Práce v domě ji hodně naplňuje

« Jak jsme začínali (100) »

Vyzařuje z ní optimismus, spousta energie a chuť něco dělat. Je to o to překvapivější, když zjistíte, že bydlí a pracuje v jednom z nejvíce problematických domů v Mostě – v bloku 90 na třídě Budovatelů. Jmenuje se LENKA OSTREZIOVÁ a vykonává zde funkci předsedkyně SV 149.

Dům je pro ni srdeční záležitost, je s ním propojena. Pracuje tady od roku 2000 – tedy již 15 let – jako domovnice a poté, co se odsud v roce 2006 odstěhoval její muž, byla zvolena i za předsedkyni. Navazuje tak na práci svého exmanžela.

DOPLŇOVALI SE

„Práci domovnice jsem tehdy brala jako nouzovku – do doby než si najdu něco lepšího. Potom jsem zjistila, že mě tato práce hodně naplňuje, začala mě bavit. Starala jsem se nejen o úklid, ale i o údržbu. Zjistila jsem, že mě těší komunikace s lidmi, dělalo mi radost pomáhat jim,“ zavzpomínala Lenka Ostreziová. Manžel jako předseda a ona jako domovnice se dobře doplňovali. Poznala přitom, jak je důležitý kontakt s lidmi a jaký je rozdíl mezi funkcemi domovnice a předsedy. Po domě jsem se pohybovala celý den, předseda byl kolikrát v práci. Proto jsem spoustu věcí hlásila za něj, byla jsem lidem nápomocna, a proto – po odchodu manžela – mě zvolili za předsedkyni.

NAŠTVANOST

Říká na rovinu, že na růžích ustláno nemá. I když odmítá podléhat pesimismu a špatné náladě, je leckdy pořádně naštvaná. Může za to soustavně se zhoršující situace v domě. „Jsem zrovna plná vzteku, i když to na mě není vidět,“ konstatovala předsedkyně a dala se do vysvětlování: „Náš dům má 76 bytových jednotek, z toho je 27 pronajímáno, v 19 bytech žijí cikánské rodiny. Hluk, nepořádek, zápach z bytů, ničení společného majetku jsou na denním pořádku.“

S problémovými nájemníky i majiteli bytů se snaží komunikovat. „Z větší části se mi ale stává, že mi majitelé řeknou buďte rádi, že platí a nezpůsobují vám dluhy na domě. Anebo mi řeknou, ať je neobtěžuji. Snažím se majitelům připomenout, že oni mají zodpovědnost za to, co se děje v jejich bytě. Leckdy mi řeknou, že se chovám arogantně, ať je neobtěžuji. Kolikrát opravdu zuřím!“

NIČITELÉ

V poslední době v domě probíhaly dvě akce najednou – výměna vchodových dveří a vymalování společných prostor. „Práce nemohly být ani pořádně dokončeny, protože nepřizpůsobiví nájemníci ji ničili. Pokládka nové dlažby nebyla možná, protože i zátarasy se zákazem vstupu lidé nerespektovali a podklad se musel neustále předělávat. Vchodové dveře hned pár hodin poté, co byly osazeny, někdo podpálil. Malba na stěnách byla poničená dříve, než malíři stačili práci dokončit. Rytiny do zdí, poškozování vchodových dveří, vše počmárané centrofixy, lakem na nehty, opálené zapalovačem. To je denní obraz života v našem domě,“ posteskla si Lenka Ostreziová.

NEZBYTNÉ KAMERY

Přesto se v domě podařilo hodně udělat. „Začínali jsme od havarijních stavů. Máme podruhé nové vchodové dveře, novou elektroinstalaci ve společných prostorách, rozvody plynu, komplet novou plechařinu, střechu, ve věžích nové balkony, je vymalováno. Teď máme naplánovanou instalaci kamerového systému. „Je opravdu nezbytný. Kamery budou v přízemí, abychom věděli, kdo jde do vchodů,“ prozradila předsedkyně.

Úvěry si nebrali, jenom spoří. Podle odhadu byla za posledních několik let odvedena práce v hodnotě asi 15 milionů korun.

Mrzí ji, že starousedlíci utíkají pryč. „Raději prodají byt pod cenou, aby mohli slušně a v klidu žít. Už se něco musí stát, abychom my, slušní lidé, žili důstojněji. Jinak se z našeho domu stane ubytovna pro sociálně nepřizpůsobivé,“ uzavřela Lenka Ostreziová, která doufá v rychlé přijetí potřebných zákonů.

Text a foto: Petr PROKEŠ