privatizace městských domů (tedy od konce 90. let minulého století).

Byl navržen na prvním shromáždění vlastníků a dostal důvěru. Všichni pro něj zvedli ruku. „Přišli hlavně důchodci a já jsem vedle nich vypadal dost mladě, ačkoliv žádný jinoch jsem v té době už nebyl. Přítomným jsem připadal perspektivní,“ popsal Milan Datko a opět se rozesmál.

KLASICKÝ SOUBOJ

Funkce se ujal, se členy výboru si vyhrnul rukávy a společně se pustili do práce. „Začali jsme první rok opravou střechy. Zatékalo do ní. Byl to ale běh na dlouhou trať,“ zavzpomínal předseda. V domě se totiž začal odvíjet klasický souboj dolňáci versus horňáci. Bydlící v horních patrech opravu střechy požadovali, protože jim zatékalo do bytů, zatímco bydlící v nižších patrech opravu odmítali, protože ji považovali za zbytečnou. Zvítězili horňáci. Oprava střechy, do níž opravdu hodně zatékalo, přišla na 650 tisíc korun.

OD UCHA K UCHU

Pak přišla kontrola na plyn. Výsledek? Je nutná rekonstrukce plynových rozvodů. Potom se dostavili hasiči. „Řekli nám, že protipožární voda nesmí být v plastu, trubky musejí být kovové. Nastala tedy další investice,“ vyprávěl Milan Datko. Když se z těchto investic dům vymanil, začala výměna oken. To byla předehra pro zateplení domu.

Při přípravě akce se rozesmál od ucha k uchu. „Když jsme projednávali zateplení domu, na schůzi se projevilo to, že většinu bydlících tvoří starší lidé. Ti se zateplení docela bránili. Považovali jej za zbytečné,“ řekl předseda. „Proč zateplovat cihlový dům, když od 60. roku v něm nikdo nezmrzl?“ zazněl argument, který předsedu zcela odrovnal.

Méně vesele dopadla druhá oprava střechy. Vyšla na dvojnásobek peněz oproti té první. Důvod? „Začaly platit nové normy, takže jsme je museli respektovat a nechat zateplit výtahové šachty,“ sdělil Milan Datko.

Letos v domě již stihli zajistit chemické čištění soustavy ústředního topení. „Do nejbližší budoucnosti chystáme rekonstrukci výtahů. Potom přijdou na řadu odpady. A kdybychom se náhodou nudili a měli dostatek peněz, což nehrozí, uděláme rekonstrukci elektrických rozvodů. Ty nám sice zatím problémy nedělají, ale co kdyby…,“ začal předseda plánovat.

STAROUSEDLÍCI DOŽÍVAJÍ

Starost mu dělá úbytek původních obyvatel. Jde o bydlící ze 60. let, kdy byl dům postaven. Lidé postupně dožívají, byty se uvolňují, stěhují se do nich mladší a nepřizpůsobiví. „Život s nimi je těžký. Dělají nepořádek, křičí, obsazují lavičky a vykřikují na nich až do půlnoci. Když upozorníme děcka, aby nečmárala po baráku, vylítnou na nás rodiče a řvou, co si to na jejich děti dovolujeme,“ svěřil se Milan Datko. Stěny chodeb jsou počmárané od pastelek a znečištěné od kusů asfaltu, výtahové šachty se staly odpadkovým košem. Mírně ustoupilo vylamování dveří, rozbíjení schránek, vloupání do sklepů a výskyt štěnic. Pod okny se běžně povalují papíry a další odpadky.

Zabrat mu dával také duševně nemocný. „Každý rok na mě psal udání. Vadilo mu, že dělám odečty a že se proto potřebuji dostat k měřicí technice v jeho bytě. Udání posílal na instituce počínaje magistrátem a konče ministerstvy. Každý rok mě vyslýchali policisté kvůli tomu, že údajně mlátím bydlící a vnucuji se jim do bytu. Napsal také, že šířím tuberkulózu a že všichni v domě kvůli mně onemocněli,“ uzavřel pobaveně Milan Datko.

Text a foto: Petr PROKEŠ